Na pomoc uživatelům datových schránek

Již pátým rokem využívají orgány veřejné moci povinně datové schránky (DS). Původní představy o jejich funkci se dost lišily od současné praxe, mnohé se měnilo za pochodu, na leckteré otázky dodnes není jednoznačná odpověď.

Pro úředníky, v jejichž náplni práce je bezchybné zvládnutí užívání DS, proto mohou být užitečné kurzy, které připravilo sdružení CZ.NIC, správce domény CZ.

SPECIÁLNÍ KURZ

Dvoudenní kurz seznámí uživatele se všemi aspekty fungování schránek včetně právních předpisů. Dozvědí se, jaké povinnosti jsou s DS spojeny, jak je to se lhůtou doručení, co se stane, když obdrží zprávu, která není jejich, či jak nakládat s datovými zprávami v dlouhodobém horizontu. Součástí kurzu je problematika elektronického podpisu.

Kurz akreditovaný Ministerstvem vnitra v rámci dalšího vzdělávání úředníků ÚSC (AK/PV-501/2013) je určen pracovníkům městských a obecních úřadů či ministerstev i firmám. Garantem kurzu je Jiří Peterka, který vývoj kolem DS sleduje od začátku a je autorem bezpočtu zasvěcených článků o této problematice. Objasnit všechna témata probíraná v kurzu v jednom příspěvku nelze, proto zůstane jen u náznaku, co se mohou účastníci kurzu mimo jiné dozvědět.

FIKCE PODPISU

Časté nejasnosti se týkají tzv. fikce podpisu, tedy toho, zda odesílající musí, či nemusí podepisovat svá podání a jak se k tomu má stavět úředník, který podání přijímá.

»Jednou z výhod a přínosů datových schránek je to, že jejich uživatel nemusí čelit nástrahám elektronických podpisů: nemusí si pořizovat vše, co je zapotřebí k tomu, aby mohl vytvářet vlastní elektronické podpisy,« vysvětluje Jiří Peterka. »A to ani tam, kde zákon požaduje, aby příslušné podání v elektronické podobě bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem. Protože jiný zákon, podle něhož fungují datové schránky, říká, že když je nějaké podání učiněno skrze datovou schránku, příjemce by se k němu měl chovat stejně, jako kdyby bylo elektronicky podepsané. To je ona fikce podpisu.«

»Problém je ovšem v tom, že příslušné ustanovení je obecné a neřeší řadu konkrétních situací, které v reálném životě běžně nastávají. Jako třeba: aby fikce podpisu platila, musím použít "svou" datovou schránku, či jakoukoli datovou schránku? Může sekretářka jednat jménem své firmy jen tím, že nějaké podání (bez podpisu) odešle z datové schránky firmy? Má s tím příjemce nakládat, jako kdyby to bylo platně podepsáno jednatelem firmy? Má se zajímat o to, zda skutečným odesílatelem z datové schránky firmy je její jednatel, nebo sekretářka? A co když součástí podání je nějaký "cizí" dokument, třeba nějaký hanopis, který odesílatel napadá u soudu? Má se fikce podpisu aplikovat na všechny dokumenty odesílané datovou schránkou, a tedy i na ty, s nimiž odesílatel nesouhlasí a rozporuje jejich obsah?«

Zákon takové věci neřeší - ale na kurzu se probírají i z pohledu praxe a judikatury.

DIGITÁLNÍ KONTINUITA

»Podpisy, vlastnoruční i elektronické, nemají omezenou dobu platnosti. Právní řád neumožňuje podepsat se třeba na týden, na měsíc, na rok či na jinak omezenou dobu - a po jejím uplynutí tvrdit, že ten podpis "dříve byl můj, ale nyní již můj není". Jakmile jste se podepsali, podepsali jste se na věky a nemůžete to vzít zpět (na rozdíl od právních úkonů, které jste svým podpisem stvrdili),« poukazuje Jiří Peterka.

»U elektronických podpisů však existují praktické důvody, kvůli nimž je nutné omezit v čase možnost ověření e-podpisů. Nikoli jejich platnost, která je neměnná a nezávislá na čase, ale možnost zjistit stav jejich platnosti a prokázat jej. Důvody jsou technické a souvisí s vývojem výpočetní techniky i algoritmů používaných pro elektronické podpisy,« upozorňuje na další ožehavé téma.

Řešením je aktivně se starat o elektronické dokumenty a přijímat opatření, jež prodlužují možnost ověření platnosti elektronických podpisů neboli zajišťují tzv. digitální kontinuitu. Technické postupy k tomu existují a jsou definovány v příslušných standardech. Problémem je ale to, že naše legislativa celou záležitost nebere na vědomí a ani neříká, že je třeba se o elektronické dokumenty průběžně starat, natož jak.

PROBLEMATIKA DORUČOVÁNÍ

Co se stane, když se něco pošle do cizí či nesprávné DS nebo pošle listovní poštou místo do DS? Jaký to má efekt a dopady? To je další z témat, na něž není jednoduchá odpověď.

»Platné zákony říkají, že když má někdo zřízenu datovou schránku, jsou orgány veřejné moci povinné mu do ní doručovat. Praxe ale může být výrazně odlišná - a jak je to s platností doručení takového dokumentu, který byl místo datovou schránkou poslán běžnou listovní poštou? Či jinak: jedna fyzická osoba může být držitelem až pěti různých datových schránek fyzické osoby; do které z nich je třeba mu doručovat? Závisí to na obsahu toho, co se doručuje? Navíc možnosti doručování do vlastních rukou skrze datové schránky neodpovídají přesně možnostem a variantám doručování do vlastních rukou, jež nabízí listovní pošta. Jak potom v praxi postupovat, když oba systémy doručování nejsou zcela kompatibilní,« naznačuje Jiří Peterka navazující otázky, na něž se kurz snaží rovněž odpovědět.

JAROSLAV WINTER

šéfredaktor portálu Helpnet