Třeboňsko patří nepochybně k nejhezčím koutům republiky. Je důkazem, že člověkem vytvořená krajina může být nejen krásná, ale i velmi cenná z přírodovědného hlediska. Jistě ne nadarmo byla tato oblast už v roce 1977 zařazena do sítě biosférických rezervací UNESCO. O dva roky později zde byla...
Třeboňsko patří nepochybně k nejhezčím koutům republiky. Je důkazem, že člověkem vytvořená krajina může být nejen krásná, ale i velmi cenná z přírodovědného hlediska.
Jistě ne nadarmo byla tato oblast už v roce 1977 zařazena do sítě biosférických rezervací UNESCO. O dva roky později zde byla vyhlášena chráněná krajinná oblast. Na místě nepřístupných močálů a pralesů vznikla během staletí unikátní mozaika lesů, luk, polí, lidských sídel a rybníků propojených důmyslnou sítí vodních kanálů.
Po celá staletí umožňovala prosperující hospodaření v dobrém souladu s přírodou. Nic se ovšem nesmí přehánět: období socialismu vedlo k tak intenzivnímu využívání krajiny pro hospodářské účely, že tento staletý soulad vzal do značné míry zasvé. Narušenou rovnováhu se v posledních letech celkově daří obnovovat: v některých sférách ekonomiky to ovšem jde snáze, v jiných hůře.
EKOLOGOVÉ VERSUS TĚŽAŘI
Mezi nejproblémovější patřila před rokem 1989 nadměrná těžba štěrkopísků, hlavně pro stavbu Temelína a pro výstavbu pražských sídlišť. Situace se zhoršovala bez ohledu na vznik chráněné krajinné oblasti (CHKO) v roce 1979. Těžba kulminovala v roce 1988, kdy se vytěžilo 4,6 mil. tun štěrkopísků a též zhruba 200 000 tun rašeliny. Po roce 1989 poklesla těžba obou surovin na třetinu a navíc se zvýšila rekultivace těžeben štěrkopísků.
V současné době se především dotěžují stará ložiska. Správa CHKO se snaží dosáhnout odpisu zásob u sporných ložisek, jako jsou např. ložiska podél Lužnice, kde se nachází řada přírodních rezervací.
OCHRANA PŘÍRODY A ZEMĚDĚLCI
V roce 1988 se na Třeboňsku chovalo asi 120 000 prasat. Nakládání s kejdou bylo značně drastické, část se používala k výrobě kompostů mícháním s rašelinou, část se vypouštěla do rybníků. Počet prasat se v posledních letech výrazně snížil, dobudovaly a zmodernizovaly se čistírny odpadních vod - např. čistírna u Gigantu, která funguje od roku 1974, byla rozšířena o druhý stupeň čištění a o kaskádu čtyř dočišťovacích rybníků.
"Proti tomu, co zde bylo dřív, se situace velmi zlepšila", říká RNDr. Miroslav Hátle, CSc., ze Správy CHKO, ovšem zároveň dodává, že po průchodu Rožmberkem (tedy pod Gigantem) se i dnes voda v řece Lužnici prudce zhoršuje (o dva stupně). Podílí se na tom zbytkové znečištění z ČOV, které ani dnes není zanedbatelné, dále přehnojené bahno uložené v rybníce v dobách, kdy se do něj kejda vypouštěla, ale i současný intenzivní chov ryb a také znečištění přinášené stokami z okolí Třeboně.
Zemědělství je v současné době v útlumu. To je pro přírodu příznivé, protože až na třetinu klesla zátěž z pesticidů či herbicidů. Odvrácenou stranou se stává vzrůstající podíl opuštěných polí, což je pro kulturní krajinu jako je Třeboňsko trend negativní. Půdy zde mají nižší bonitu, proto se v poslední době mnozí zemědělci vracejí k tradiční pastvě. Vzniklo zde již na 700 ha nových luk.
