01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Nebojte se lokálek /26 aneb Zahraniční příklady se mohou uplatnit i u nás

Přerušme tentokrát seriál o účelových omylech a nepravdách, jimiž se u nás argumentuje ve snaze rušit regionální tratě, a zastavme se u zahraničních příkladů, jak lokální železnice naopak může podporovat rozvoj celého regionu.

První příklad jsem si vypůjčil ze Švýcarska (a příště ze stejné země zvolím také druhý). Vůbec nejde o »prvoligovou« turistickou trať s exkluzivním okolím. Trať se nachází v relativně standardním turistickém regionu a můžeme k ní nalézt ekvivalenty na mnoha místech i u nás.

Trať spojující města Montbovon a Bule s odbočkou do Brock najdeme poblíž Montreaux. Jejím vlastníkem i provozovatelem dopravy je regionální společnost TPF. Tahle regionální železnice je samozřejmě elektrifikovaná a prochází průměrně urbanizovanou krajinou, přičemž propojuje obce a městečka spíše menší velikosti.

PROTI ČEMU SE U NÁS NĚKDE BROJÍ, ŠVÝCAŘI BEROU JAKO VÝHODU

Pro nás je téměř neuvěřitelné, že trať na začátku vede městem po silničním tělese a v běžné uliční síti, jako by šlo o městskou tramvaj. Po opuštění výchozího města je těleso trati souběžné se silnicí. Avšak v tomto případě evidentně nehrozí, že by kdokoliv z regionálních politiků podlehl případnému (ve Švýcarsku však nereálnému) tlaku na rozšíření silnice nebo přistoupil na falešnou argumentaci, že je přece ekonomicky výhodné lokálku zrušit a nahradit ji autobusovou dopravou.

Souběh lokální železniční tratě se silnicí naopak znamená výhodu, neboť lokálka prochází i centry měst a obcí. Pasažéři tak nemusejí z domova ke svému spoji spěchat někam na periferii, ale do vlaku pohodlně nastoupí uprostřed města. Stejně komfortně na něj přestoupí ti, jež do města svezly z okolí autobusy či kteří na zastávku přijeli na kole, skútru nebo automobilem. Navíc většina měst a obcí podél regionální železnice má architektonicky specifické zastávky a nádraží, jejichž vzhled dotváří kolorit lokálky i daného sídla.

Používaná kolejová vozidla jsou úzkého rozchodu a jak svým vzhledem, tak poněkud účelovým vybavení připomínají spíše jakýsi hybrid tramvaje a dvouvozové elektrické jednotky. Sedadla v nich však jsou pohodlná a samotná jízda vlakem je i příjemným zážitkem. Elektronický infopanel, který kromě cestovních informací promítá také reklamy na turistické dominanty trati, je ve vozidlech samozřejmosti.

Během mé návštěvy v období prázdnin byla souprava zaplněna asi ze 60 % - především turisty - byť trať prvoplánově nebyla pojímána jako turistická atrakce. Z pohledu cestovního ruchu je trať ideální spojnici většiny místních turistických zajímavostí. Zmíním jen dvě zajímavosti, obě v těsném sousedství trati - výrobu a muzeum světoznámých sýrů Gruyeres i továrnu a muzeum výroby čokolád v Brock.

DOPRAVNÍ SYSTÉM, KTERÝ FUNGUJE

Další atraktivity jsou na lokálku navázány autobusovou dopravou, která tvoří s tratí jednotný systém, ať už jde o platnost jízdenky, časovou návaznost spojů, přestupní body, design vozidel či třeba stejného poskytovatele dopravy. Hodinový takt a dokonalé propojení zajištuje, že většina turistů postupně navštíví všechny turistické destinace, kam vlak či od autobus od něj zajíždí. Turista je zcela spokojen a z pohledu regionu zase »finančně vytěžen«, s čím ovšem návštěvník kraje předem počítá.

Že takový systém funguje, dokládá relativně velký počet turistů ve veřejné dopravě a současně přiměřený počet aut a parkovacích ploch u jednotlivých turistických destinací. Trať se v konečné stanici na poslední metry mění ve funkční vlečku (úzký rozchod!) do čokoládovny velké nadnárodní, i u nás významné společnosti.

PETR TEJKL

poradce v oboru železničního marketingu

Co je dobré vědět

Úzkokolejná trať na spojnici měst Montbovon a Bule s odbočkou do Brock není ve Švýcarsku žádnou prvoplánově turistickou atrakcí. Přesto bývá zaplněna především turisty. V konečné stanici se trať na poslední metry mění ve funkční vlečku do velké potravinářské firmy, která patří významné nadnárodní společnosti působící i v Česku. Navzdory logisticky komplikovanému přenosu běžných moderních nákladních vozů na tzv. úzkorozchodné podvalníky je firemní kolejiště plné. I tahle švýcarská praxe, jak omezovat těžkou nákladní dopravu na silnicích, nás může inspirovat.

Zastávky a nádražíčka na trati přispívají ke koloritu měst a obcí i celého regionu.

FOTO: ARCHIV AUTORA

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down