Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu byla založena v roce 1990. Tato nevládní a nezisková organizace dnes sdružuje více než 600 odborníků z oboru zahradní a krajinářské tvorby.
Jak uvedla tajemnice Společnosti Ing. Eva Voženílková, jejím členům jde od začátku především o to, aby zahrady a parky byly podstatně více než dosud uznávány jako významný a nedílný prvek zdravého životního prostředí v sídlech a krajině. Vedle toho se snaží o větší uznání a společenské ocenění zahradní a krajinářské tvorby jako komplexního oboru zabývajícího se plánováním, projektováním a zakládáním zeleně, její ochranou, správou i péčí o ni.
Členy Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu (dále jen Společnost) jsou zahradní a krajinářští architekti, pracovníci obecních úřadů, státních orgánů a institucí i soukromých firem, vědečtí a výzkumní pracovníci, učitelé odborných škol všech stupňů, včetně vysokých a samozřejmě studenti a posluchači těchto škol.
Podle užších odborných zájmů se členové sdružují a aktivně zapojují do jednotlivých sekcí. Především je to sekce péče o dřeviny, která se zaměřuje hlavně na komplexní péči o dřeviny a na možnosti použití dřevin v zahradní a krajinářské tvorbě. Pozornost věnuje také hodnocení jednotlivých vlastností dřevin pro potřeby oboru. Dále je to sekce správy zeleně, jež směřuje svoje úsilí na problematiku zeleně z hlediska veřejné správy. Poslední je sekce zahradních a krajinářských architektů, která sdružuje především autorizované architekty z oboru zahradní a krajinářské tvorby. Hlavní pozornost věnují členové této sekce územnímu plánování a projektování zeleně. Zapojují se do pracovních skupin České komory architektů. Sekce je členem mezinárodní organizace zahradních a krajinářských architektů. Společnost také vydává časopis Zahrada - Park - Krajina
Odborné konference a semináře
Funkce Společnosti je především vzdělávací a osvětová. Snaží se veřejnosti, ale hlavně státním orgánům dokládat, že zahradnický obor je důležitý, i když je často jen rozpočtovou popelkou, a práce lidí v něm je přínosem pro vytváření kvalitního životního prostředí. Většinou se nejdříve postaví domy, vybudují silnice a cesty a pak přijde na řadu zeleň. V nejednom případě příslušný investor rozhodne - má to tam být zelené, tak tam prostě něco nasázejte. A to je ta největší chyba. Aby zeleň i v budoucnu plnila svoji funkci a byla lidem opravdu k radosti i užitku, musí se na ní pamatovat od počátku výstavby, ne-li s předstihem.
Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu nemůže nic nařídit, ale může mnoho doporučit, ovlivnit, poradit. To vše dělají její členové na nejrůznějších seminářích a školeních, která pořádají pro krajské a obecní úřady i další zájemce. Poslední taková konference s názvem Strom pro život - život pro strom, již čtvrtá v pořadí, se konala koncem letošního srpna v Mělníku. Zúčastnilo se jí téměř 150 lidí. Na konferenci odborníci hovořili a vysvětlovali nejen vše o technice řezu, ale také o dalším ošetřování stromů, péči o památné stromy apod. Součástí konference bylo3. mistrovství ČR ve stromolezectví.
V září ve spolupráci s Městským úřadem v Klatovech a Technickými službami města Klatovy uspořádala Společnost již 29. seminář s názvem Životní prostředí a veřejná zeleň ve městech a obcích. Hlavním tématem byly tentokrát krajiny a zahrady vnitřní i vnější. V listopadu připravuje seminář v Luhačovicích o udržovací péči o zeleň atd. Semináře jsou doplňovány různými exkurzemi a praktickými ukázkami.
