Občanské sdružení Klub pro záchranu památek si předsevzalo, že bude co nejvíce upozorňovat na ohrožené pražské památky, zejména na zanedbané, ale architektonicky cenné domy v Karlíně.
Ani předseda klubu Petr Kučera o pražské čtvrti Karlín až do povodně v roce 2002 mnoho nevěděl. Jako ostatní dobrovolníci tam pomáhal při odklízení škod. A tehdy se začal na Karlín dívat jinak. Viděl čtvrť, která stojí za zachování, klasicistní domy, jež si zaslouží opravit, ulice, které je třeba nově vydláždit. Rozhodl se, že pro tuto část Prahy udělá vše, co bude v rámci jeho sil možné.
ZVÍTĚZIL V NOMINACI ČESKÁ HLAVA 2004
Jako téma své maturitní práce si proto vybral Boj o Karlín, aneb Moderní architektura versus historické prostředí. Vzhledem k tomu, že navštěvoval gymnázium zaměřené na matematiku a fyziku, to byla rozhodně práce výjimečná. Petr Kučera chodil po úřadech, knihovnách, hledal na internetu, studoval předpisy a vyhlášky, všímal si, jak postupují památkáři a také pracovníci městských úřadů. Viděl velice často jejich nevšímavost, nezájem. Podobné přehlížení zaznamenal i u některých majitelů domů. Ti nejčastěji mají společně s investory budoucích staveb zájem o zbourání památky, získání parcely a výstavbu sklobetonové novostavby.
Maturitu absolvoval s úspěchem a nyní studuje prvním rokem Stavební fakultu ČVUT, obor architektura. O památky se začal zajímat již jako dítě. V šestnácti letech získal za odbornou práci Stavební vývoj Staroměstského náměstí a návrh na dostavbu jeho západní strany druhé místo v XXV. celostátní přehlídce středoškolské odborné činnosti v oboru stavebnictví, architektura a design interiérů. Řadu ocenění si odnesl i z dalších soutěží. Dosud nejcennější obdržel v roce 2004 za svůj boj za záchranu pražského Karlína po povodních v roce 2002. Zvítězil v nominaci na cenu Česká hlava 2004, na kterou ho navrhla Asociace pro mládež, vědu a techniku.
Petr Kučera si jasně uvědomil, že on sám jako osoba zmůže jen málo. Proto založil Klub pro záchranu památek, občanské sdružení, které seskupuje mladé lidi, kteří mají o pražské památky a jejich zachování zájem. Mladí ochránci staré architektury nechtějí o ničem sami rozhodovat, dobře vědí, že to ani nemohou. Chtějí upozorňovat na zanedbané objekty, odhalovat různé skandály a kauzy, které se často k veřejnosti ani nedostanou. A to nejen v Karlíně, ale v celé Praze. Bude-li to nutné, jsou odhodláni i podávat trestní oznámení, posílat petice, psát stížnosti. Rozhodně se snažit, aby se již napříště nestávalo to, co nedávno v Karlíně, kde vzhledem k nezájmu památkářů a zastupitelů této městské části bylo zbouráno, a tak nenávratně ztraceno, několik klasicistních domů.
CHCE HLÍDAT A KONTROLOVAT
Problémem Prahy je, že nemá žádný regulační plán, ale jen územní plán, který však není z mnoha hledisek závazný. Není pak možné vinit investora stavby, že mu jde společně s budoucím vlastníkem nové stavby především o zisk, i když se, aby bylo kde stavět, zbourá stará památka. Tuto skutečnost, jak tvrdí členové klubu, je třeba vyčítat hlavně příslušným úředníkům a památkářům, oni to přece dopustili. Mnozí úředníci, kteří o památkách rozhodují, nemají vždy potřebné vzdělání. Často střílejí od boku. Nemalým problémem, jak podotýká Petr Kučera, je také korupce. Není prostě nikdo, kdo by hlídal a kontroloval, jak se s památkami nakládá. A právě takovým "hlídačem" by se chtěl stát v Praze Klub pro záchranu památek.
Klub vytypoval řadu klasicistních a indu-striálních budov především v Karlíně. Chce se zasazovat, aby byly opraveny a zachovány. Postupně bude sestavovat podobný seznam z celé Prahy. Většinou jde o opuštěné, zanedbané domy, které jako by byly již předem určeny k demolici a přitom mají z památkářského hlediska nemalý význam. Petr Kučera věří, že chránit dědictví minulosti by mělo být v civilizované společnosti samozřejmostí. Ohodnocení - chráněná památka - by nemělo být jen záležitostí odborníků, ale všech občanů, jak je to běžné v západní Evropě.
Na otázku, v čem mu úspěch v soutěži Česká hlava 2004 změnil život, odpovídá Petr Kučera jednoduše: "Nic výrazného se nezměnilo." Pozdvihlo se mu však sebevědomí, utvrdil se, že jde správným směrem, že o záchranu památek je třeba usilovat. Navíc, jak uvádí, mu udělení ceny rozšířilo obzor, umožnilo navázat nové kontakty, více mluvit s odpovědnými lidmi. S těmi, kteří v této oblasti mohou mnohé vykonat a rozhodnout.
Ovšem jen pozornost odborníků nestačí. Proto by chtěl Petr Kučera společně s členy klubu vše napříště více prezentovat na veřejnosti a tak získat její podporu. Pokud k tomu bude mít příležitost, hodlá formou přednášek o Karlíně ukazovat a vysvětlovat, v čem a jak je tato čtvrť zajímavá a co by její obyvatelé měli udělat pro její zachování a zkrášlení. Nyní například klub bojuje o zachování domu v Thámově ulici v Karlíně. Odpovědní pracovníci této městské části se netají s tím, že by se měl dům zlikvidovat. Podle mladých ochránců objekt stojí za zachování. A podobných mají v Karlíně vyhlídnutých ještě deset. Stejně tak se zaměřili na osud věže staroměstského opevnění, která se jakoby zázrakem zachovala ve dvoře jednoho domu v Bartolomějské ulici na Starém Městě. Objekt patří státu, bývalá hradební věž je však i přesto v havarijním stavu a hrozí zřícením. V případě, že by k němu došlo, byla by to nenahraditelná ztráta pro celou památkovou péči.
VZKAZ STAROSTŮM
Především na starostech a zastupitelstvech záleží, jak budou naše města vypadat za deset, dvacet či padesát let. I maličkosti města zkrášlí - nové fasády domů, květiny, pěkné osvětlení apod. Starostové by ve svých úřadech měli vsadit především na kvalifikované lidi a také na mínění veřejnosti. Jít za správ-nou věcí a získávat pro ni podporu lidí. Vysvětlovat, ukazovat co je třeba udělat v péči o památky, v dědictví, které zachováváme pro příští generace, jak péči zkvalitnit a pozvednout. Nikdo samozřejmě nechce bránit modernizaci, nové výstavbě, ale není možné ji dělat vždy a za každou cenu, jak by si to často silní investoři a vlivní podnikatelé představovali.
Co je snem Petra Kučery? Založení ateliéru, který by se soustředil na rekonstrukci památek, na jejich záchranu. Věřme, že se mu to jednou podaří a bude mít při svém úsilí dost pomocníků a následovníků.
