Prostředí v každé obci je ovlivňováno mnoha zdroji znečištění, které produkují různá množství prachových částic - znečišťujících látek s rozmanitými účinky.
Rozsah škodlivých účinků prachu na člověka je velmi široký. Při jejich hodnocení záleží na původu, vlastnostech a velikosti prachu i jeho koncentraci v ovzduší, na délce a podmínkách působení i na individuální vnímavosti člověka na prach. Znečišťující látky se ukládají například na silnicích, v asimilačních orgánech dřevin a bylin nebo v obytných místnostech domácností.
Hlavní a nejčastější cestou vstupu prachu do lidského organismu jsou dýchací cesty. Hrubé prachové částice (větší než 5 µm, PM5) jsou zadržovány v horních cestách dýchacích, menší částice pronikají hlouběji. Se zmenšující se velikostí částic pravděpodobnost průchodu do plicních sklípků stoupá, pro částice velikosti 3 µm (PM3) je tato pravděpodobnost vyšší než 50 %. Frakce prachu PM10 tvořená malými částicemi s velikostí částice pod 1µm je z hlediska zdravotního rizika nejnebezpečnější, neboť je vdechnutelná až do plic.
Dlouhodobá expozice těmto koncentracím i u prachu bez specifických účinků (někdy nazývanému inertní) přetěžuje samočisticí mechanismy plic, snižuje celkovou obranyschopnost člověka a může přispívat ke vzniku chronického zánětu průdušek.
ZDROJE PRACHU
Ke zvýšení koncentrace znečišťujících látek v nehybné přízemní vrstvě vzduchu dochází vždy v období inverze. Příčinou zvýšené koncentrace není zmíněný meteorologický jev, nýbrž antropogenní, přírodní a kombinované zdroje znečištění ovzduší.
V teritoriu obce či jejím blízkém okolí lze »vystopovat« zdroje prachových částic biologického a fyzikálního původu. Například, když ustoupí mrazy a roztaje sníh, bývají zdrojem prachu zbytky zimního posypu, zejména při používání popele po spalování pevných fosilních paliv. Během příprav na setí a ve sklizni vyjíždějí z polí zemědělské stroje, na jejichž pneumatikách zůstávají zbytky půdy, které opadnou na silnicích, vysuší se, rozdrobí a stanou se polétavými.
Prach může mít četné další zdroje: Vyvážení rozmanitých nečistot ze staveb a dalších nezpevněných a znečištěných ploch na podvozcích vozidel a stavebních strojů, zbytky nečistot při rekonstrukcích vozovek, nanesené vysychající bahno po prudkých deštích či povodních, nánosy vlivem větrné eroze v místech silného větru, odpadávání nezajištěných sypkých materiálů z koreb vozidel při přepravě, horniny ponechané při rekonstrukcích a budování rýh pro inženýrské sítě, dočasná složiště stavebních materiálů či stavebních recyklátů, průmyslové objekty produkující prachové částice (drtiče, třídiče, kamenolomy).
PRACHOVÉ ČÁSTICE NA VOZOVCE
Významnou zátěž představuje víření prachových částic na vozovce (vozovkový prach) a v jejím okolí. Prachové částice se dostávají do ovzduší především prouděním vzduchu buď větrem, nebo pohybem dopravních a manipulačních zařízení. Je také nutno brát v úvahu, že silnice a chodníky velmi rychle vysychají. Po dešti to může být od 10 do 60 minut. Při oblevě roztaje posypaná vrstva ujetého sněhu do jednoho až tří dnů a posyp velmi rychle vysychá. Vysychání podporuje sluneční svit a vítr, v zimě i mráz a působení kol dopravních zařízení.
Čisticí zásahy v ulicích musí být proto velmi rychlé. Je třeba, aby zametací zařízení bylo dostatečně výkonné (s vysokou tzv. plošnou výkonností). Obecně platí, že čím vyšší je hodnota pracovní šířky, pracovní rychlosti a objemu sběrné nádoby zametacího stroje, tím je jeho plošná výkonnost větší. Velká, a tedy výkonná čisticí a zametací zařízení (stroje s odsáváním nečistot) musí disponovat i účinnou filtrací, aby se při jejich nasazení nerozptyloval prach do okolí. U menších strojů to bývá řešeno skrápěním povrchu vodou.
IVO CELJAK
katedra zemědělské, dopravní a manipulační techniky Zemědělské fakulty, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Znečišťující látky v reálném prostředí
| Podmínky | Hodnoty PM10 |
| V místě, kde není inverze | 11 až 20 µg/m3 |
| Mírná inverze | 115 až 150 µg/m3 |
| Nabírání uhlí lopatkou do nádoby | 537 až 985 µg/m3 |
| Zatápění v kachlových kamnech, do místnosti unikl kouř | 170 µg/m3 |
| Vysávání domácím vysavačem | 40 až 65 µg/m3 (původní hodnota 23µg/m3) |
| Oblékání oděvů | 53 µg/m3 (původní hodnota 23µg/m3) |
| Chov drůbeže v objektech | 186-336 µg/m3 (záleží na aktivitě drůbeže) |
| Demolice výškových budov drticí čelistí rýpadel | 669-1360 µg/m3 (záleží na materiálu konstrukce stěn, vzdálenosti měřicího zařízení od zdroje a intenzitě demoličních prací) |
Pozn: Činnosti v domácnosti - hodnoty PM10 se zvyšují krátkodobě.
Hodnoty byly změřeny přístrojem DustTRAK 8530, který je k dispozici v BAT centru Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v laboratoři Hluk a prach.
Základní pojmy
Znečišťující látka - zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, § 2, odst. b říká: Znečišťující látkou je jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně škodlivý vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek.
Emisní limit - nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečištění vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce nebo lidské činnosti (zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, § 2, odst. e). Emisní limit pro ochranu zdraví lidí je stanoven pro částice, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 10 µm odlučovací účinnost - PM10 (nařízení vlády č. 597/2006 o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší, §3, odst. (2), písm. b)).
Imise je emise, která se dostala do styku s životním prostředím. Imisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí a přípustné četnosti jejich překročení stanovuje nařízení vlády č. 597/2006 o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší v příloze č. 1.
Na displeji přístroje lze okamžitě zjistit hodnoty koncentrace prachových částic (zde po průjezdu vozidla po znečištěné silnici).
FOTO: ARCHIV AUTORA
