Oprava jakéhokoli domu je mimo jiné i příležitostí ke zlepšení jeho vlastností z hlediska požární prevence. Minimálním požadavkem pak je, aby stavební úpravy nesnížily požární bezpečnost objektu a neztížily případný hasičský zásah.
Nový stavební zákon přinesl četné změny, ale předpisy vztahující se k požární bezpečnosti budov se nikterak zásadně nemění. Jak uvedl plk. Ing. Zdeněk Hošek, vedoucí oddělení technické prevence Ministerstva vnitra ČR - generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru, požadavky na požární bezpečnost staveb se nadále odvolávají na technické normy. V případě rekonstrukcí a dalších změn objektů je to ČSN 730834 z roku 2000 Požární bezpečnost staveb - Změny staveb. Příloha A pak řeší typově schvalované budovy, jimiž jsou všechny panelové domy.
PŮVODNÍ DOKUMENTACE JE ŽÁDOUCÍ
Z hlediska požární bezpečnosti se změny staveb třídí podle jejich rozsahu a závažnosti do tří skupin. Změny skupiny I jsou nejjednodušší, takové, kde se vůbec nezasahuje do konstrukčních nosných prvků ani do požárních úseků. Zjednodušeně řečeno jde o takové úpravy, které jen zlepšují užitné vlastnosti bytů. Vážnější jsou změny staveb skupiny II, protože v tomto případě se už zasahuje do uzávěrů otvorů (dveře aj.), požadavky na požární bezpečnost jsou proto vyšší. U zásadních úprav, zařazených do skupiny III, už musí stavebník splnit nejpřísnější požadavky v souladu s nejnovějším stavem poznání.
Ing. Hošek proto důrazně nabádá k tomu, aby si každý stavebník před započetím prací obstaral původní projektovou dokumentaci domu. Norma totiž jednoznačně říká, že pokud má projektant kategorizovat dům do jedné z uvedených skupin, musí posoudit, o jaké změny z hlediska požární bezpečnosti jde. Což nelze dělat bez porovnání s původní dokumentací. Jestliže není k dispozici, musí se pochopitelně postupovat podle nejpřísnějších pravidel platných pro III. skupinu.
OCEL JE NEBEZPEČNĚJŠÍ NEŽ DŘEVO
Panelové domy rozhodně nejsou podle inženýra Hoška víc náchylné k požárům než domy zděné. Klasické bytové domy sice měly konstrukční systémy zčásti nehořlavé, ale nosné, zejména vodorovné systémy tvořily dřevěné trámy, v podhledech se uplatňoval rákos a další poměrně nebezpečné materiály. Panely obsahují ocelové výztuže, ale ty kryje beton. Problém nastává v případě, když vrstva betonu oprýská. Ocel je totiž dost nebezpečný materiál. "Je pravda, že dřevo se při požáru chová lépe než ocel - pokud ohoří trám, neztrácí ani gram své plné nosnosti ještě v okamžiku, kdy vyhoří třetina jeho objemu. Ocel však při teplotách nad 700 stupňů svou nosnost zcela ztrácí. A teplota uvnitř bytu se při požáru pohybuje mezi 700 až 1200 stupni. Proto také ve většině evropských zemí je pro vyšší budovy ocel bez kontrolovatelné a vyměnitelné ochrany jako konstrukční nosný prvek zakázána," řekl Ing. Pavel Hošek.
Přesto ale trvá na tom, že panelové domy nejsou méně bezpečné než jiné bytové domy. Původně problémové instalační šachty už v podstatě vyřešily předěly z armovaného betonu. Únikové cesty, aktuální hlavně ve vyšších domech, se také zlepšují, i když schodiště i výtah jsou dané a nelze s nimi hýbat. Lze ale udělat požárně dělicí předěly. Jako materiál se velmi osvědčuje například sádrokarton.
Odlišnost klasických a panelových obytných domů tedy spočívá hlavně v tom, že v panelovém je mnohem větší koncentrace osob a tudíž i složitější evakuační podmínky. Pro oba typy platí, že v nich požáry vznikají víc než v polovině případů v samotných domácnostech, nejčastěji od zařizovacích předmětů, elektroinstalace, rozvodu plynu a neudržovaných technických zařízení.
