Loňské povodně mimo škod na zdraví, životech a na majetku vztyčily varovný prst mnoha odvětvím a oblastem lidského konání. Neblahou skutečností také je, že zahraniční zajišťovny (pojišťovny nejenom českých pojišťoven) již nejsou příliš ochotny krýt pojišťovny proti velkým rozsahům povodní ve...
| Loňské povodně mimo škod na zdraví, životech a na majetku vztyčily varovný prst mnoha odvětvím a oblastem lidského konání. Neblahou skutečností také je, že zahraniční zajišťovny (pojišťovny nejenom českých pojišťoven) již nejsou příliš ochotny krýt pojišťovny proti velkým rozsahům povodní ve střední Evropě, případně žádají výrazně vyšší zajistné (úplatu za převzetí části rizika).
Důsledkem toho příslušné pojišťovny v ČR již zvýšily pojistné za živelní pojištění (nebo tak brzy učiní) a v mnoha případech riziko povodně a záplavy ve velké míře vyřadily ze svých smluv. Nedlouho po povodních se objevil nápad, jak tento problém systémově řešit. Když to nejde po dobrém, musí se zákonem. Vydá se tedy zákon, který stanoví komplexní podmínky pro provozování pojištění proti povodním se všemi aspekty zákonného pojištění. To znamená, že se stanoví limity a rozsah pojistného krytí, výše pojistného (nebo alespoň minimální hranice), licence pro privilegované pojišťovny a zejména povinnost vlastníků býti pojištěn. Vlastník nemovitosti (ať loděnice přímo u řeky nebo horské chaty na vrcholu kopce) bude mít povinnost platit pojistné. Cílem takového opatření je jistě zajištění ochrany pro všechny vlastníky majetku, a to nejenom v záplavových zónách. Je otázkou, zdali pozitiva ze splnění tohoto cíle nebudou převážena negativy jako například zneužití sociálního charakteru, kdy uvědomělý stavitel nebo kupující mající na zřeteli rizika potenciální nevýhodnosti investovat do rizikových nemovitostí platí pravděpodobně stejné pojistné jako investor, který riskuje a kupuje ohrožený majetek (a mnohdy ještě pod cenou) nebo potenciální neplatiči, kteří vědí, že jsou pojištěni ze zákona, i když pojistné neuhradí včas, nebo vůbec. Bylo by správné tyto neplatiče sankcionovat? I na tuto otázku musíme znát odpověď. Opatření by šlo proti smyslu současného trendu deregulace finančních produktů (nejenom v pojišťovnictví), kdy by bylo třeba nějakým ústředním orgánem stanovit výši pojistného, kalkulovanou správní režii a zejména licencované provozovatele. Anachronismem v pojišťovnictví (avšak součástí národní protipovodňové politiky) by pak byla státní záruka na provozování onoho pojištění, kdy by pojišťovna mohla požadovat na státu doplnění rezerv v případě nepříznivého škodního průběhu. Největším problémem by zůstal fakt, že potenciálnímu nezájmu zajišťoven o takovýto obchod se nevyhneme. Zajišťovnám totiž nemůžeme stanovit zajištění proti povodním jako zákonné. Radim Dohnal, doktorand na Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci |
