Jakou národnostní menšinu lze považovat za tu, jejíž příslušníci mají před správním orgánem (např. orgánem obce) právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny ve smyslu nového správního řádu? Lze v tomto případě vycházet...
Jakou národnostní menšinu lze považovat za tu, jejíž příslušníci mají před správním orgánem (např. orgánem obce) právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny ve smyslu nového správního řádu? Lze v tomto případě vycházet například ze sčítání lidu?
Podle § 16 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, občan ČR příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území ČR, má před správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Právní řád konkrétní národnostní menšiny, které tradičně a dlouhodobě žijí na území ČR, nevymezuje.
V důvodové zprávě k zákonu číslo 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., je sice učiněn "pokus" o definování konkrétních národnostních menšin, které naplňují podmínku dlouhodobého a tradičního žití na území ČR (důvodová zpráva zmiňuje příslušníky bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, rakouské, romské, rusínské, ruské, řecké, slovenské a ukrajinské národnostní menšiny), nicméně vzhledem k právní nezávaznosti důvodové zprávy lze toto vymezení brát pouze jako orientační vodítko pro postup správních orgánů. Jak vyplývá z ustanovení § 2 zákona č. 273/2001 Sb., je pro určení určité skupiny osob za národnostní menšinu a pro určení jednotlivé osoby za příslušníka této menšiny rozhodující (určitý a jednoznačný) projev jejich vůle, aby byly za národnostní menšinu, resp. za příslušníka této menšiny považovány. Z dikce zákona také jednoznačně plyne, že příslušníkem národnostní menšiny může být pouze občan ČR, který se hlásí k příslušné národnostní menšině.
Pro nahlížení na určitou skupinu osob jako na národnostní menšinu z hlediska zákona č. 273/2001 Sb. (a správního řádu) nejsou dána žádná kvantifikační kritéria (s určitou výjimkou, že to musí být početní menšina obyvatelstva), a proto nelze podle mého názoru vycházet ze statistických údajů Českého statistického úřadu z posledního sčítání lidu v roce 2001 a stanovit tak na základě počtu občanů ČR hlásících se k té či oné národnostní menšině, že určitá vymezená skupina občanů ČR je "ještě" národnostní menšinou a další již nikoliv.
Proto bude vždy záležet na posouzení (a rozhodnutí) správního orgánu, zda v konkrétním případě jde o příslušníka národnostní menšiny, která tradičně a dlouhodobě žije na území ČR. Pro naplňování základních zásad činnosti správních orgánů je však nutné, aby i v této věci správní orgán v typově shodných případech postupoval stejně (viz § 2 odst. 4 správního řádu), čímž však nelze vyloučit pozdější změnu jeho rozhodovací praxe (např. s ohledem na vývoj soudní judikatury apod.).
Mgr. Jan Břeň
právník