RYBÁŘSTVÍ
Rybářství je obor tradiční, pro zdejší oblast typický. Je rovněž zdrojem snad nejvýraznějších konfliktů mezi ekologickými a ekonomickými zájmy na Třeboňsku. Dle názoru ekologů se za poslední roky situace příliš nezlepšila. Rybáři už sice neužívají anorganická hnojiva a snížil se i podíl těch organickcých, ale v rybnících jsou stále zásoby živin v sedimentech na mnoho let dopředu a na odbahnění rybníků nejsou prostředky.
Ekologové rybářům vyčítají, že ve snaze po intenzifikaci chovu ryb nerespektují možnosti ekosystémů a únosnou kapacitu ryb překračují až třikrát. To vede k nadměrnému přísunu živin do rybníka, k nízké průhlednosti vody a rozkolísanému kyslíkovému režimu.
Největší střety se vedou kvůli rybníkům v některých rezervacích, které rybáři privatizovali díky chybné aplikaci příslušných zákonů a kde nyní hospodaří běžnými intenzivním způsobem, tedy s důrazem na ekonomické, nikoli ekologické funkce. To nesou ekologové značně nelibě, neboť se tím znehodnocují ekosystémy v těch nejcennějších jádrových zónách CHKO. Oprávněnost vydání těchto rybníků bude patrně řešit soud.
Fakt je, že v posledních letech mají rybáři historicky nejvyšší výnosy. Ekologové uznávají, že rybníkářství do zdejší krajiny patří, ale požadují snížit rybí obsádky na ekologicky únosnější úroveň. Rybáři namítají, že jinak hospodařit nemohou, protože by na trhu neobstáli.
Rybářství Třeboň patří mezi nejziskovější firmy v resortu zemědělství u nás. Firma je ovšem po privazizaci soukromá a snižovat své zisky se jí celkem logicky nechce. Ekologové by se rádi vrátili do doby na přelomu 60. a 70. let, kdy zde byla voda čistší. Rybáři mají zase pocit, že díky různým omezením jim ekologové brání v náležitém zhodnocování jejich majetku a požadují náhrady za ušlý zisk.
LÁZEŇSTVÍ A TURISTIKA
"Za ideální způsob rozvoje regionu považujeme lázeňství," říká dr. Hátle. Lázeňští hosté totiž přijíždějí rovnoměrně po celý rok, zůstávají zde poměrně dlouho a přinášejí na Třeboňsko prosperitu. Rašeliny se na léčbu spotřebuje málo (necelé 1 % těžby), a navíc ji lze regenerovat, takže se z ekosystému neztrácí a za pár desítek let půjde využít znovu.
Proto Správa CHKO podporuje výstavbu nového lázeňského komplexu (a nemá námitky ani proti vzniku nového sídelního útvaru) v katastru Domanína, který zde hodlá postavit firma Lavana. Jenže zatímco Domanínští jsou vesměs pro výstavbu, v Třeboni se mnoho lidí staví k projektu odmítavě (viz negativní postoj starosty Třeboně Ing. Jiřího Houdka v Moderní obci č. 7). Ve hře přitom nejsou jen objektivní argumenty, ale i emoce a komplikované osobní vztahy - Lavanu vlastní bývalá starostka Třeboně, současný starosta je v představenstvu Lázní Aurora atd.
Vzniká tak velmi neobvyklá a poněkud pikantní situace: ekologové schválí nějaký investiční záměr, Ministerstvo životního prostředí udělí výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny, zatímco samospráva (pravda, sousední obce) je vehementně proti a hlasitě volá, že "CHKO za peníze daňových poplatníků nechrání krajinu..." Území bude řešit územní plán Domanína, který je v současné době ve fázi zadání.
Třeboňsko je území, které nám v Evropě leckdo závidí. A nejen v Evropě: historické jádro Třeboně, její krajinné zázemí a nejcennější rybníky v okolí mají šanci dostat se na seznam světového dědictví UNESCO. Byla by to první smíšená kulturně-přírodní oceněná oblast v České republice. Což už jistě o něčem svědčí.
JANA PLAMÍNKOVÁ
FOTO AUTORKA
