Nikdy neházet flintu do žita a snažit se i o případné mimosoudní vyrovnání. Tvrdí to starosta města Brtnice Ing. Petr Štěpán, když se ohlíží zpět za sporem, v němž neúspěšný účastník výběrového řízení na rekonstrukci objektu v majetku města napadl výsledku tendru u soudu, a ohrozil tak termíny stanovené pro projekt v závazných podmínkách pro přiznání dotace z evropského fondu.
Když se v roce 1992 začala ve vídeňském Muzeu užitého umění MAK chystat výstava o díle jednoho z nejvýznamnějších architektů a designérů první poloviny 20. století Josefa Hoffmanna (1870 - 1956), obrátila se pozornost jejích organizátorů i na moravskou Brtnici. V tomto malebném městečku na Vysočině se totiž spoluzakladatel vídeňské moderny a architekt takových staveb, jako je sanatorium Purkersdorf u Vídně či palác Stoclet v Bruselu (již se chystá jeho zařazení na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO), narodil. Barokní rodný dům Josefa Hoffmanna na brtnickém náměstí kupodivu zůstal vcelku nedotčený. A to i přes odtažitý vztah minulého režimu k tomuto rakouskému, rozuměj nesocialistickému architektovi. K překvapení ředitele muzea MAK se pod nánosem pozdějších maleb v interiéru domu dokonce skrývaly zachované původní malby, které navrhl sám Hoffmann.
Brtničtí už dříve uvažovali o rekonstrukci domu, v němž byla část obecního úřadu a místní knihovna, ale zájem Rakušanů jim k tomu dal jasnější směr. Ve městě se navíc ustavila Společnost Josefa Hoffmanna, usilující o to, aby v opraveném domě byla i stálá expozice o životě a díle slavného rodáka.
ŠANCI DAL AŽ SAPARD
Projekt na rekonstrukci domu však předpokládal náklady zhruba 15 miliónů korun. A to byla pro město, které v té době řešilo svoji základní infrastrukturu, neúnosná suma. Radnice tehdy sice mohla počítat s pomocí z Programu regenerace městských památkových rezervací a zón, avšak přesto by finanční spoluúčast města musela činit kolem jedné poloviny vynaložených nákladů. Příležitost městu nabídl až nástroj předvstupní pomoci Evropské unie kandidátským zemím - program SAPARD.
Město využilo již připraveného projektu a podalo si v roce 2002 žádost o dotaci z tohoto programu. Uspělo, takže už v říjnu mohlo s agenturou SAPARD podepsat smlouvu o čerpání dotace ve výši 85 procent z uznatelných nákladů projektu. Jednou ze základních podmínek přiznané dotace bylo, že rekonstrukční práce skončí nejpozději 31. října 2003. V opačném případě by město dotaci muselo vrátit.
ZCHLAZENÁ EUFORIE
"Byli jsme si jisti, že vše proběhne hladce," vzpomíná starosta města Brtnice Ing. Petr Štěpán. "Byl tu přece kvalitní projekt a výběrové řízení na dodavatele stavby nám - v souladu s podmínkami programu - organizovala jihlavská Regionální rozvojová agentura Vysočina, z. s. p. o. (RRA)."
Do výběrového řízení na rekonstrukci Hoffmannova domu se přihlásilo pět firem, přičemž v prvním kole se posuzovaly jejich nabídky pouze z technického hlediska. Teprve ve druhém kole, kam postoupily už jen dvě firmy, se otevíraly obálky s nabízenou cenou. V ní nešlo ani tolik o samotné stavební práce jako o rozlousknutí oříšku, co je pouhá repase a co odborná restaurátorská práce na původních Hoffmannových interiérových malbách. Rozdíl ve výkladu těchto pojmů totiž mohl být i v řádu stonásobků.
V prosinci 2002 padlo rozhodnutí a starosta oběma firmám odesílal vyrozumění o výsledku výběrového řízení s tím, že v souladu s podmínkami Evropské unie pro program SAPARD mají 90 dnů na případné odvolání. "Proto jsem si nedovolil ihned podepsat smlouvu o rekonstrukci s vítěznou firmou Podzimek a synové, s. r. o.," pokračuje inženýr Štěpán. "Ale vzal jsem doklady a odjel do Brna na agenturu SAPARD nechat si výběrové řízení zkontrolovat. Po písemném ujištění, že tendr se uskutečnil podle regulí, jsem s vítěznou firmou v lednu 2003 podepsal smlouvu."
Firma začala na Hoffmannově domě s přípravnými pracemi, avšak již po dvou týdnech městu přišlo z Okresního soudu v Jihlavě rozhodnutí o předběžném opatření, jímž se na návrh firmy, která ve druhém kole výběrového řízení neuspěla, veškeré stavební práce na domě zastavují. Město zároveň od soudu obdrželo i unesení, kterým se zahajovalo řízení o žalobě na určení neplatnosti smlouvy o dílo.
