Nové instituty stavebního řádu V současné době připravuje Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR ČR), odbor územního plánu a stavebního řádu rekodifikaci stěžejní normy našeho stavebního práva, a to stavebního řádu. Stávající úpravu představuje dosud platný zákon č. 50/1976 Sb., který prodělal...
Nové instituty stavebního řádu
V současné době připravuje Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR ČR), odbor územního plánu a stavebního řádu rekodifikaci stěžejní normy našeho stavebního práva, a to stavebního řádu.
Stávající úpravu představuje dosud platný zákon č. 50/1976 Sb., který prodělal zejména po roce 1989 řadu novelizací, zejména zákony č. 262/1992 Sb., č. 43/1994 Sb., č. 83/1998 Sb.
Tyto části novelizace, hlavně jejich potřeba a frekvence, naznačily, že původní legislativně poměrně zdařilý text z roku 1976 se dostal do zásadního rozporu se společenskými změnami po roce 1989 v České republice. Platný text dosud vychází z doktríny celospolečenského vlastnictví, jako převažujícího způsobu uspořádání majetkových poměrů.
Počítá s malou účastí laické veřejnosti při projednávání jednotlivých rozhodnutí, zejména při projednávání územněplánovací dokumentace, územních rozhodnutí a stavebních povolení. V současných podmínkách stavebníky a další účastníky řízení podle tohoto předpisu spíše zdržuje, než aby napomáhal zavést pořádek ve věcech stavebních.
V loňském roce tedy Ministerstvo pro místní rozvoj ČR zpracovalo zásady nové právní úpravy stavebního práva stavebním řádem, a to ve dvou částech: za prvé zásady samotného stavebního řízení, za druhé zásady a nové požadavky na právní úpravu územního plánování.
Podstata navrhovaných prvků
Právě v této druhé části zaujaly širokou odbornou veřejnost a také představitele obcí dva nové instituty zaváděné těmito zásadami: plánovací souhlas obce a dohoda navrhovatele územního rozhodnutí s obcí.
Podstatou institutu plánovacího souhlasu obce je zavést také u obcí, které nemají schválený územní plán, možnost obecního zastupitelstva vyjádřit se z hlediska územního plánování k větším (předem zákonem definovaným) stavebním záměrům ve své obci a buď realizaci záměru povolit, nebo nepovolit (zakázat).
Podstatou institutu dohody navrhovatele s obcí je pak povinnost každého stavebníka v procesu vydávání územního rozhodnutí dohodnout se s obcí a dalšími správci sítí technické infrastruktury, jaké sítě pro stavbu, případně další související stavby budou vybudovány a kdo a v jaké míře uhradí jejich vybudování.
Protože jde o zcela nové prvky právního řádu, byly se souhlasem MMR ČR podrobeny i zkoumání z hlediska obcí, které provedl kolektiv autorů z městských a okresních úřadů soustředěných zejména okolo Městského úřadu Svitavy a Městského úřadu Písek.
Kolektiv autorů zejména podrobil zkoumání a srovnání stávající právní úpravy dané oblasti v některých evropských zemích (členů tak i nečlenů Evropské unie) a právní úpravu obdobné problematiky v USA. Dále se pak zabýval úpravou obdobné problematiky v českých zemích od roku 1883. Dospěl při tom k závěru, že úprava předvídaná v návrhu MMR ČR je možná, pro obce prospěšná a žádoucí.
Zahraniční zkušenosti
Ze zkoumaných zemí je obecně stanovena povinnost investora hradit veškeré sítě (někde podle přesně určených sazebníků, jinde s určitými výjimkami), a to i sítě, které běžně u nás investují obce (vodovod, kanalizace, veřejné osvětlení, chodníky, komunikace) v Rakousku, Německu, Itálii, Francii, Švýcarsku a Dánsku.
