Při zvažování budoucnosti řady zejména lokálních tratí se často navrhuje jejich přestavba na cyklostezku. Takové řešení se nabízí tím spíše, že na výstavbu cyklostezek jsou alokovány nejen evropské peníze, ale i určité zdroje ze SFDI. Cyklostezky jsou navíc nyní velmi frekventované, lze říci i módní téma.
Za situace, kdy je na lokální trati zastaven provoz či je zcela minimální, se řadě obcí využití »jejich tratě« tímto způsobem může jevit jako lákavé. Musí však toto řešení pokaždé skutečně být pro obce přínosem? Zkusme se na uvedené proměny tohoto druhu liniových staveb podívat poněkud komplexněji.
Pro obec v trase aktuální železniční trati se zrušeným provozem je to jistě řešení ve smyslu »menšího zla«. Přínosy železnice pro území a jeho rozvoj z pohledu veřejné mobility jsou za normální situace (železnice ve standardním provozu) významnější, než by byly přínosy cyklostezky. Jedinou nezpochybnitelnou předností přestavby tratě na »cyklo« je fakt, že cyklostezka zachová liniovost bývalé trati, čímž teoreticky v budoucnu umožní její opětovnou změnu na liniovou stavbu železniční trati.
Kdybychom však vzali v úvahu veškeré náklady na snesení kolejového roštu, sanaci vrchní stavby bývalé trati, likvidaci ekologické zátěže a položení nového asfaltového povrchu cyklostezky, museli bychom leckdy dospět k závěru, že bývají srovnatelné s objemem prostředků, díky nimž - pokud by se investovaly do existující zchátralé trati - by bylo možné ji uvést do tzv. normového stavu, tedy ji plně zrekonstruovat.
Za tyto peníze obce tedy získají liniovou stavbu pro cykloprovoz, případně pro in-line bruslení či pro pěší. Kombinace cykloa pěší dopravy však nebývá příliš vítána. Přínos cyklodopravy se váže zejména k rozvoji turistického ruchu během léta. Ekologické aspekty, především v případě turistů, kteří do regionu přijedou autem a až pak se v něm pohybují na kole, však jsou poněkud sporné. Nezpochybnitelný je však finanční přínos.
Jenže se nabízí otázka, zda by stejnou podporu turistického ruchu nezajistila i fungující místní železnice. Ve smyslu zlepšení dopravní obslužnosti je cyklostezka pro místní obyvatele zpravidla přínosem. Nicméně statistiky tvrdí, že podíl cyklodopravy v běžné občanské mobilitě je zatím stále velmi nízký a týká se především krátkých vzdáleností - pohybu ve městě či obci. V případě pohybu na střední vzdálenosti však podíl cyklo-dopravy zásadně klesá a dominantní v takovém případě většinou zůstává standardní veřejná doprava nebo automobil.
Je však nutné uznat, že v řadě připadů cyklostezka řeší především dopravně bezpečnostní otázku a segregaci dopravních modů cyklo a automobil. Tato segregace by se však neměla dít v neprospěch jiného ekologického dopravního modu, nýbrž buď zcela nově nebo na úkor individuální automobilové dopravy.
Výraznou slabinou je i značná sezonnost využití cyklostezek, především v létě. Jen zcela okrajově lze počítat s jejich využitím během zimy jako běžeckých tras.
Celkově vzato změna železniční trati na cyklostezku je z pohledu komplexní udržitelné mobility velmi neefektivní řešení jak celospolečensky, tak pro obce a region, jichž se týká. Je to však vždy lepší řešení než úplná a nevratná likvidace této liniové stavby. V podstatě stejně vysoká investice do oživení železnice by obcím a regionu pro turistický ruch i občanskou mobilitu často přinesla mnohem víc než změna železniční trati na cyklostezku. Bohužel podpora každého z obou druhů těchto projektů jde vždy z jiné, i když velmi blízké veřejné kapsy...
PETR TEJKL
poradce v oboru dopravního marketingu
Co je dobré vědět
Změna železniční trati na cyklostezku je z pohledu komplexní udržitelné mobility velmi neefektivní řešení jak celospolečensky, tak pro obce a region, jichž se týká. Vždy je to však lepší řešení než úplná a nevratná likvidace této liniové stavby.
Torzo někdejší železniční stanice ve Svatobořicích na jižní Moravě, navíc už i bez kolejí, působí strašidelným dojmem.
FOTO: AUTOR
