NOVÝ VODNÍ ZÁKON PLATÍ UŽ TÉMĚŘ ROK

Nový vodní zákon platí od letošního 1. ledna. Jaké nejdůležitější povinnosti přinesl orgánům obcí a krajů?

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů je právní normou kodexového typu, která kromě hmotně právních ustanovení upravujících právní vztahy k vodám obsahuje také procesně právní ustanovení, jež upravují procesní pravidla vodoprávního řízení před správními úřady. Proti předchozí právní úpravě, zákonu č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, zákonu ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů a souvisejících předpisů, přinesla nová úprava řadu změn v základních principech.

Nový zákon především definoval právní povahu povrchových a podzemních vod. Ty jsou považovány za součást přírody, významnou složku životního prostředí a obnovitelný přírodní zdroj. Z hlediska právního jsou však natolik málo vymezitelné, uchopitelné a ovladatelné, že nejsou považovány za samostatnou věc v právním slova smyslu. Nový zákon výslovně stanoví, že povrchové a podzemní vody nemohou být předmětem vlastnictví jakékoliv právnické nebo fyzické osoby, nejsou ani součástí, ani příslušenstvím pozemku, na němž se vyskytují. Práva k povrchovým a podzemním vodám proto stanoví nový vodní zákon a jinak, než zákon připouští, je nelze, například smluvně, upravovat. Teprve poté, co je část povrchových nebo podzemních vod odebrána, je ji nutno považovat za věc v právním slova smyslu, stává se předmětem vlastnictví toho, kdo ji odebral, respektive pro koho byla odebrána, a může být předmětem obchodních vztahů jako jiné zboží.

Právě v souvislosti s možností odebírat povrchové a podzemní vody je podstatná kompetence vodoprávních úřadů podle nového vodního zákona. Ta se, prakticky vzato, příliš neliší od kompetence vodohospodářských orgánů podle předchozí právní úpravy. Důležité je, že, až na výjimky, lze nakládat s vodami jen s povolením vodoprávních úřadů. Jimi jsou obecní úřady, pověřené obecní úřady, zatím ještě okresní úřady, které budou ve větší části jejich kompetencí nahrazeny obecními úřady obcí s rozšířenou působností od 1. 1. 2003, krajské úřady a ministerstva zemědělství, životního prostředí, zdravotnictví, obrany a dopravy a spojů.

Nový vodní zákon změnil i postavení správců vodních toků. Ti nyní spravují nejen vodní toky a významná vodní díla, ale celé povodí. Správci povodí jsou podle zákona č. 305/2000 Sb., o povodích, státní podniky Povodí Vltavy, Povodí Labe, Povodí Moravy, Povodí Ohře a Povodí Odry.

Jaké možnosti vodní zákon dává, či jaké povinnosti určuje obcím?

Obce jsou z jeho hlediska právnickými osobami, které potřebují, stejně jako jiné právnické a fyzické osoby, k nakládání s vodami povolení příslušného vodoprávního úřadu, pokud už takové povolení nemají podle předchozí právní úpravy a takové povolení potřebují, protože nakládají s vodami. V rámci výkonu přenesené státní správy jsou orgány obcí také vodoprávními úřady, které mají v novém vodním zákoně přesně vymezené kompetence.

Pro obce s rozšířenou působností nastane velká změna v oblasti výkonu přenesené působnosti po zániku okresních úřadů ke dni 31. 12. 2002. Stanou se vodoprávními úřady s kompetencí, která na ně přejde z okresních úřadů.

Obce mají rovněž velmi významnou působnost v oblasti ochrany před povodněmi. Podle nového vodního zákona mají působnost zejména v oblasti preventivních opatření a v organizací povodňové ochrany při nebezpečí povodně a při povodni.

Jaké poučení vyplynulo ze srpnových povodní pro spolupráci Povodí Vltavy s obcemi a kraji?