Ve Velké Británii je financování sítí zabezpečováno právě pomocí smluv mezi investory a obcemi. Zjednodušeně - město se zaváže pro případ, bude-li stavebníkem infrastruktura v potřebném dohodnutém rozsahu vybudována, vydat územní rozhodnutí a stavební povolení.
V USA je obecní podpora výstavby sítí i sítě ve stavebních lokalitách řešena jen okrajově, a to formou zvláštních daňových přirážek (tzv. obvody veřejných investic). Jinak jsou sítě financovány výlučně ze soukromých prostředků, nejde-li o veřejné budovy (jako stavby hlavní), k nimž technická infrastruktura přísluší a které hradí orgány veřejné správy.
Všechny porovnávané právní řády, které jsme zkoumali, znají pak obdobu plánovacího souhlasu obce v případě rozhodování o důležité stavbě v obci, ve které není schválen územní plán.
Překvapením pro nás bylo, že některé zkoumané právní předpisy, např. italský urbanistický zákon č. 1150/1942 nebo francouzský code d'urbanisme z roku 1990 obsahují rozsáhlá ustanovení o vyvlastnění pro případy, že pozemek není v krátké době po schválení územního plánu užit k účelu, k němuž byl územním plánem předurčen.
Český právní řád
Prvek podílu soukromých investic nebyl do roku 1958 cizí ani českému právnímu řádu. Zejména stavební řády z let 1883-1889 pro království české, markrabství moravské a vojvodství slezské znaly celou řadu povinností stavebníků ve vztahu k veřejné technické infrastruktuře - od dimenze šíře třídy, ulice a podobně až k povinnosti každého stavebníka na vlastní náklady zbudovat či pořídit chodník a předat jej bezplatně obci.
Ještě § 9 nařízení vlády republiky Československé č. 93/1950 Sb. předvídal, že na úhradu nákladů vzešlých z vybudování veřejných zařízení (vodovod, kanalizace, veřejné osvětlení, chodník) může MNV požadovat od zájemců příspěvky. Dále však už všechno bylo všech a veškerou technickou infrastrukturu budoval socialistický stát.
Bohužel tento stav se legislativně příliš nezměnil ani po roce 1989, snad s výjimkou rozvodů elektrické energie (viz zákon č. 222/1994 Sb., nově také zákon č. 458/2000 Sb.).
To vedlo k živelnému rozvoji sítí a technické infrastruktury. Důsledkem byla suburbánní eskalace sítí podél hlavních komunikací obcí, nežádoucí urbanistický vývoj sídel a nehospodárná distribuce médií, což přispělo k dalšímu zaostávání oproti vyspělému světu. Tam je výstavba technické infrastruktury koordinována a řízena tak, aby byla co nejhospodárnější a užitečná i z hlediska urbanismu.
Proto oceňujeme snahu Ministerstva pro místní rozvoj řešit danou problematiku dle vzoru Velké Británie. Její model je nenásilný, neboť nestanovuje přesné tarify připojení a nepočítá s rozsáhlým vyvlastňováním, které u nás nemá z minulosti dobrou pověst. Ani stavebníky a vlastníky k ničemu nenutí, naopak jako hlavní metodu předpokládá dohodu stavebníka a obce.
Přitom účelné investice do technické infrastruktury ze soukromých zdrojů jsou pro každou obec životně důležité. Rovněž stanovisko členů legislativní komise Svazu měst a obcí ČR k návrhu není odmítavé.
Proto návrh, jehož přijetí by vedlo k žádoucímu rozvoji technické infrastruktury v obcích a k rychlejšímu tempu vyrovnávání se s úrovní zemí EU, má zřejmě i v našich zákonodárných sborech naději na úspěch.
(Pozn.: Plný text studie i návrhu legislativních zásad lze najít na internetu na adrese www.svitavy.cz /konference/ nebo - příprava nového stavebního zákona.)
Za kolektiv autorů studie
Luboš Průša,
starosta města Písku
FOTO VÁCLAV DRAŠNAR
