V případě, že zemře osoba bez dědiců, její majetek připadne státu jako tzv. odúmrť. Náklady pohřbu v takovém případě hradí stát, respektive Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM).1) Vzhledem k tomu, že se veřejný ochránce práv setkal s tím, že stát odmítl nahradit některé náklady...
V případě, že zemře osoba bez dědiců, její majetek připadne státu jako tzv. odúmrť. Náklady pohřbu v takovém případě hradí stát, respektive Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM).1) Vzhledem k tomu, že se veřejný ochránce práv setkal s tím, že stát odmítl nahradit některé náklady na vypravení církevního pohřbu a náklady spojené s pronájmem hrobového místa, požádal ministra financí o stanovisko k dané problematice.
NÁKLADY POHŘBU
V daném případě je důležité, jak ministerstvo financí, vlastně ÚZSVM aplikuje a vykládá ustanovení § 41 odst. 2 zákona číslo 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, podle něhož se náklady pohřbu zůstavitele považují za přiměřené nejvýše v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem. V současné době je tímto zvláštním předpisem zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Ten v ustanovení § 376 odst. 2 stanoví, že náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří:
výdaje účtované za pohřeb,
hřbitovní poplatky,
výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše 20 000 Kč,
výdaje na úpravu pomníku nebo desky,
cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým podle § 116 občanského zákoníku.
Podle ustanovení § 2 písm. c) zákona číslo 256/2001 Sb., o pohřebnictví, se pohřbením rozumí uložení lidských pozůstatků do hrobu nebo hrobky na veřejném pohřebišti nebo jejich zpopelnění v krematoriu.
Je třeba připomenout, že nesjedná-li ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí (podle zvláštního právního předpisu) žádná fyzická nebo právnická osoba pohřbení nebo nebyla-li zjištěna totožnost mrtvého do jednoho týdne od zjištění úmrtí a žádné zdravotnické zařízení (v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním právním předpisem) neprojevilo zájem o využití lidských pozůstatků pro potřeby lékařské vědy a výzkumu nebo k výukovým účelům, je povinna zajistit pohřbení ta obec, na jejímž území k úmrtí došlo nebo byly lidské pozůstatky nalezeny, případně tam byly vyloženy z dopravního prostředku.
Lidské pozůstatky osob, u nichž nebyla zjištěna totožnost, mohou být pohřbeny pouze uložením do hrobu nebo hrobky (§ 5 odst. 1 zákona o pohřebnictví). V tomto případě má obec podle § 5 odst. 4 zákona o pohřebnictví právo na úhradu účelně vynaložených nákladů na pohřbení vůči dědicům zemřelého, a není-li dědiců, vůči státu.
NÁJEM ZA HROBOVÉ MÍSTO
Podle názoru ministerstva financí hodnocení toho, zda výdaj za nájem hrobového místa byl bezprostředně nutný k zajištění pohřbu, je vždy individuální podle okolností daného případu. Proto nepovažuje za nutné, aby stát nahradil částku, kterou vypravitel pohřbu zaplatil provozovateli pohřebiště jako nájemné za dobu delší, než na jakou provozovatel pohřebiště hrobové místo minimálně pronajímá.2)
Náklady na nájem hrobového místa se dokládají smlouvou o nájmu hrobového místa, uzavřenou mezi provozovatelem, případně správcem veřejného pohřebiště jako pronajímatelem a vypravitelem pohřbu jako nájemcem, spolu s potvrzením o zaplacení nájemného. Pokud nebude pohřbení zůstavitele spojeno s uložením do rakve nebo urny do pronajatého hrobového místa a vypravitel pohřbu sjedná jiný způsob naložení se zpopelněnými ostatky zůstavitele v souladu s řádem veřejného pohřebiště, pak lze uznat jako "hřbitovní poplatek" výdaj za vsyp nebo rozptyl zpopelněných ostatků.