Pro zevrubnější vyhodnocení zatím máme jen předběžné informace. Už nyní však lze konstatovat, že poučením je například nutnost nadále soustavně sledovat území, která by mohla být zaplavena při povodni, a dovolit jejich zastavení stavbami jen za určitých podmínek. V této věci je významným přínosem pro obce a města zákon č. 422/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ten v územích dotčených záplavami připouští velmi rychle zrušit platnou územně plánovací dokumentaci a nahradit ji novou, již respektující stav, který nastal v souvislosti se srpnovými povodněmi. Významné kompetence tento zákon dává nadřízenému orgánu územního plánování, pokud příslušný orgán - ani na jeho výzvu - nepřizpůsobil územně plánovací dokumentaci následkům povodní. Při pořizování nové územně plánovací dokumentace nepostupují orgány územního plánování podle předpisů o pořizování územně plánovací dokumentace.

U stávajících staveb v těchto územích ukládá nový zákon jejich vlastníkům řadu povinností, jež zabezpečí jejich řádný stav, který nebude ohrožovat plynulý odtok povrchových vod při povodni. Správci vodních toků mají za povinnost sledovat stavby a zařízení na pozemcích sousedících s koryty vodních toků. Podle prováděcí vyhlášky č. 470/2001 Sb. k novému vodnímu zákonu správci zjištěné závady na těchto stavbách a zařízeních oznamují jejich vlastníkům s upozorněním na možné ohrožení plynulého odtoku povrchových vod při případné povodni. Obce a města postižené srpnovými povodněmi musí zvážit nutnost povodňových prohlídek v těchto územích a případné kroky k uvolnění průtočných profilů nebo uložení nezbytných stavebních úprav, aby povrchové vody mohly při povodni mohly plynule odtékat.

Co nyní považujete za nejdůležitější ve spolupráci s obcemi při odstraňování následků povodňových škod a zlepšení prevence?

Správci vodních toků už poměrně rychle likvidují povodňové škody na vodních dílech a na korytech vodních toků. Spolupráce obcí a měst je velmi potřebná a v praxi se uskutečňuje celkem bez problémů. Rozhodně je třeba, aby obce vycházely správci už ve vlastním zájmu vstříc. Na druhé straně obce jistě budou usilovat o to, aby při likvidaci povodňových škod byla případně budována i vodní díla na ochranu před povodněmi. V takovém případě však již nejde o odstraňování škod vlastníky pozemků nebo staveb, případně správci toků. Ale o budování nových staveb a zařízení, a to na náklady jejich investora, tedy hlavně obcí a měst. Ty mohou požadovat, aby jim na takové stavby přiměřeně přispěli vlastníci nemovitostí, na jejichž ochranu jsou určeny. Vlastníci ovšem nejsou povinni takový příspěvek poskytnout. Riskují však, že obec od svého záměru ustoupí a jejich nemovitosti zůstanou bez ochrany.

Co byste vzkázala novým vedením obcí a měst, která vzešla z listopadových voleb a jež zatím možná ještě nemají větší praktické zkušenosti s plněním povinností vyplývajících z nového vodního zákona, ani z konkrétní spolupráce s Povodím Vltavy?

Pro náš podnik jsou obce a města významným partnerem při veškeré činnosti. Věříme, že oboustranná spolupráce bude i nadále co nejefektivnější. V souvislosti se zánikem okresních úřadů budou převážnou část jejich kompetencí podle nového vodního zákona vykonávat obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Jim, ale i ostatním obcím Povodí Vltavy stejně jako správci ostatních povodí poskytuje informace, které má k dispozici pro jejich činnost jako vodoprávních úřadů podle nového vodního zákona. Všichni správci povodí obcím rovněž dávají podněty, návrhy a vyjádření zejména ve věcech ochrany vodních poměrů, ochrany povrchových a podzemních vod, hospodárného využívání vodních poměrů, minimálních zůstatkových průtoků vodních toků a při přechodném nedostatku vody. Obce se však mohou na správce povodí obrátit i v dalších vodohospodářských záležitostech. Jsem přesvědčena o tom, že tak jako Povodí Vltavy i ostatní správci v rámci svých možností ochotně poskytnou každé takové obci odbornou pomoc.

IVAN RYŠAVÝ