V tu chvíli se zdálo, že je pro město vše ztraceno. Firma Podzimek a synové stačila v první polovině ledna 2003 na Hoffmannově domě odvést dílo pouze za zhruba 300 tisíc korun a pokud dotace z programu SAPARD neměla propadnout, bylo nutné do konce října téhož roku prostavět ještě téměř 15 miliónů. Jenže zedníci a další řemeslníci byli ze stavby odvoláni a výsledek řízení u okresního soudu byl v nedohlednu. Město sice neprodleně podalo odvolání ke krajskému soudu, ovšem byl to víceméně akt zoufalství, neboť zdlouhavost práce českých soudů dobře znají i na Vysočině. Příliš si neslibovalo ani od toho, že v souladu s nařízením soudu všechny podklady k výběrovému řízení poslalo k přezkoumání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. I tento krok totiž znamenal reálné riziko, že rekonstrukce domu se ve stanoveném termínu nestihne.
NEČEKALI NA ZÁZRAK
"Mohli jsme dát ruce do klína a čekat snad už jen na zázrak," konstatuje starosta Ing. Petr Štěpán. "Snažili jsme se však s firmou, která výsledek výběrového řízení napadla u soudu, jednat a dosáhnout toho, aby své návrhy u soudu vzala zpět." Brtnici hrála do karet i široká medializace celé kauzy v regionálním tisku, díky níž veřejnost začala chápat, že protahování sporu může přivést celý projekt do slepé uličky.
Proto brtnická radnice byla ve svém jednání s firmou, která znemožnila pokračovat v rekonstrukci, nakonec úspěšná. Dohoda města s firmou vyústila ve společné prohlášení publikované v regionálním tisku. V něm se obě strany sporu přihlásily k památce Josefa Hoffmanna a ke své odpovědnosti vůči občanům Brtnice i celého kraje Vysočina za její uchování. Proto se v tomto prohlášení stavební společnost v zájmu čerpání dotace a uskutečnění projektu zřekla svého předpokládaného vítězství v soudním procesu, slíbila vzít zpět svůj návrh na vydání předběžného opatření i žalobu na určení neplatnosti smlouvy o dílo a starosta Brtnice jí za to veřejně poděkoval.
"Mně z toho vychází ponaučení, že nikdy nemusí být nic ztraceno, že se vyplatí osobní jednání a vždy lze nalézt rozumná cesta, jak případný rozkol odstranit," říká při ohlédnutí za tři roky starou kauzou starosta Brtnice.
Zrekonstruovaný Hoffmannův dům dnes úspěšně slouží svému účelu. Funguje v něm knihovna i informační turistické centrum, k dispozici je tam přednášková místnost a také celoročně otevřená expozice věnovaná Hoffmannovu dílu. Dům a exponáty patří městu, expozici za symbolický nájem provozuje Moravská galerie v Brně. Loni expozici navštívilo na dva tisíce lidí, hlavně z řad odborné veřejnosti, přičemž velkou část tvořili Rakušané.
KDYŽ JE RADNICE "PEVNĚ V KRAMFLEKÁCH"
Ředitelka RRA Vysočina Ing. Zdeňka Škarková zdůrazňuje, že brtnická radnice se mohla při vyjednávání s neúspěšnou firmou cítit "pevně v kramflekách", neboť celý tendr proběhl podle platných pravidel pro program SAPARD. "Starosta nám naštěstí uvěřil a šel do rozumného rizika, které se nakonec vyplatilo," říká inženýrka Škarková. U předvstupních programů, jejichž pravidla představovala jakýsi průnik platné české a evropské legislativy, bylo poměrně běžnou praxí, že města a obce svěřovaly organizaci výběrových řízení odborným agenturám. Nyní si podle stávajícího zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, města a větší obce tato řízení podle zkušeností RRA Vysočina organizují samy. Výjimkou bývají výběrová řízení v rámci dotačních programů.
Generální ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) Ing. Miloslav Mašek, CSc., připomíná, že do návrhu nového zákona o zadávání veřejných zakázek se však navzdory požadavkům SPS nepodařilo prosadit požadavek na kvalifikaci zadavatelů. "Proto nyní lze pouze jen doporučit obcím a městům, aby zadávání veřejných zakázek svěřily odborným firmám. Nejlepší obranou proti možnému odvolání uchazečů o stavební zakázku je totiž exaktní zadání stavby, což se zadavatelům včetně měst a obcí, které v tom nemívají žádnou větší praxi, ne vždy daří," dodává Ing. Mašek.
LHŮTA 60 DNÍ MÁ BÝT PROLOMENA
Tisková mluvčí Ministerstva pro místní rozvoj Radka Burketová zdůrazňuje, že návrh nového zákona o zadávání veřejných zakázek, který již prošel Senátem a minulý měsíc se vrátil s jeho připomínkami Poslanecké sněmovně, zadavatelům proti současnému zákonu č. 40/2004 Sb. přece jen víc uvolňuje ruce. Po dobu, než zadavatel rozhodne o námitkách (do 10 dnů od jejich obdržení) a následně do uplynutí lhůty pro podání návrhu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (10 dnů od doručení rozhodnutí o námitkách), nesmí zadavatel uzavřít smlouvu. Avšak není-li návrh podán ve lhůtě, zákaz se ruší. "To je významná změna proti současnému zákonu, podle kterého zákaz uzavřít smlouvu platí 60 dnů, i když návrh nebyl podán," vyzvedává mluvčí.
