V památkové péči nastávají velké změny a další lze očekávat. Účinnosti už nabyla novela zákona o památkové péči, která mj. přenáší některé kompetence z ministerstva kultury na kraje, zvyšuje sankce a zavádí plány ochrany památkových rezervací. Zároveň je zpracován věcný záměr nového památkového zákona.
Návrh prošel rozsáhlým připomínkovým řízením. Na ministerstvu kultury se sešlo na 900 připomínek, z nichž některé ministerstvo označilo za závažné a akceptovalo je. Ty, které měli samotní památkáři, však mezi nimi nebyly. Byl ale například vypuštěn všeobecně kritizovaný záměr vyloučit z památkové ochrany stavby žijících architektů.
PROTESTY A PŘIPOMÍNKY
Četné námitky se týkaly oslabení role pracovníků Národního památkového ústavu (NPÚ). Jeho ředitel PhDr. Pavel Jerie dokonce hovořil o likvidaci památkové péče. Námitky obdobného typu však přišly i z krajských úřadů, Úřadu vlády ČR, Českomoravské konfederace odborových svazů a odjinud. Jejich autoři se obávali degradace NPÚ do pozice odborné badatelské instituce, jejíž postavení se minimalizuje, a znamená první krok k jejímu zrušení. Svůj protest vyjádřili velmi hlasitě i děkani sedmi fakult. Stejně jako mnohým jiným se jim mj. nelíbil záměr přepsat během deseti let celý seznam památek. Záměr v návrhu zůstal, ale lhůta se prodloužila na 15 let.
Historik architektury Ing. arch. Zdeněk Lukeš v časopise Revolver revue upozornil na to, že proces schvalování se při stavebním řízení sice urychlí, ale hrozí akutní nebezpečí, že řada cenných staveb bude znehodnocena neodbornými zásahy. Navrhuje, aby tam, kde nastane rozpor mezi stanoviskem pracovníků městských úřadů a památkářů, rozhodl obdobně jako v Praze hlas odborné komise.
Rozpaky se také objevily u záměru vyhlašovat památky místního významu.
O vyjádření k některým námitkám jsme požádali předsedu Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a místostarostu města Kroměříž Mgr. Petra Sedláčka, který se projednávání návrhu zúčastnil. Podle něho sice není ideální, ale vůči nynějšímu stavu určitě znamená výrazný posun.
PAMÁTKÁŘŮM MÁ UBÝT NESMYSLNÁ PRÁCE
K námitce, že se památkářům v podstatě odebírají veškeré pravomoci, Mgr. Sedláček říká: "Tento názor vychází z neznalosti, protože dnes památkáři žádné pravomoci nemají. Národní památkový ústav jako odborné pracoviště ministerstva kultury pouze vydává stanoviska, rozhodnutí je na úřednících městských úřadů. To se nemění. Na-opak je nyní docela dobře specifikováno, že památkářům se ubírá práce, která je často nesmyslná."
NPÚ jako odborná instituce by podle něho měl být orgánem, který vydává podklady a odborná stanoviska. Aby se nestávalo to, čeho jsme svědky dnes, kdy jsou památkáři zavaleni požadavky na naprosto nesmyslná vyjádření. Jako příklad uvedl požadavek na jejich vyjádření v případě, kdy se vyzdívají umakartová jádra v panelových domech, protože dotyčný dům stojí v památkové rezervaci.
V diskusi se prý opakovaně objevoval i názor, zda by nemělo být vyjádření památkářů naopak závazné. To ale naráželo na skutečnost, že by se tím prodloužilo stavební řízení. "Kromě toho máme i takové zkušenosti, že památkáři si někdy vymýšlejí úplné nesmysly a stanovují nesplnitelné podmínky," řekl Mgr. Sedláček. "Pak se stane, že památka nakonec spadne, protože vlastník není schopen jejich požadavky splnit. Památkáři by si měli uvědomit, že na stoprocentním splnění podmínek opravdu trvat nelze, protože je to nemožné. Jsou často příliš jednostranně vyhranění, chybí jim vědomí reality současnosti."
NA VŠECHNY PAMÁTKY NEJSOU PENÍZE
Mgr. Petr Sedláček také řekl, že v rámci jednání na ministerstvu kultury zazněla dokonce myšlenka skoro kacířská: Nynější stav totiž vede k tomu, že spousta lidí musí vědomě porušovat zákon, protože na to, aby se mohli starat o památku tak, jak to zákon vyžaduje, nemají peníze. Je proto třeba udělat si inventuru a říci, které objekty musíme prvořadě zachovat, mít je jako jakousi výkladní skříň. A je nutné se smířit s tím, že některé objekty, zapsané dnes jako památky, jimi v budoucnosti nebudou, protože není dost peněz na to, aby se udržely při životě.
Stanoviska památkářů nejsou a ani v budoucnu nemají být závazná. Proč je tedy vůbec vyžadovat? Nelze a priori předpokládat, že na ně stejně nebude nikdo dbát?
Podle Mgr. Sedláčka to ale má svou logiku. Stanovisko památkářů se vydává pro úředníka obecního úřadu, který vydává závazné vyjádření. Pracovník obecního úřadu by měl být také odborník, ale jistě se rád opře o další autoritu a jako podklad pro své rozhodnutí si názor památkáře vyžádá - dnes obecně povinně, v budoucnu u něčeho povinně a u něčeho nikoli.
SEZNAMY PAMÁTEK JSOU NEVĚROHODNÉ
A proč se má přepisovat celý seznam památek? "Stávající stav je velmi nevěrohodný, je velmi těžké se k informacím obsaženým v zápisech dostat. Tyto informace by měly být veřejně přístupné, stejně jako třeba informace katastrálního úřadu. Památky se také prohlašovaly v době platnosti různých zákonů a vyhlášek, které se v minulosti ne vždy dodr- žovaly, takže nynější seznam nemá dostatečnou vypovídací hodnotu."
Pravomoc zápisu památek má přejít od památkářů, tj. od odborné organizace, na ministerstvo kultury. Důvodem je podle Mgr. Petra Sedláčka potřeba, aby za centrální seznam byl odpovědný orgán, který má kromě odpovědnosti také finance a nástroje k tomu, aby tuto úlohu splnil.
Některé kompetence se mají přesunout na pověřené obce. Existují obavy, zda ji tyto obce, kterým tím přibude práce, zvládnou. "Záleží to jako všude na lidech. Kromě toho se obce vždy mohou opřít o stanovisko památkářů, s nimiž by měly úzce spolupracovat," uzavírá Mg. Petr Sedláček.
(Vyjádření ředitelky odboru památkové péče k návrhu nového zákona PhDr. Anny Matouškové redakce ještě očekává - pozn. autorky.)
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
