Pokud údržba nemovité kulturní památky ve vlastnictví státu vyžaduje jednoznačně vyšší náklady, než by činil maximální možný výnos z jejího využívání, bezúplatný převod takové památky na obec či kraj bývá obvykle jednoduchý. V...
Pokud údržba nemovité kulturní památky ve vlastnictví státu vyžaduje jednoznačně vyšší náklady, než by činil maximální možný výnos z jejího využívání, bezúplatný převod takové památky na obec či kraj bývá obvykle jednoduchý. V řadě jiných případů však převod na obce ztěžují či zatím zcela znemožňují některé podmínky dané zákonem či nedokončené církevní restituce.
Mezi nemovitostmi ve vlastnictví státu, s nimiž hospodaří Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), tvoří jednu ze zajímavých kategorií nemovité kulturní památky evidované Národním památkovým ústavem. Většinu z nich ÚZSVM převzal z majetku, s nímž až do svého zániku nakládaly okresní úřady.
ANI OCHRANA OBJEKTU STÁTEM NEMUSÍ BÝT ZCELA ÚČINNÁ
ÚZSVM má na starosti více než 130 kulturních památek, což představuje přes 150 budov a téměř dvojnásobný počet pozemků. Jejich největší podíl je na jižní Moravě a v jižních Čechách. Přestože uvedený počet tvoří jen asi dvě promile všech nemovitostí v majetkové evidenci ÚZSVM, samotné "počty kusů" jen málo vypovídají o jejich charakteru a významu i o jejich značné rozmanitosti. Patří sem například bývalý premonstrátský klášter ve Znojmě-Louce nebo benediktinský klášter v Polici nad Metují, empírový zámek Čechy pod Kosířem s pozoruhodným parkem, zřícenina hradu Hasištejn, evangelický kostel s farou v Ostravě, někdejší Bělský dvůr u přehrady Želivka, gotická zvonička v Mukařově, stejně jako třeba památník Jana Žižky v Trocnově či pevnostní val v Terezíně.
Vyhlášením památkové ochrany ze strany státu je památka sice formálně chráněna, ve skutečnosti však je to zpravidla trvalý nedostatek zdrojů, který bez ohledu na vůli příslušného úřadu vede k její devastaci a případně i postupnému zániku. Od takového osudu ji neodvrátí ani případné správní sankce uštědřené vlastníkovi. Je prostě zásadní nutností najít nové využití, které dokáže aspoň zčásti kompenzovat náklady na dlouhodobou údržbu nebo alespoň odůvodnit trvalé vynakládání veřejných prostředků.
ÚZSVM MÁ NA ÚDRŽBU PAMÁTEK JEN 20 MILIÓNŮ ROČNĚ
Z tohoto hlediska jsou to celkem přirozeně města, obce a kraje, které dokáží najít vhodnější využití památkově chráněného objektu než stát. Jedním z důvodů je jejich podrobnější znalost možností a potřeb území, které spravují, i bohatší možnosti spolupráce se soukromou sférou. Důležitá je také skutečnost, že jejich možnosti v nakládání s vlastním majetkem jsou mnohem volnější a širší, než jak je vymezují organizačním složkám státu zákony, především zákon číslo 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. S tím dále souvisejí velmi omezené prostředky, které může ÚZSVM na údržbu památek vynaložit z rozpočtu a které se pohybují v řádu celkových 20 miliónů Kč ročně.
CO ZTĚŽUJE PŘEVODY? TŘI ZÁSADNÍ PROBLÉMY
Proto ÚZSVM již v řadě případů převedl nemovitou kulturní památku na obec nebo kraj a v tomto trendu hodlá pokračovat. To se týká například zámku Trhanov, známého z Jiráskových Psohlavců, zámku s parkem v Dalovicích nebo pražské nemocnice Na Františku, které již byly bezúplatně převedeny na příslušnou obec, přičemž další převody se připravují. Tyto převody jsou komplikovány v podstatě třemi okruhy problémů.
První se týká podmínky zákona číslo 219/2000 Sb., který jednoznačně dává přednost potřebám státu před převodem na fyzické či právnické osoby. Majetek je proto povinně nejprve nabídnut dalším organizačním složkám státu, a teprve při jejich nezájmu je možno jednat o převodu s obcí nebo s krajem.
Druhým okruhem problémů jsou nedokončené církevní restituce. Z namátkového výčtu uvedeného výše je zřejmé, že velká část památek patřila v minulosti církvi. Nedořešená restituce církevních právnických osob tak blokuje řadu převodů, které by jinak mohly stavu a někdy i samotnému zachování památky výrazně přispět.
Posledním okruhem je otázka úplatnosti či bezúplatnosti převodu. Obce vesměs požadují převod bezúplatný, přičemž často argumentují veřejným zájmem. Řečeno možná dost nepopulárně, ne vždy je "veřejný zájem" tak, jak jej chápe zastupitelstvo obce či kraje, vnímán shodně i ze strany ÚZSVM a Ministerstva financí, resp. Ministerstva kultury, jehož schválení je nezbytné pro platnost převodní smlouvy. Jednodušší situace nastává tam, kde údržba památky jednoznačně vyžaduje větší náklady, než by činil její maximální možný výnos. V takových případech je to právě obec či kraj, které mohou najít pro objekt vhodné využití, a bezúplatný převod je tedy namístě.
NÁSLEDKY ROKU 1948 SE VLEČOU DODNES
K technickým problémům při převodech na nestátní subjekty patří zejména nutnost dohledat všechny majetkoprávní podklady vztahující se k nemovitosti. Nesnáze při tom vznikají zejména v důsledku změn, které byly provedeny po roce 1948 ve výkonu veřejné správy, vedení archívů a vedení evidence nemovitostí a jejichž "ovoce" budeme sklízet ještě řadu let.
Navzdory uvedeným těžkostem lze předpokládat, že v několika nejbližších letech se ÚZSVM podaří, snad až na výjimky, najít pro nemovité kulturní památky nové vlastníky, kteří zajistí jejich optimální využití a tím i zachování jejich historické a kulturní hodnoty.
Bližší informace o nemovitých kulturních památkách se obce mohou dozvědět na jednotlivých územních pracovištích ÚZSVM (http://www.uzsvm.cz/uzpr.php).
ředitel odboru Majetku v účetnictví
Územní pracoviště v hl. m. Praze, ÚZSVM
