Hejtmanský protokol navazuje na protokol magistrátní, obecní. Jisté momenty, tam rutinně pojednávané, odpadnou: za všechny jmenujme organizaci městských ceremonií, průvodů k výročí založení aj. Naopak bděle musíme dbát na řádné rozlišení věcí celokrajských a pouze místních, spjatých s městem, které...
Hejtmanský protokol navazuje na protokol magistrátní, obecní. Jisté momenty, tam rutinně pojednávané, odpadnou: za všechny jmenujme organizaci městských ceremonií, průvodů k výročí založení aj. Naopak bděle musíme dbát na řádné rozlišení věcí celokrajských a pouze místních, spjatých s městem, které je zároveň sídlem kraje.
Jak trvale - názvoslovím, symbolikou, propagací - tak jednorázově - totiž při některých akcích zmíněných v článku - nezbytně oddělíme věci krajské a obecní. Začněme analogií s ústavními činiteli: hlava státu - hejtman kraje senátor - radní poslanec - zastupitel předseda vlády - ředitel krajského úřadu. Zásadně nezbytné je uvědomit si, že ve standardně vedené demokracii, totiž v každém konstitučně právním státě, mají volení přednost před jmenovanými. Pokud se hejtman spolu s primátorem hlavního města kraje rozhodnou pozvat našeho premiéra, dané pořadí je: krajský hejtman - primátor města - předseda vlády. (Jen v případě, že premiér je hostitelem zahraniční návštěvy, která zavítala na území krajského města, mění se pořadí: host - předseda - primátor - hejtman; pokud však navštíví krajské hejtmanství, dokonce budou procházet po chodníku okolo budovy, pořadí posledních dvou se zamění). K VLAJKOSLÁVĚ Autor nepochybuje o tom, že na úřední budově svého hejtmanství, popř. před ní, máte: - alespoň dva stožáry, čistě natřené a s lehce jdoucím lankovým mechanismem, - vyškolenou sílu včetně náhradníka, která ráno před začátkem práce a navečer po jejím skončení vztyčuje a svěšuje vlajky, - vědomost, že dotek vlajky se zemí by byl hrubou urážkou, a proto bude nejlépe, aby oba tyto úkony prováděla dvojice zaměstnanců, např. právě i osobní asistent hejtmana, - nacvičen důstojný průběh (klidný a bez improvizací), vztyčování je rychlé, českou vlajkou počínaje, svěšování je pomalé, českou vlajkou konče. V případě návštěvy ze zahraničí se otázky rozrůstají co do kvality i kvantity; vzhledem k okolnostem: disponibilní stožáry bývají pouze dva, každá státní vlajka musí mít samostatný stožár, všechny vlajky mají být přibližně stejně velké (a vlajkový list i té naší krajské vlajky nebudeme zpravidla schopni v jiném rozměru rychle zajistit). Ohleduplně partnerovi sdělíme, že beztak užijeme právě jen obou státních vlajek. Máme-li k dispozici tři rovnocenné stožáry, pak vedle sebe (správně v pořadí čtení, tj. heraldicky zprava doleva, pozorovatelsky naopak) budou vlát: česká státní - obě krajské, naše výše - státní hostova. Pokud však na starších budovách, obvykle z prvorepublikové éry, je umístěn původní funkční stožár, a to výše a mezi námi instalovanými stožáry před vchodem, měla by na něm vlát jen naše státní vlajka; je tedy využitelný právě v případě návštěvy delegace jiného hejtmanství z České republiky, všechny tři vlajky budou opět co možná stejně velké. Nechceme unavit všemi 25 pravidly o vlajkách a praporech, připomeneme alespoň to nejnovější: zřetelně nechť jsou odděleny skupiny vlajek státních - krajských - městských - sponzorských - jiných (hotelu, korporace). V interiéru má být hlavní, tj. česká, popř. krajská, vlajka vpravo od řečniště, stolní vlaječka pak po pravé ruce vedoucího delegace a obvykle přivrácená, orientovaná ve směru kamery. ZE ZÁKLADŮ TITULATURY Elementární je: - Lidsky malé nechat si líbit nepříslušný titul; - Ve službě zcela správně opravit, pokud jsme byli osloveni nižším než patřičným titulem; - Aby sekretářka upozornila návštěvníka, jaký titul má užít (společensky lze požadovat jen akademický, návštěvník zpravidla není pracovníkem hejtmanství), avšak jen po dotazu; - Ten, kdo návštěvu sjednává, iniciativně zjistí návštěvníkům titul; - Neobyčejně vhodné a takřka nevídané, aby ve vstupu viselo funkční schéma alespoň od úrovně náměstků hejtmana výše, a to včetně fotografií a všech titulů; - Že manžel(ka) odmítne titul manžela (příšerné, muzeální "paní doktorové, radové" atd.). KDO V DELEGACI? Zpravidla je ve složení: první náměstek hejtmana - další náměstek či ředitel krajského úřadu - emisar (např. honorární konzul, ředitel kulturního zastoupení, vedoucí stálé obchodní mise) - kapela nikoli městská - ochrana podle dohody - zdravotníci s lékařem. Při uvítání zazní nejprve hostova, poté naše státní hymna, při rozloučení naopak; obdobně krajská hymna (naše a jejich), které by pak rovněž zazněly na půdě krajského úřadu. Nesporně rozlišujete "návštěvu" versus "přijetí" na hejtmanství a stupňujete přijímací místnosti (velká síň krajského zámku - obřadní sál společenského domu - vítací salonek hejtmana). Všechny jsou čistě vymalované, bezvadně uklizené a pravidelně větrané, neboť je trapné uvést návštěvu do výjimečně otevíraného, "studeně" působícího interiéru, kde v rozích zříme dílo pavouků a v ovzduší cítíme nedalekou kuchyni... Při vlastním jednání bude delegace početně omezena, nesmí ovšem chybět ekvivalentní partner či jeho zástupce (krajský hejtman, resp. první náměstek), právě jako vedoucí delegace. Protáhne-li se jednání až přes oběd, který však bude podáván "bez partnerů", posaďte tlumočníky pohodlně ke stolu, nikoli za a mezi úroveň různojazyčných jednajících, ovšem bez jmenovek. (Pokračování příště) VÁCLAV ŠŤASTNÝ |