Respektování pravidel
Všem, kteří se zúčastnili konferencí, seminářů či školení, je jasné, že při řezání stromů je třeba respektovat vždy určitá pravidla, zákonitosti a technologické postupy. Problémem však je, že u nás stále ještě nejsou všechny tyto záležitosti dostatečně zakotveny v potřebných normách. O změnu této skutečnosti se členové Společnosti nyní snaží. Překládají zahraniční normy s tím, že jsou přizpůsobovány na naše podmínky, nebo vytvářejí naše normy, které by byly závazné při ochraně stromů a veškeré další zeleně.
Každý zahradník si je vědom, že vlastně nesází stromy či keře, nezakládá park nebo zahradu pro sebe, ale pro budoucí generace. Teprve za deset, v mnoha případech za dvacet či třicet let, začíná vzrostlý park plnit svoji funkci a lidé se v něm cítí dobře. Vezměme třeba Františkánskou zahradu v Praze. Před několika lety byla zrenovovaná a právě letošní horké léto ukázalo, jak velká byla předvídavost jejích architektů a investora. I v největších vedrech v této malé oáze klidu uprostřed velkoměsta lidé odpočívali, byl tam stín, krásné růže, tekla voda, prostě bylo tam příjemně. A tak by to mělo v každém parku být.
I stromy dožívají
Zeleň je třeba udržovat, ošetřovat, ale sem tam vzít na stromy i sekeru. Bez té se neobejde žádný správný zahradník. Občané to většinou neradi vidí, často proti kácení stromů protestují, i když je takový zásah nutný. Nemocný strom musím nahradit zdravý, parky a zahrady je třeba omlazovat. Pravidlem by však vždy mělo být - za každý pokácený strom či keř je třeba vysadit nový. A také by každému většímu kácení stromů měl vždy předcházet a být připraven projekt obnovy místa, aby prostor, kde se kácelo, nebyl dlouho holý.
Na členy Společnosti se obracejí také správci historických objektů se žádostí o radu i pomoc při obnově starých, dávno založených parků. Společnost úzce spolupracuje s pracovníky Národního památkového ústavu i s jeho Radou specialistů. Společně pořádají různá školení spojená s exkurzemi pro zahradníky a správce zeleně z historických objektů. Při obnově historických parků se vždy vychází z příslušných pramenů. Je-li to možné, používá se stejného materiálu, jaký měli k dispozici naši předkové. Musí se však také přihlásit ke klimatu, který se přece jen postupně mění, a hlavně dbát, aby se zeleň pouze nezasadila, aniž by se pak o ni někdo staral.
Mnoho ještě naší krajině dlužíme. Prohřešky, kterými jsme se na ní v minulosti dopouštěli, ale často i nyní dopouštíme, jsou nemalé. Ale rozhodně svítá na lepší časy. O ochranu krajiny, zeleně a všeho co s tím souvisí, nemají již zájem jen samotní zahradníci, zahradní architekti nebo referenti z odborů životního prostředí. Například pražský magistrát si u Společnosti objednal plakát, který např. ukazuje, jak chránit stromy na staveništi. Ten se pak zdarma v rámci osvěty rozesílal do měst a obcí. Magistrát poskytl prostředky na vydání jednoho letošního čísla časopisu Zahrada - Park - Krajina, který bude celý věnován zeleni na panelových sídlištích. Tomu, jak ji pojmout, jakou funkci má plnit, co kde zasázet, jak se o to starat apod.
Obce mají také stále větší zájem o svůj vzhled. Dokazuje to i soutěž o nejlepší vesnici roku, do které se jich hlásí stále víc. To pak předpokládá dobře se starat nejen o zeleň, ale o celou obec. Nejlepší obec a město byly například v roce 2001 nominovány do evropské soutěže Entente Florale. Město Frýdek-Místek si odneslo bronzové ocenění a vesnice Telecí ze Svitavska dokonce stříbrné. Také vítězové loňské soutěže - Prachatice a Svatý Jan nad Malší - se letos zúčastníevropského klání. Věřme, že úspěšně.
