Co se u nás za uplynulé dva roky z hlediska protipovodňové ochrany zlepšilo? Tuto a další otázky jsme položili Ing. Janě Benešové, ředitelce divize krajinné inženýrství, rekultivace a ekologie a. s. Hydroprojekt.
Jak tedy vypadá situace dva roky po povodních?
Jsou nastartovány programy, které tuto ochranu zabezpečují. Byly definovány jako náprava protipovodňových škod, a tudíž limitovány obdobím po roce 2002. Souhrnně do nich byly vloženy poměrně veliké peníze, ale programy většinou končí kolem roku 2005. Největší zájem o ně byl těsně po povodni v roce 2003 i na začátku roku 2004. My, kteří se vodou zabýváme celý život, tvrdíme, že na povodně se má myslet, když je sucho. Bohužel jinde to tak neplatí. Povodně již byly překryty starostmi s běžným provozem obce. Předpokládali jsme však, že na mnoha věcech budeme pokračovat a ony spíše doznívají.
A konkrétní projekty?
Rozlišujeme jednak protipovodňovou prevenci, jednak nápravu povodňových škod. Náprava povodňových škod masívně proběhla loni. Například pro Český Krumlov jsme vypracovali studii odtokových poměrů Polečnice, což je ve městě největší přítok Vltavy, který dělal při předloňských povodních problém. Přestože je to přítok za normálních okolností poměrně malý, během povodně se průtoky Vltavy a Polečníce sčítaly takřka ve stejné výši. Například pro Terezín jsme zpracovali projekt na sanaci hradebních příkopů a ke konci roku 2003 připravili manuál opatření, jak postupovat při potenciální povodni tak, aby byli všichni občané i firmy aktuálně informováni a aby kromě vlastního města byly v pohotovosti i obce, které patří do jeho působnosti. Vyprojektovali jsme i zvýšení protipovodňové hráze na Jizeře v Mnichově Hradišti, podobně i na Berounce v Dobřichovicích. Pro řadu obcí jsme projektovali úpravu kanalizací a odvodňovací sítě, například ve Všenorech nebo v Tišicích. Pro Lichoceves rekonstruujeme a revitalizujeme rybník a kanalizaci.
Jak chcete postupovat, když zájem o protipovodňovou ochranu upadá?
Můžeme zastupitele obcí přesvědčovat při našich příležitostných návštěvách. Nedávno jsme se snažili s jednou firmou, která opravovala známý rybník v Metlách, upozornit zastupitele na to, že byl sice opraven jeden rybník, na kterém ke katastrofě došlo, ale že to není definitivní, systémové řešení, které by něčemu navždy zabránilo. Měla by se věnovat pozornost celému povodí. Chceme, aby byla vypracována studie celé oblasti, protože u Metel je kaskáda rybníků, a to je vždy velmi nebezpečná záležitost. I když se jeden rybník upraví "luxusní formou" na nadstandardně velkou ochranu, může potom svým způsobem ohrozit ostatní. Je to však otázka peněz.
Připravujete také podklady pro územní systémy ekologické stability krajiny (ÚSES)?
Připravili jsme řadu tzv. generelů územních systémů, zejména v polovině 90. let. V podstatě šlo o to, že celá ČR byla pokryta určitou sítí vytvořenou z ekologicky nejstabilnějších částí krajiny. Hlavními prvky ekologické stability krajiny se staly tzv. biocentra a biokoridory. Tyto vybrané části krajiny nějakým způsobem reprezentovaly ekologickou kvalitu přírodního prostředí. Málokteré mají ale takový charakter, aby byly hned plně funkční. Jsou to třeba tříhektarové nebo pětihektarové lokality, které byly vybrány jako relativně kvalitní, ale je třeba je například doplnit výsadbou, úpravou potoků. Všechno však zůstalo zpravidla jen v rovině návrhů, doporučení. Konkrétní ÚSES vlastně nabývá platnosti až po schválení v územním plánu. Takových případů, které se již dostaly do projektu, ze kterého je zřejmé, jak by konkrétní věci měly vypadat, co by stály, kdo by je měl spravovat, je málo.
Uskutečnily se již některé projekty?
Určitě ano. Jde většinou o zajištění ochrany významných krajinných prvků a péče o chráněná území, která spravují instituce v gesci Ministerstva životního prostředí. V rámci pozemkových úprav se také navrhují různá vodohospodářská opatření, která v obcích pomáhají zlepšit vodní režim. Pozemkové úpravy jsou ale dnes utlumené více, než se předpokládalo, protože narážejí na nedostatek finančních prostředků. Tato vodohospodářská opatření by ale měla vycházet ze studií větších celků, měla by se připravovat systematicky v rámci ucelených povodí, ne po katastrech, které jsou měřítkem pro pozemkové úpravy. Hodně si všichni slibují od plánování v oblasti vod. To ale může pomoci na velkých tocích, ve velkých povodích. Měřítko vodohospodářských plánů, které pokryjí celou ČR, je však příliš veliké na to, aby postihlo povodí malého potoka v jedné obci. Tyto záležitosti koncepčně zajišťuje správce drobných vodních toků, což je Zemědělská vodohospodářská správa. Rozhodně je třeba věnovat malým povodím více pozornosti.
