Účelové komunikace obecně nepodléhají ani žádné povinné evidenci, ani není jejich existence podmíněná žádným správním aktem - např. zápisem do katastru, rozhodnutím o kategorizaci, rozhodnutím o užívání stavby atd. Účelová komunikace ani nemusí mít stavbou, tedy podmínkou její existence nemusí být ani stavební či územní rozhodnutí, kolaudace atd.

Rozhodující k určení zda nějaké místo je účelovou komunikací, je pouze to, zda věcně naplňuje jednak obecné znaky pozemní komunikace, jednak specificky obecné znaky účelové komunikace. Přičemž je známo, že tyto definice a tato kritéria jsou velmi vágní, tedy pro konkrétní případy může existovat mnoho různých výkladů.

Zákon o pozemních komunikacích obecně vychází z toho, že účelová komunikace (bez ohledu na to, kdo je vlastníkem) je veřejně přístupná, pokud není v uzavřeném areálu (prostoru nebo objektu) nebo pokud správní orgán nerozhodne o úpravě nebo omezní veřejného přístupu, což může pouze na žádost vlastníka a pouze pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Zde je opět ohromný výkladový prostor pro právníky, které zájmy vlastníka jsou "oprávněné" a co je k jejich ochraně "nezbytné".

Otázka "práva cesty" dle občanského zákoníku není v přímém právním vztahu s otázkou, zda ona přístupová cesta je "pozemní komunikací" ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, nicméně mohla by hrát nějakou roli v argumentaci o oprávněných zájmech vlastníků.

Spor s vaším sousedem tedy nijak nesouvisí s tím, jestli vaše cesta je zakreslená v pasportu - právní spor můžete vést ohledně "práva cesty" dle občanského zákoníku a ohledně statusu "veřejné přístupnosti" komunikace dle zákona o pozemních komunikacích. Tj. můžete požádat silniční správní úřad, aby omezil veřejné užívání vaší cesty, ale musíte k tomu doložit, že na tom omezení máte oprávněný zájem. Toto by mělo být řešeno v režimu soudního řádu správního, zatímco otázka, zda sousedovi neupíráte jeho právo cesty k jeho pozemku či stavbě, by byla čistě občanskoprávním sporem. Nevím, zda se tyto dva aspekty dají sloučit do jednoho řízení, ale zřejmě by se oběma sporům dalo předejít spravedlivou dobrovolnou dohodou.

Dalším, systémově nevyřešeným problémem legislativy je, že zejména jedna z posledních novelizací zákona o PK de facto postavila veřejně přístupné účelové komunikace právně téměř na roveň místním komunikacím, aniž by ovšem jakkoliv řešila režim správy a údržby těchto komunikací a kompenzaci soukromým vlastníkům za to, že jsou zákonem de facto nuceni poskytovat veřejnou službu. Tento problém by si musel vzít za svůj někdo, kdo je oprávněn podávat ústavní žalobu, protože vy jako obyčejný vlastník cesty nemáte šanci ho sám prorazit. Zde jde především o problém, jestli škodu na vaší cestě a zvýšené náklady na její údržbu můžete vymáhat spíše od toho souseda, který tu cestu opotřebil, anebo od obce či státu, které vás svými zákony a uplatněním své správní působnosti donutily poskytnout sousedovi cestu k dispozici jakožto veřejnou službu.

Prvorepubliková judikatura došla v roce 1933 k názoru, že může existovat veřejná cesta na soukromém pozemku a že tím se taková cesta stává obecní komunikací, aniž je třeba aby pozemek pod cestou přešel do vlastnictví obce (a tím pádem pak obec odpovídala i za údržbu takové cesty). Do jisté míry analogií dnešních veřejně přístupných účelových komunikací snad mohly být i tehdejší "veřejné cesty interesentů" atd. Zákonem č. 135/1961 Sb. však byla právní kontinuita přerušena, za socialismu bylo "všechno všech" a po roce 1989 stát dodnes k právně konzistentní úpravě veřejně přístupných účelových komunikací nedošel a ani o to nejeví snahu, a nejspíš na ministerstvu dopravy ani nemají nikoho kompetentního, kdo by vůbec byl schopen problematiku chápat.

Mimochodem, pokud by šlo o cestu v extravilánu, pak by obec byla (opět bez ohledu na to, kdo je vlastníkem cesty nebo pozemku) povinna ji evidovat podle zákona o ochraně přírody a krajiny, přičemž takové cesty je zakázáno bez souhlasu správního orgánu jak zřizovat, tak rušit (což ovšem neznamená, že nemohou spontánně vzniknout, např. vyježděním, anebo zaniknout, například zarůst).

Velice zdvořile děkuji za odpověď