Rekonstrukce vodovodů a kanalizací bez stavebního povolení a ohlášení, méně administrativy při stavbě malých čistíren, změny v oblasti povodňové ochrany nebo jiná pravidla pro nakládání s odpadními vodami. Tyto a ještě mnohé další významné změny přinesla do oblasti »vodního práva«...
Rekonstrukce vodovodů a kanalizací bez stavebního povolení a ohlášení, méně administrativy při stavbě malých čistíren, změny v oblasti povodňové ochrany nebo jiná pravidla pro nakládání s odpadními vodami. Tyto a ještě mnohé další významné změny přinesla do oblasti »vodního práva« novela vodního zákona č. 150/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedená novela vodního zákona platí od 1. srpna 2010.
Novela reagovala na poznatky a potřeby, které přineslo několikaleté používání vodního zákona v praxi. Nově mimo jiné zpřesnila některé pojmy a snížila administrativní zátěž. Přesto bylo její přijetí poměrně zdlouhavé. Zákonodárci a odborníci hojně diskutovali například o takzvaných minimálních zůstatkových průtocích pod malými vodními elektrárnami. Právě v této oblasti se totiž střetávají zájmy ochrany přírody a rybářství se zájmy majitelů malých vodních elektráren na straně druhé.
NOVINKY V PŮSOBNOSTI I PŘÍSLUŠNOSTI
První změnu zaznamenáme už v úvodních ustanoveních vodního zákona, která rozšiřují jeho působnost. Nově totiž také přispěla k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Pokud je zásobování ohroženo, může vodoprávní úřad po nezbytně nutnou dobu rozhodovat o nakládání s vodami - a to bez náhrady.
Vodoprávní úřady podstatně změnily svou příslušnost a působnost, která přešla z pověřených obecních úřadů na obecní úřady s rozšířenou působností. Obce třetího typu tedy nově zajišťují například povolování odběru povrchových a podzemních vod pro jednotlivé občany či domácnosti.
Z hlediska obcí je možné poukázat i na drobné změny týkající se účasti občanských sdružení ve vodoprávních řízeních. Jejich žádosti o informování o zahajovaných řízeních platí pouze jeden rok a za den sdělení se rovněž považuje den, kdy byla informace zveřejněna na úřední desce.
Zákon umožňuje široké využití takzvaného opatření obecné povahy, což je něco mezi individuálním a normativním aktem. Nejedná se tedy o právní rozhodnutí ani předpis. Po tomto nástroji přikazuje novela sáhnout například u obecného nakládání s povrchovými vodami či při stanovení záplavových území a jejich aktivních zón. Opatření obecné povahy upravuje určitou oblast, aniž by byli určeni jednotliví adresáti.
ZMĚNY SE TÝKAJÍ TAKÉ OHLÁŠENÍ A POVOLENÍ
Podstatné jsou v zákoně změny snižující administrativní zátěž. Stále platí zásada, že ke stavbě vodních děl, stejně jako k jejich změnám, změnám jejich užívání a odstranění je nutné získat povolení od vodoprávního úřadu.
Vodní zákon však uvádí případy, kdy dílo stačí vodoprávnímu úřadu jen ohlásit. Pouhé ohlášení stačí pro čistírny odpadních vod s maximální kapacitou 50 ekvivalentních obyvatel, které splňují požadavek na použití certifikovaných výrobků. Jejich vlastník navíc nemusí měřit objem vypouštěných vod, zjišťovat míru znečištění a následně tyto informace předkládat úřadům. Zákon mu naopak ukládá provést jednou za dva roky technickou revizi vodního díla a její výsledek předat vodoprávnímu úřadu. Revize přitom může dělat jen odborně způsobilá osoba pověřená Ministerstvem životního prostředí.
Povolení a dokonce ani ohlášení není nutné při úpravách vodovodů a kanalizací, pokud se nemění jejich trasa. V některých případech lze navíc použít institut zkráceného stavebního řízení, tedy využít služby autorizovaného inspektora.
