Nový institut - integrovaná povolení

Díky tomuto rozhodování bude integrovaná prevence a integrované omezování znečištění ve vymezených případech hrát dominantní roli při povolování staveb. Tím došlo nejen k překonání složkového pojetí ochrany životního prostředí, ale i k překonání resortního přístupu v oblasti povolování realizace rozsáhlých investic.

Princip koncentrace správního rozhodování, tj. sloučení několika (případ od případu - průměrně zhruba 12) postupů při vydávání správních aktů podle složkových zákonů do postupu jediného - integrovaného, si vyžádá zvýšené nároky jak na odbornost rozhodování, respektive jeho věcnou stránku, tak na samotný proces.

Rychlejší průběh

Na druhé straně zákon povolování zařízení (jde-li o nová zařízení) obecně zjednodušuje, a činí tak předpoklady pro jeho rychlejší a hospodárnější průběh. Ze zákona vyplývá, že je zcela na vůli investora, zda podá žádost o vydání integrovaného povolení (tj. rozhodný okamžik zahájení řízení) před vydáním územního rozhodnutí nebo až po něm.

V prvém případě bude integrované povolení zahrnovat též rozhodnutí o vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, resp. pozemků určených k plnění funkce lesa a posouzení zařízení z hlediska jeho vlivu na krajinný ráz. Dle mého názoru nelze po důkladné právní a věcné analýze do budoucna vyloučit ani to, že v tomto případě integrované povolení nahradí i samotné územní rozhodnutí, neboť rozhodující míru jeho obsahu přebírá již dnes, a územní rozhodování by se tak mohlo zdát téměř nadbytečné. Zákon zároveň nevylučuje, že řízení o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a integrované povolování může probíhat souběžně.

Jedinou podmínkou je, že vydání integrovaného povolení musí předcházet stanovisko EIA (viz § 10 odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb.), což může být i důvodem k přerušení procesu integrovaného povolování.

V druhém případě, tj. podá-li investor žádost po vydání územního rozhodnutí nebo je-li předmětem integrovaného povolování již existující zařízení nebo půjde-li o řízení o změně integrovaného povolení, bude řízení po věcné stránce poněkud jednodušší, z procesního hlediska se však nic nemění.

Účelem tohoto článku je snaha o zvýšení orientace především v procesu integrovaného povolování (následující text platí pro oba shora zmíněné případy).

Dalším cílem je popsat roli krajů, resp. ministerstva (dále jen "kraj", popř. "krajský úřad") při kontrole integrovaného povolení a provozu zařízení. Tuto kontrolu je třeba důrazně odlišit za prvé od vrchního státního dozoru, který vykonává ministerstvo z pozice ústředního úřadu státní správy, a od kontrol plnění povinností stanovených zákonem nebo integrovaným povolením, které provádí Česká inspekce životního prostředí nebo krajský hygienik.

Vrchní státní dozor je především dozorem nad výkonem veřejné správy v životním prostředí v působnosti nižších správních úřadů či jiných orgánů a organizací vykonávající činnost podle zákona (v případě integrované prevence - krajských úřadů, odborně způsobilých osob a osob, které budou pověřeny správou integrovaného registru znečišťování a správou systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách).

Kontrolní činnost České inspekce životního prostředí, popř. krajského hygienika má především sankční, tj. "následný" charakter. Uplatňuje se zejména tehdy, kdy k bezprostřednímu ohrožení nebo poškození životního prostředí nebo veřejného zdraví již došlo. Kontrola integrovaného povolení a provozu zařízení prováděná kraji má naopak charakter výrazně preventivní.

Řízení o vydání

Pro řízení podle zákona o integrované prevenci platí správní řád subsidiárně, tedy pokud určitou otázku tento zákon speciálně neupravuje (jako například upravuje lhůty, náležitosti právních úkonů apod.), postupuje se podle obecné právní úpravy pro správní řízení - správního řádu.

Řízení je zahájeno podáním žádosti příslušnému úřadu. Tím je ve většině případů kraj v přenesené působnosti.

Výjimku tvoří případy, kdy se povoluje provoz zařízení s přeshraničním vlivem, v těchto případech je k vydání integrovaného povolení příslušné Ministerstvo životního prostředí. Zákon o integrované prevenci výslovně neurčuje postup zjišťování přeshraničních vlivů. V drtivé většině případů však integrovanému povolování předchází proces EIA, jehož účelem je zjistit i tuto skutečnost.

Nelze tedy předmětný problém vyložit jinak než, že jestliže zařízení spadalo pod režim mezistátního posuzování vlivů na životní prostředí, pak i podle zákona o integrované prevenci bude v prvním stupni rozhodovat ministerstvo.

Ostatní případy

V ostatních případech, tj. u některých tzv. "dobrovolných" zařízeních (neuvedených v příloze zákona), kde se EIA neprovádí, se předmětná ustanovení zákona o posuzování vlivů na životní prostředí použijí přiměřeně a kraj věc postoupí ministerstvu v okamžiku, kdy zjistí, že dané zařízení může ovlivnit území jiného státu. Ministerstvo patrně bude pokračovat v té fázi řízení, kdy případ převzalo.

Úřad má určitou lhůtu k prověření úplnosti žádosti. Podrobnosti ohledně náležitostí žádosti (vzor žádosti, rozsah a způsob jejího vyplnění - tedy jakýsi formulář žádosti) by měl stanovit prováděcí právní předpis (vyhláška Ministerstva životního prostředí). Je třeba zdůraznit, že kvalitně zpracovaná žádost je stěžejní a může velmi urychlit a zjednodušit celé řízení.

Návrh podmínek

Důležitou změnou oproti dosavadním správním řízením je skutečnost, že součástí žádosti je i návrh podmínek integrovaného povolení (obdoba petitu v soukromoprávním podání), vychází se zde nejen z předpokladu, že provozovatel sám zná své zařízení nejlépe, ale i ze zkušeností v zahraničí.

Zákon zároveň nevylučuje, aby žádost byla sepsána a autorizována odborně způsobilou osobou, tj. osobou zapsanou v Seznamu odborně způsobilých osob (dále též seznam), čímž se zvýší význam žádosti z hlediska garance materiální správnosti státem pověřenou osobou. I takto zpracovaná žádost však podléhá dalšímu posouzení jinou odborně způsobilou osobou.

(Pokračování příště)

Petr Petržílek,

poradce ministra životního prostředí

FOTO ARCHÍV