Nejlevnější varianta vytápění Topení uhlím představuje v současnosti nejlevnější variantu vytápění, která má ale nálepku ekologicky nešetrné a "špinavé" technologie. Toto hodnocení je pravdivé, jestliže hovoříme o klasických uhelných kotlích pro maloodběratele s účinností kolem 60 %. Pokud se v...
Nejlevnější varianta vytápění
Topení uhlím představuje v současnosti nejlevnější variantu vytápění, která má ale nálepku ekologicky nešetrné a "špinavé" technologie. Toto hodnocení je pravdivé, jestliže hovoříme o klasických uhelných kotlích pro maloodběratele s účinností kolem 60 %. Pokud se v těchto jednoduchých kotlích navíc spaluje nekvalitní uhlí s vyšším obsahem síry (nemluvě o spalování odpadu), představuje to skutečně značnou zátěž pro okolí.
Tato představa zřejmě ovlivnila Ministerstvo životního prostředí (MŽP) při návrhu nového zákona o ovzduší, jehož předlohu v dubnu toho roku schválila vláda ČR. V části stanovující sazby poplatků pro právnické osoby provozující malé zdroje znečištění s výkonem do 200 kW je tříděné hnědé uhlí zpoplatněno roční sazbou až 5000 Kč s diferenciací podle výkonu kotle (nejméně pro výkony do 50 kW, nejvíce výkony 100 až 200 kW). Poněkud menší sazby jsou navrženy pro černé uhlí a topné oleje, za zemní plyn se neplatí nic.
Poplatky z malých zdrojů nejsou zcela novou skutečností, zavedla je již vyhláška č. 158/94 Sb. s účinností od 1. 10. 1994. Nové sazby představují proti stávajícím vcelku přiměřené zvýšení vzhledem k inflaci za uplynulé období. Z tohoto hlediska nelze tedy protestovat. Výhrady lze ale uplatnit ke skutečnosti, že nový zákon nediferencuje ani mezi spotřebiči ani mezi kvalitou uhlí.
Přitom v současnosti je již na tuzemském trhu slušná nabídka progresivních uhelných kotlů ve výkonovém rozpětí 20 kW až několik stovek kW. Tyto kotle mají vysokou účinnost spalování nad 80 %, navíc poskytují solidní komfort provozu. Vzhledem ke svému principu založeném obvykle na rotačním bubnu ani neumožňují spalování oněch neblaze proslulých PET lahví či jiného podobného "paliva".
Zemní plyn není účelné zavádět všude. Zejména v podhorských, řídce osídlených oblastech jsou rozsáhlá území, kde budování plynárenské infrastruktury je vyloženě neekonomické a ani samotné plynárenské distribuční firmy nemají o tyto investice zájem. Vytápění elektřinou není a ani nebude zrovna levnou záležitostí a otop topnými oleji a propanem je ještě dražší. Používání progresivních spotřebičů na tuhá paliva je proto v těchto lokalitách ekonomicky rozumná a ekologicky přijatelná varianta, která by neměla být znevýhodněna vyššími poplatky. Naopak, určitá podpora ze strany státu by přispěla k rychlejší výměně starých a neúčinných uhelných spotřebičů za nové.
Jiří Gavor,
ENA, s. r. o.