Aby nedocházelo ke zneužívání institutu návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ze strany dodavatelů, návrh nového zákona stanoví dodavateli povinnost složit s podáním návrhu kauci ve výši 1 % z ceny veřejné zakázky, nejméně 50 tisíc, nejvíce 2 milióny korun (dosud 1 mil. Kč). Pokud kauci nelze určit procentuálně, stanoví se v paušální výši 100 tisíc Kč.
U zakázek do 2 mil. Kč zákon podání námitek ani návrh na přezkum ze strany ÚOHS nepřipouští. "Tyto tzv. veřejné zakázky malého rozsahu by tak mohl případně přezkoumávat ÚOHS pouze z vlastního podnětu," uzavřela Radka Burketová.
Řekli o veřejných zakázkách
Ing. Miloslav Mašek, CSc., generální ředitel SPS: Dojde-li při výběrových řízeních k odvolávání uchazečů vůči jeho výsledkům, nelze obecně doporučit jakékoliv mimosoudní či jiné smírné řešení, protože by to mohlo vést k nebezpečnému zvyku takto získávat určité výhody. Lze to použít v individuálních případech, kdy sám zadavatel uzná, že došlo k pochybení a je to třeba urychleně řešit. V zásadě by však řešení připomínek i odvolání uchazečů mělo být řešeno v souladu se zákonem o veřejných zakázkách.
Rozhodně bych však doporučoval využívat Národní kvalifikační a klasifikační systém uchazečů o stavební zakázku, jehož správcem a garantem je SPS. Tento systém je důležitým nástrojem pro zjištění kvality uchazečů o veřejnou stavební zakázku, a pomáhá tak právě zadavatelům. Podle zákona může uchazeč prokazovat svoji kvalifikaci pro splnění zakázky trojím způsobem, ale splněním certifikace prokazuje uchazeč svoji kvalifikaci nejkomplexnější a zadavatel nemusí ve výběrovém řízení používat další pomocná kritéria. Stavební firma je na základě klasifikace zařazena do dodavatelského systému a je jasně vymezeno, jaké stavby a v jakém rozsahu je schopna realizovat. Proto doporučujeme, aby zadavatelé využívali této možnosti prokázání kvalifikace uchazečů o stavební zakázku a využívali certifikovaných stavebních firem zejména pro velké a složité stavby.
Ing. Zdeňka Škarková, ředitelka RRA Vysočina, z. s. p. o.: Řadě problémů při napadání výsledků výběrových řízení by se dalo předejít poměrně jednoduchou úpravou stávajícího znění zákona. Stěžovatel by složil kauci ještě před podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, čímž by se lhůta 60 dnů mohla eliminovat. V praxi se totiž stává, že neúspěšný žadatel do 15 dnů ode dne doručení oznámení o přidělení zakázky může vznést námitku k zadavateli a ten mu do 10 dnů musí odpovědět. Buď jeho námitky akceptuje a výběrové řízení zruší, nebo mu vysvětlí, že podle jeho názoru je vše v pořádku. Až dosud je prodleva mezi výběrem dodavatele a podpisem smlouvy zhruba 25 dnů, což je únosné. Pokud však zadavatel námitkám nevyhoví, nastupuje zmíněná 60denní lhůta, kdy zadavatel nesmí uzavřít smlouvu a čeká na to, zda stěžovatel podá Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele. Nyní je povinnost složení kauce ve výši 1 % z hodnoty zakázky (max. 1 mil. Kč) definována tak, že ji lze složit kdykoliv během lhůty pro podání návrhu na přezkum řízení zadavatele. Bohužel lhůta 60 dnů stále platí, i když se návrh nepodá. Pro zadavatele (obec) to v praxi znamená čekat 60 dnů, zda se něco stane či nikoliv, a to ještě UOHS má právo si tuto lhůtu prodloužit po dobu nezbytně nutnou k prošetření i bez ohledu na to, jaký bude výsledek rozhodnutí. Lékem na zbytečné stěžovatele by možná byla vyšší sazba kauce, ne 1 %, ale například 30 %.
Kristián Chalupa, tiskový mluvčí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS): Pokud ÚOHS vede správní řízení, ale nevydá předběžné opatření, může zadavatel bez ohledu na výsledek řízení u ÚOHS uzavřít s vybraným uchazečem smlouvu a zakázku začít realizovat. Jde o zodpovědnost zadavatele, který sám musí zvážit, zda postupoval v souladu nebo v rozporu se zákonem. Zadavatelé by však vždy měli stanovovat vhodná kritéria hodnocení, aby skutečně odrážela ekonomickou výhodnost nabídky. Je nepřípustné stanovovat kritéria, která odpovídají kritériím kvalifikace. Kritéria také musí mít skutečný vztah k předmětu veřejné zakázky.