NĚKTERÁ DALŠÍ NOVÁ OPATŘENÍ
Drobnější změny zaznamenala i oblast povodňové ochrany. Například stav bdělosti, tedy první stupeň povodňové aktivity, nově nastává nejen při nebezpečí přirozené povodně, ale také při samotném vydání výstražné informace od předpovědní povodňové služby. Novela zároveň zpřesnila, od jaké doby mohou povodňové orgány využívat mimořádné pravomoci.
Zajímavým tématem je v neposlední řadě problematika nakládání se srážkovými vodami. Nově vodní zákon vyžaduje vyřešit tuto otázku již ve stavebním řízení - podobně jako tomu bylo doposud v případě zásobování pitnou vodou a zneškodňování vod odpadních. Novela také vymezila, co lze považovat za srážkové vody, které nejsou vodami odpadními (podrobnou definici obsahuje § 38 odst. 2 vodního zákona, odst. 13). Při pochybnostech rozhoduje vodoprávní úřad.
Novelu uvítali rovněž ti, kteří plánují zřídit vrty pro tepelná čerpadla. Nově jim k tomu stačí pouze souhlas vodoprávního úřadu.
Nová právní úprava je výhodná také pro majitele staveb pro bydlení a individuální rekreaci a staveb poskytujících služby. Za stanovených podmínek mohou vypouštět odpadní vody, které jsou produktem lidského metabolismu, nepřímo do podzemních vod. Podmínkou samozřejmě je, že vody neobsahují nebezpečné či dokonce zvlášť nebezpečné látky. Naopak majitelé nemovitostí, kteří odvádějí odpadní vody do bezodtokových jímek, musí na výzvu vodoprávního úřadu či České inspekce životního prostředí prokázat jejich řádnou likvidaci.
DALŠÍ NOVELIZACE SE CHYSTÁ K 1. LEDNU 2013
Dosavadní zkušenosti dokládají, že novela splnila očekávání spojené s jejím vyhlášením. Další novelizace vodního zákona je avizována k 1. lednu 2013, především v souvislosti s návrhem na zvýšení poplatků za odběr podzemních vod a plateb za odběr vod povrchových. Tato plánovaná navýšení jsou ovšem motivována zejména potřebou financování protipovodňových opatření, což se v poslední době stává předmětem intenzivních odborných diskusí se značně rozdílnými stanovisky.
Při přípravě budoucí novely by však především stálo za to se ještě pokusit o daleko efektivnější formu snížení administrativní zátěže. Ideálním stavem by bylo sjednocení všech hlášení vyplývajících ze zákona o vodách a ze zákona o vodovodech a kanalizacích i pro státní statistiku, a to do jednoho souhrnného hlášení.
Dále by pak bylo velmi žádoucí zmírnění požadavků nařízení vlády č. 61/2001 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod. Jde zejména o kategorii obcí do dvou tisíc ekvivalentních obyvatel. Častý odkaz na »přísnou« evropskou legislativu je mnohdy zavádějící.
Příkladem, kde národní legislativa jde nad rámec legislativy evropské, je směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod, která bere za stěžejní ukazatele pouze dva: fosfor a dusík. Naproti tomu česká právní úprava stanoví pro odpovídající oblast ukazatelů šest.
Zmírnění by bylo přínosné i s ohledem na fakt, že předchozí novela vodního zákona č. 229/2007 Sb. zavedla další zpřísnění, přičemž každé zpřísnění limitů má logicky dopad i do zvýšení investičních a provozních nákladů v oblasti vodního hospodářství. Zejména za současných ekonomických výkyvů a turbulencí tyto dopady pro obce, města i jejich obyvatele představují nepřehlédnutelnou další zátěž navíc.
JIŘÍ LIPOLD
technický ředitel ČEVAK a. s.
Čistírnu odpadních vod v Českých Budějovicích provozuje společnost ČEVAK a. s.
FOTO: ARCHIV ČEVAK
