Poslanci schválili 12. června novelu zákona č. 84/1999 Sb., o právu shromažďovacím, která mění lhůtu úřadu pro rozhodnutí o zákazu shromáždění ze tří kalendářních na tři pracovní dny. "S úpravou ust. § 11 odst.1 zákona jsem spokojen. Tato změna samozřejmě radnicím usnadní situaci, nicméně...
Poslanci schválili 12. června novelu zákona č. 84/1999 Sb., o právu shromažďovacím, která mění lhůtu úřadu pro rozhodnutí o zákazu shromáždění ze tří kalendářních na tři pracovní dny. "S úpravou ust. § 11 odst.1 zákona jsem spokojen. Tato změna samozřejmě radnicím usnadní situaci, nicméně nejde o změnu zásadní. Novela zůstala jen na půl cesty," myslí si starosta města Litvínov JUDr. Daniel Volák, kterému jsme položili následující otázky:
Jste původní profesí právník, v čem vidíte největší problémy při uplatňování zákona v praxi?
Hlavním problémem je za současné právní úpravy faktická nemožnost posoudit pravý účel shromáždění. Zákon pracuje s pojmem "oznámený účel", tj. účel pouze formálně popsaný v písemném oznámení. Za svou dlouholetou praxi jsem se nesetkal s žádným oznámeným účelem, který by avizoval popírání nebo omezování osobních, politických či jiných práv, popřípadě avizování násilí či porušování zákona. Naopak oznámení obsahují obecné účely jako vnitropolitická situace, mezinárodní aspekty apod. Úřad pak jen podle osoby oznamovatele nebo z jiných indicií může dovozovat proč shromáždění zakázat, ale odůvodnění rozhodnutí tak, aby obstálo přezkumné činnosti správního soudu, je velmi složité a s nejistým výsledkem.
Jaké další změny by tedy tento zákon podle vás vyžadoval?
Navrhuji zavést institut "důvodné obavy" v tom smyslu, že úřad by byl oprávněn shromáždění zakázat, bude-li tu důvodná obava, že oznámený účel shromáždění směřuje k nezákonnostem. Dal by se tak větší prostor pro správní uvážení úřadu, který se znalostí místních podmínek a osob svolavatelů, dokáže snadněji posoudit charakter shromáždění. Dále navrhuji v ust. § 5 odst. 2 zákona stávající 6měsíční lhůtu zkrátit na 1 měsíc a ještě víc tak čelit účelovému blokování veřejných míst.
Doporučuji také zavést zvláštní odpovědnost svolavatele za škody způsobené při shromáždění. Obecná odpovědnost podle občanského zákoníku je neúčinná, protože policie při těchto hromadných akcích nezjistí škůdce a pojišťovny pro tyto případy uplatňují výluky z plnění a veškeré škody jdou k tíži obci, popřípadě občanů.
Kde vidíte rezervy ve spolupráci měst, Policie ČR a ministerstva vnitra?
Musím konstatovat, že spolupráce s Policií ČR je v dané věci na vysoké úrovni. Oceňuji především velmi dobrou koordinaci při plnění úkolů městské policie na úseku veřejného pořádku a Policie ČR při zabezpečení vnitřní bezpečnosti. Mám však odlišný názor na přítomnost zástupce úřadu na místě shromáždění. Bývám často vyzýván k tomu, abych zajistil přítomnost zástupce úřadu, ač podle mého soudu úřadu tato role nepřísluší. Ustanovení § 12 odst. 2 zákona přímo počítá s nepřítomností zástupce úřadu a za této situace pravomoc rozpuštění shromáždění přechází na příslušníka Policie ČR.
Mám za to, že úřad má vést řízení o zákazu shromáždění od okamžiku ohlášení do vydání rozhodnutí, ale faktický výkon rozpuštění je již aktem represivním a náleží policii, která je k tomu vybavena prostředky personálními i věcnými. Stručně řečeno "úřad má úřadovat a policie konat na místě shromáždění".
Pomůže obcím a městům jednotný návod, podle kterého by mohly postupovat a vyvarovat se zbytečných chyb a následných komplikací?
Seznámil jsem se již s novým manuálem k zákonu o právu shromažďovacím, který zpracovalo ministerstvo vnitra. Považuji jej za významného pomocníka pro všechny obce a v tomto ohledu musím práci ministerských úředníků pochválit. Zejména pro obce, které se s problematikou práva shromažďovacího a extremismu setkávají poprvé, bude tato "kuchařka" neocenitelným pomocníkem.
Nedávno se v Praze uskutečnil workshop představitelů některých měst, zástupců ministerstva vnitra, bezpečnostních složek, odborníků na ústavní právo a extremismus a zástupců nevládních organizací zabývajících se lidskými právy. V čem bylo toto setkání pro vás přínosné?
Předně se potvrdila skutečnost, že problémy obcí s narůstajícím extremismem jsou totožné. Zkušenosti Přerova, Plzně, Litvínova, Ústí nad Labem a Prahy ukazují, že všechna města v první fázi rozhodování o zákazu exponovaných shromáždění se potýkají s nedokonalou právní úpravou, která jim nepřináší efektivní nástroj pro zákaz takových shromáždění. Všichni zástupci měst naopak kladně kvitovali koordinační úlohu policie. Se zástupci nevládních organizací jsme se však neshodli v názoru na meze svobody shromažďování, neboť jejich přístup je z pohledu měst nepřijatelně benevolentní.
Zásadním poznáním z tohoto setkání bylo to, že existují dvě skupiny či názorové proudy, na jedné straně vstřícný k jakýmkoliv veřejným projevům a na druhé straně přísnější pohled měst a obcí. Já osobně jsem zastáncem striktnější zákonné úpravy práva shromažďovacího, neboť jsem přesvědčen, že dochází k jeho zneužívání. Proto razím cestu zpřísnění podmínek pro jeho výkon, ač respektuji názory opačné.
Ministr Michael Kocáb nedávno prezentoval veřejnosti ratifikovanou Dohodu ústavních činitelů a parlamentních politických stran o společném postupu proti nárůstu extremismu a rasismu. Jaký je váš názor na tuto dohodu?
Uvedenou dohodu ministra Kocába považuji jen za "plácnutí do vody" bez konkrétních a vymahatelných závazků. Neobsahuje žádné efektivní kroky, které by obcím aktuálně pomohly. Osobně nevidím jediný pozitivní a hmatatelný účinek.
Bojí se starostové využívat tvrdší postup vůči extremistům, jak to konstatoval nedávno i prezident Václav Klaus?
Názorů pana prezidenta si dlouhodobě nesmírně vážím a za Litvínov proto mohu konstatovat, že se razantnosti vůči extremismu z jakékoliv strany politického spektra nebojíme. Jsme i do budoucna připraveni čelit mu všemi zákonnými prostředky.
LÝDIA STOUPOVÁ
