Příjmy krajských samospráv v období 2008-2013 měly spíše klesající tendenci, zejména v důsledku poklesu dotací. Rozpočty jako celek vykazovaly častěji deficit, který dosáhl nejvyšších hodnot v roce 2009. Loni celkové příjmy krajů byly sice vyšší než v roce 2008, nedosáhly však hodnot z roku 2010, který byl zároveň i jediným rokem v daném období, v němž krajské rozpočty zaznamenaly přebytek.
Tuto skutečnost znázorňuje graf č. 1. Příjmům krajů přitom dominují dotace. V průměru se na celkových příjmech krajských samospráv roku 2012 podílely ze 63 %. Část z neinvestičních dotací však stále směřovala dál ke školám různých zřizovatelů.
Druhým nejdůležitějším zdrojem rozpočtu krajů je jejich podíl na daňových výnosech. Ten tvořil zhruba třetinu příjmů krajských samospráv.
V roce 2013 se příjmy krajských rozpočtů zvýšily o 2 % ve srovnání s předchozím rokem. Ne všechny kraje však na tomto růstu participovaly. V grafu č. 2 jsou kraje řazeny podle výše roční změny celkových příjmů v letech 2013 a 2012.
V tomto ohledu nejvyššího přírůstku příjmů dosáhl Ústecký kraj (+12 %, resp. 1,5 mld. Kč) a po něm, i když už podstatně nižšího přírůstku, dalších šest krajů. Vysoký přírůstek příjmů Ústeckého kraje byl důsledkem meziročního zvýšení dotací a zčásti i nedaňových příjmů. Největší meziroční pokles příjmů naopak zaznamenal Jihočeský kraj (-0,3 mld. Kč).
Daňové příjmy krajů se v roce 2013 zvýšily o 3 %, což je podstatně méně než v případě obcí. Na rozdíl od ostatních příjmových položek bylo toto tempo shodné z logických důvodů pro všechny kraje.
Rozpočty krajských samospráv skončily v roce 2013 mírným deficitem, který nedosáhl ani jednoho procenta příjmů. Rozpočet šesti krajů skončil přebytkem, nejvyššího přebytku dosáhl Pardubický kraj, a to ve výši 5 % celkových příjmů. Schodek dosáhl maximálně 3 % příjmů, přičemž tato úroveň se týkala Moravskoslezského, Zlínského, Olomouckého a Plzeňského kraje.
Podíl dluhové služby (platby úroků a splátky jistiny) na celkových příjmech byl ve všech krajích poměrně nízký, snad s výjimkou Ústeckého kraje, v němž dosáhl 8 %, a Karlovarského kraje (5 %).
Dluh krajských samospráv se meziročně zvýšil o 11 %. Nejvíce to bylo v Jihočeském (+47 % a v Jihomoravském kraji (+43 %). Pokles dluhu zaznamenáváme u tří krajů, nejvyšší pokles pak v Královéhradeckém kraji. Podstatné snížení vykázaly i Pardubický a Středočeský kraj.
Nejvyšší dluh v přepočtu na obyvatele měly Olomoucký (6809 Kč) a Karlovarský kraj (5541 Kč). Dluh ostatních krajů byl vzhledem k těmto dvěma poměrně nízký. Plzeňský kraj si i nadále udržel nulový dluh. »Druhý« nejnižší dluh v přepočtu na obyvatele vykázaly Kraj Vysočina a Jihočeský kraj - pohyboval se kolem 1700 Kč.
Graf č. 3 ukazuje, jaký je vztah mezi dluhem na obyvatele a příjmy na obyvatele. Je z něj zřejmé, že v tomto smyslu Karlovarský kraj má nadprůměrné příjmy a nadprůměrný dluh. Na druhé straně, Jihomoravský kraj s nejnižšími příjmy na obyvatele patří do skupiny krajů se spíše nižším dluhem.
Stav prostředků na bankovních účtech krajů se v roce 2013 meziročně zvýšil, ovšem dluh ještě více. Pouze u šesti krajů byl jejich dluh nižší než objem peněz na bankovních účtech. Patří sem logicky Plzeňský kraj s nulovým dluhem a dále Jihočeský a Liberecký kraj a Kraj Vysočina. Největší převýšení dluhu nad prostředky na bankovních účtech nalezneme podle očekávání u Olomouckého kraje.
Zajímavý je rozdílný přístup k příspěvkovým organizacím u krajů a obcí. Zatímco příspěvkové organizace zřízené kraji mají na svých účtech téměř polovinu celkového objemu peněz na bankovních účtech v souhrnu za kraje a jejich příspěvkové organizace, u obcí připadá na jejich příspěvkové organizace pouze necelá pětina.
Nejvyšší podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích (průměr za roky 2012 a 2013) vykázaly Karlovarský a Plzeňský kraj, a to 17 %. Je to mnohem méně, než kolik dosahuje naprostá většina obcí, snad s výjimkou velkých měst. Jen o něco nižší podíl zaznamenaly Kraj Vysočina a Zlínský kraj (15 %). V případě Karlovarského kraje vedla k uvedenému poměru vysoká hodnota z roku 2012 (26 %), u dalších krajů k tak velkým meziročním rozdílům nedošlo. Velmi nízký podíl kapitálových výdajů na celkových vykázaly Pardubický a Královéhradecký kraj (7 %, resp. 8 %).
Jak je patrné z grafu 4, participace dotací na objemu kapitálových výdajů činila v Karlovarském kraji pouze 24 %, zatímco u Plzeňského kraje byla téměř dvojnásobná. Na poměrně nízkých hodnotách kapitálových výdajů vzhledem k běžným u Královéhradeckého a Pardubického kraje se investiční dotace podílely zhruba třetinou.
Hodnota dlouhodobého hmotného majetku v roce 2013 za všechny kraje činila 46 mld. Kč, tedy méně než o rok dříve. Největší pokles zaznamenal Moravskoslezský kraj. V šesti krajích se hodnota majetku zvýšila, nejvíce v Libereckém kraji.
Likvidita převyšující hodnotu 1 čili schopnost dostát krátkodobým závazkům včas a řádně platila pro všechny kraje, s výjimkou Zlínského kraje, v němž v roce 2013 byla nižší než 1 a v roce 2012 byla sice vyšší než 1, ale druhá nejnižší ze všech krajů. Ještě nižší likviditu vykázal Středočeský kraj. V devíti krajích se likvidita meziročně zvýšila, nejvíce v Pardubickém kraji. K meziročnímu snížení likvidity došlo převážně v těch krajích, kde byla již v roce 2012 poměrně vysoká, výjimkou je už zmíněný Zlínský kraj.
Podíl cizích zdrojů na celkovém objemu majetku se v roce 2013 pohyboval v rozmezí od 13 % v Plzeňském kraji až po 104 % v Olomouckém kraji. Tento kraj tak neměl problém pouze s likviditou, ale i s celkovou předlužeností. Poměrně vysoký podíl cizích zdrojů na aktivech zaznamenaly ještě Jihomoravský (80 %) a Moravskoslezský kraj (55 %). Po Plzeňském kraji poměrně nízký podíl cizích zdrojů měly také Jihočeský kraj a Kraj Vysočina.
VĚRA KAMENÍČKOVÁ
CRIF - Czech Credit Bureau, a. s.