ZATEPLOVÁNÍ A IZOLAČNÍ MATERIÁLY
Zateplování budov je při regeneraci panelových domů samozřejmostí; ostatně je jednou z podmínek pro získání státní dotace. Izolační materiály se třídily z hlediska hořlavosti do tří tříd - A nehořlavé, B nesnadno hořlavé a C hořlavé. Dříve se do těchto tříd zařazovaly na základě své kalorimetrické výhřevnosti, dnes se u stavebních hmot v souladu s přijatým evropským klasifikačním systémem navíc sleduje i to, zda v určitých kombinacích nebo samy o sobě mohou či nemohou přispět k celoplošnému vzplanutí. Jako snadno pochopitelný příklad uvedl Ing. Hošek slisovaný balík papíru, který jistě lze jen těžko zapálit, zatímco jednotlivé listy vzplanou ihned.
S výběrem tepelně izolačních hmot by problém být neměl. Jakýkoli výrobek určený pro zabudování do stavby, který se vyskytuje na našem (případně evropském) trhu, by měl být z hlediska požární bezpečnosti schválen. Neměli bychom se tedy setkat s výrobkem, jehož vlastnosti neověřil nezávislý autorizovaný (nebo v případě celého evropského hospodářského prostoru notifikovaný) orgán. Je ovšem nutné vybírat z označených materiálů - lze také narazit na výrobky z třetích zemí. Ale pokud má výrobek označení CE, což je evropské označení konformity, znamená to, že byl odzkoušen, odpovídá evropským pravidlům a je ve výrobcem vymezených oblastech použití bezpečný.
Nejčastějším zateplovacím izolačním materiálem je polystyrén. Hasiči požadují, aby se pro vyšší části budov, konkrétně nad 22,5 metru, používal tzv. polystyrén retardovaný, tj. se sníženou hořlavostí (a také několikanásobně dražší). Jedním z důvodů je technické vybavení hasičských záchranných sborů, odpovídající zároveň nejčastějším typům budov. S požárem budov vysokých 9 až 22,5 metru si hasiči poradí zcela bez problémů. U vyšších domů, nad 22,5 metru, je už hasičský zásah náročnější, proto také jsou požadavky na používané materiály přísnější. "Tohle se nesmí odbýt a stavební dozor by měl velmi důkladně sledovat, jestli se postupuje přesně podle norem. Odbytá práce by se mohla ošklivě vymstít," řekl Ing. Hošek.
A co s vyššími domy, třeba nad 45 metrů? V celé republice jich máme asi jen šest, z toho jeden (v Praze na Pankráci) nedostavěný; v žádném zatím naštěstí nehořelo.
POZOR NA HROMOSVODY!
Součástí mnoha rekonstrukcí jsou nástavby, někdy zakončené sedlovou střechou. Prakticky vždy to znamená, že se na dosavadní panelovou konstrukci přistaví jiná, kvůli statice lehčí. Norma v určitých případech povoluje použít jednu únikovou cestu, rovněž osobní výtah není vždy nutné (a prakticky ani možné) protahovat až do nástavby. Konkrétní řešení je vždy vhodné konzultovat se zkušeným projektantem.
Ing. Hošek však upozorňuje: "Pozor na uzemnění hromosvodů. Když uhodí do panelového domu s plochou střechou, celkem nic moc se nestane, ale když se totéž stane u nástavby ze smíšeného konstrukčního systému, je v jednom plameni. Jejím nosným prvkem totiž bývá většinou dřevo a celkově se tam vyskytuje víc materiálů ochotných přispět k požáru - včetně střešní krytiny."Pokud se tedy dělají nástavby a sedlové střechy, je nutné věnovat zvýšenou pozornost jejich řádnému protipožárnímu zabezpečení.
Dalším často rekonstruovaným nebo spíše vyměňovaným prvkem jsou balkony a lodžie. Tady by problém být neměl; hasiči spíš nevidí rádi, když z nich vznikající jakési pseudozimní zahrady vybavované nejrůznějšími zařizovacími předměty z nevhodného materiálu. Nejnebezpečnější je polykarbonátové sklo (plexisklo), které zmiňovaná norma přímo zakazuje.
Naopak nic nemají hasiči proti plastovým oknům, oblíbeným kvůli jejich vynikajícím tepelně izolačním vlastnostem. Používaný plast je upravený (retardovaný). Ing. Hošek říká, že z hlediska požární bezpečnosti je jedno, mají-li okna plastové nebo dřevěné rámy. Určité menší riziko v prvním případě představuje možnost nadýchat se některých látek příliš neprospívajících zdraví, ale ani to by nemělo způsobit vážnou újmu na zdraví.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