Na Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP) přechází podle zákona č. 20/2004 Sb. agenda ve věci poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových a poplatků za odebrané množství podzemní vody. Odpadní vody často...
Na Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP) přechází podle zákona č. 20/2004 Sb. agenda ve věci poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových a poplatků za odebrané množství podzemní vody.
Odpadní vody často vypouštějí obce jako vlastníci čistíren odpadních vod, pokud smluvně nepřevedly jejich provozování na odbornou organizaci. Potom zpravidla tento subjekt přebírá práva a povinnosti plynoucí z vypouštění odpadních vod. Odpadní vody vypouštějí též průmyslové provozy nebo objekty, které mají vlastní čistírnu. Agendu za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ČIŽP vedla v letech 1999 až 2001. Novým zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách přešla tato agenda na krajské úřady a nyní ji novela zákona o vodách od začátku roku 2004 vrátila zpět ČIŽP.
"Pro subjekty - kromě toho, že budou komunikovat s námi a ne s krajskými úřady - přinesla novela dvě hlavní změny. Dříve se platil poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod už v případě, kdy znečišťovatel vypouštěl více než 30 tisíc m3 odpadních vod ročně. Novela zvýšila hranici zpoplatnění na 100 tisíc m3 ročně, ale současně odpadla možnost získat výjimku z povinnosti platit tento poplatek v případech, kdy nevznikla současně povinnost platit poplatek za znečištění odpadních vod. Každý, kdo vypouští více než 100 tisíc m3 odpadních vod ročně, platí tedy poplatek z objemu automaticky," konstatoval vedoucí oddělení ochrany vod ČIŽP Ing. Hynek Beneš.
Úlevy a termíny
Když znečišťovatel, který vypouští odpadní vody a podléhá povinnosti platit poplatek, u některého ze sledovaných ukazatelů, sníží množství vypouštěného znečištění oproti předchozímu roku o více než 20 %, snižuje se mu poplatek za tento ukazatel na dvojnásobek dosaženého snížení. "Uvedu příklad: Pokud někdo sníží vypouštění například rtuti o 25 % oproti předchozímu roku, pak v daném roce zaplatí za tuto látku o 50 % méně. V případě, že by někdo za určitý ukazatel snížil množství vypouštěného znečištění o 50 % a více, neplatí za tento ukazatel žádný poplatek. To je další stimulace ke zvyšování kvality vypouštěných odpadních vod," pokračoval Ing. Hynek Beneš.
Příjemcem poplatků zůstává Státní fond životního prostředí (SFŽP) v plném rozsahu. Nezměnily se ani další již nastavené principy a systémy: Znečišťovatelé musí do 15. října zaslat tzv. zálohový výměr a ČIŽP do 15. prosince vyměří zálohu na následující kalendářní rok. Potom do 15. února za uplynulý kalendářní rok předloží znečišťovatel poplatkové přiznání a inspekce do 30. dubna rozhodne o definitivní výši poplatku.
KONTROLA A SANKCE
Podle inženýra Beneše každý, kdo vypouští odpadní vody, má povinnost sledovat kvalitu vypouštěných vod a měřit jejich objem, a to prostřednictvím akreditované laboratoře. ČIŽP má k dispozici další, takzvané kontrolní laboratoře, jejichž služeb může využít k tomu, aby se ověřilo, zda znečišťovatel sleduje své odpadní vody poctivě. "Naše tzv. měřicí skupiny mají oprávnění i odbornost na to, aby kontrolovaly, zda objem vypouštěných odpadních vod je sledován správně," dodává.
U poplatků za vypouštění odpadních vod je několik variant finančních sankcí. V úvahu přichází sankce v případě, že někdo nepředloží poplatkové hlášení nebo poplatkové přiznání v termínu nebo když nesleduje koncentraci vypouštěného znečištění. Tady se ukládá sankce podle § 116 odst. 1 písm. d) a pohybuje se od 10 do 500 tisíc korun. Tomu, kdo nevede provozní evidenci o sledování vypouštění odpadních vod, případně neumožní kontrolu zmiňovaným kontrolním laboratořím a měřicím skupinám, je podle téhož paragrafu možné uložit sankci v rozmezí od 5 do 200 tisíc korun. Povinnost platit poplatky se vztahuje i na případy vypouštění odpadních vod, které nejsou čištěny včetně vypouštění bez platného povolení. Takových případů naštěstí už v ČR není mnoho. Na případy vypouštění bez povolení se vztahují poměrně vysoké sankce ze zákona o vodách, které mohou dosáhnout až 10 miliónů korun.
Odběr podzemních vod
"V této agendě jsou možná větší změny než u poplatků za vypouštění odpadních vod. Je to z toho důvodu, že před novelou zákona č. 254/2001 Sb., o vodách do agendy poplatků nevstupoval žádný správní úřad. Každý odběratel podzemních vod platil zálohy na poplatky přímo finančnímu úřadu ve výši předpokládaného odběru. Nyní se zálohy na poplatky platí ve výši povoleného množství podle povolení k odběru podzemních vod. To znamená, že zálohy ve většině případů výrazně překračují skutečný odběr. Smyslem tohoto opatření ze zákona je, aby se postupně povolení k odběru podzemních vod dostala na úroveň, kdy budou povolená množství odpovídat reálným potřebám jednotlivých odběratelů a nebudou zbytečně povolovány odběry, které odběratel nemusí a nepotřebuje uskutečnit. Stejně jako u poplatků za vypouštění odpadních vod zálohy stanovuje na základě podkladů odběratelů svým rozhodnutím ČIŽP. Vybírají a vymáhají poplatky nadále finanční úřady," vysvětloval Ing. Hynek Beneš.
Zavedením tohoto systému i u poplatků za odběry podzemních vod vzniká odběrateli povinnost v termínu do 15. října podat hlášení, ČIŽP do 15. prosince rozhodne o záloze a do 15. února následujícího roku má odběratel povinnost poslat poplatkové přiznání a inspekce do měsíce vydat výměr o poplatcích.
Zatímco v minulosti 50 % poplatků šlo do rozpočtu SFŽP a 50 % do státního rozpočtu, nyní, po novele zákona, druhých 50 % je příjmem krajských úřadů příslušných podle místa odběru, tedy kraje, ve kterém se konkrétní odběr uskutečnil. Vybírání a vymáhání zůstává na finančních úřadech. Poplatek platí ten, kdo odebere více než 6000 m3 vody ročně. V případě sezónního provozu, kde roční odběr nepřesáhne uvedený objem, platí se poplatek za každý kalendářní měsíc, ve kterém se odebere více než 500 m3.