PŘIMĚŘENOST NÁKLADŮ POHŘBU
Přiměřenost nákladů, taxativně uvedených v ustanovení § 376 odst. 2 zákoníku práce, ministerstvo financí chápe jako úměrnost ve vztahu ke sledovanému účelu, tj. pohřbení mrtvého. Jako příklad výdajů, které jednoznačně stát nemůže uznat, ministerstvo financí uvedlo výdaje za smuteční hostinu, ubytování smutečních hostí, stavbu hrobky a náklady spojené s krášlením hrobu. Mezi výdaje za úpravu pomníku nebo desky lze zařadit například náklady na kamenické a písmomalířské práce potřebné ke zhotovení nápisu, tj. jméno zemřelého s případným uvedením dat jeho narození a úmrtí, za stávající nebo nově zřízený pomník nebo desku. S tím mohou být spojeny i náklady na opravu a úpravu předcházející vlastnímu zhotovení nápisu, když je stávající pomník nebo deska poškozena, ať už v důsledku klimatických vlivů (uvolnění připevnění pomníku, poškození povrchu, pukliny v kameni v důsledku zvětrávání) nebo vandalismu. Na rozdíl od výdajů na zřízení pomníku nebo desky nejsou tyto výdaje limitovány konkrétní částkou, ale toliko kritériem přiměřenosti. Náhrada cestovních výloh přísluší jen nejbližším příslušníkům rodiny zemřelého (zahrnují výlohy za cestu z místa bydliště do místa konání smutečního obřadu a zpět).
Pokud jde o náklady na smuteční ošacení, je třeba opět postupovat podle kritéria přiměřenosti a vycházet z okolností konkrétního případu. Je-li například pohřeb vypravován v zimním období, lze podle ministerstva financí uznat výdaj na pořízení černého zimního kabátu pro pozůstalého manžela nebo v odůvodněných případech na pořízení oděvu na zakázku z důvodu nekonfekční velikosti.
VÝDAJE ZA SMUTEČNÍ OBŘAD
Co se týče nákladů účtovaných za pohřeb, ministerstvo financí uvedlo, že "pohřeb" obecně zahrnuje pohřbení, doprovozené smutečním obřadem. Je na vůli osoby sjednávající pohřbení, zda a v jaké formě se smuteční obřad uskuteční (civilní nebo církevní). Vypravitel pohřbu prokáže výši svých výdajů dokladem o zaplacení vystaveným pohřebním ústavem. Mezi takové výdaje mohou v konkrétním případě patřit například výdaje za smuteční oznámení (parte), květinovou a jinou výzdobu, smutečního řečníka a hudbu. Protože stát podle ustanovení § 472 odst. 1 občanského zákoníku odpovídá za přiměřené náklady spojené s pohřbem, mělo by se kritérium přiměřenosti primárně odvíjet od účelu pohřbu, tj. pohřbení. V konkrétních případech lze pak zvažovat i některá další hlediska (například, zda byl zemřelý veřejně známou osobností). Podle ministerstva financí by odporovalo citovanému ustanovení, kdyby za přiměřené státe uznával extrémní výdaje na neodůvodněný nákladný pohřeb, který sjednal jeho vypravitel například jen proto, že pohřbená osoba měla značný majetek, a státu tak připadne dědictví vyšší ceny. V případech vzbuzujících pochybnosti o přiměřenosti rozsahu, a tudíž i nákladnosti objednaných služeb pohřebního ústavu (firmy), lze řádně doložené výdaje vypravitele pohřbu uznat a nahradit maximálně do výše ceny státem nabytého dědictví.
Ministerstvo financí tedy uznalo, že součástí výdajů za pohřeb mohou být výdaje spojené se smutečním obřadem, a to jak obřadem civilním, tak církevním.
Předmětné stanovisko platí i pro poskytování náhrad přiměřených nákladů souvisejících s pohřbem v případech, kdy majetek zůstavitele nabyl stát jako závětní dědic. Stanovisko bylo po projednání s ministerstvy práce a sociálních věcí a pro místní rozvoj zpracováno a zasláno generálnímu řediteli Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových s tím, aby s ním seznámil všechna územní pracoviště.3)
Poznámky
1) Ustanovení § 462 občanského zákoníku: "Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadá státu." Ustanovení § 472 odst. 1 občanského zákoníku: "Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu jako dědic."
2) Touto minimální dobou bude v případě pohřbu do země podle řádu pohřebiště tlecí doba, která je stanovena zpravidla s ohledem na výsledky hydrogeologického průzkumu a zjištěnou hladinu podzemní vody. Tlecí doba se bude u každého hřbitova lišit v návaznosti na místní hydrogeologické poměry a nelze ji tedy paušálně stanovit. V případě zpopelnění bude minimální doba nájmu samozřejmě jiná.
3) Stanovisko Ministerstva financí ČR č. j. 03/108 608/2008-221 ve věci náhrady přiměřených nákladů spojených s pohřbem zůstavitele, jehož majetek připadl státu z důvodu ustanovení § 462 občanského zákoníku - postup podle ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích.
MAREK HANÁK
Kancelář veřejného ochránce práv Brno
