V České republice existuje 13 euroregionů. Jedním z nejstarších je euroregion Šumava, který vznikl již v roce 1993. Nejen o něm jsme hovořili s dlouholetou členkou jeho předsednictva, senátorkou JUDr. Jiřinou Rippelovou, bývalou starostkou města
Sušice, dnes členkou jeho zastupitelstva a rovněž zastupitelkou Plzeňského kraje.
Jak byste stručně představila euroregion Šumava?
Je to uskupení, jehož členy jsou kromě měst a obcí i neziskové organizace, občanská sdružení, podnikatelské subjekty. Celkem má asi 125 členů. Jeho partnery jsou na německé straně Euroregio Bayerischer Wald a na rakouské Regionalmanagement M#251#hl-viertel. Je to území poměrně rozsáhlé - jde napříč celým Plzeňským krajem, přičemž zasahuje až k hranicím okresu Rokycany, zahrnuje i podstatnou část kraje Jihočeského.
Je možné hovořit o nějakém největším úspěchu, kterého se podařilo za léta existence euroregionu dosáhnout?
Úspěchem a hlavním přínosem je to, že se daří to, co je podstatou existence euroregionu - přeshraniční spolupráce, tvorba společných koncepčních řešení, navazování kontaktů. Jednou z hlavních oblastí spolupráce je pochopitelně cestovní ruch. Vznikají společné propagační materiály, interaktivní mapy, koncepce. Podařilo se získat i značnou část příspěvků z evropských fondů, a to nejen na cestovní ruch. Konkrétním příkladem je vznik eurokempu v Běšinách na Klatovsku, jehož součástí je vzdělávací centrum. Jednou z posledních akcí, která se zde uskutečnila a jíž jsem se zúčastnila, bylo setkání seniorů - účastníků Univerzity třetího věku.
Dá se hovořit i o nějakém neúspěchu?
Spíš o handicapu. Na bavorské i rakouské straně mají na práci spojenou s euroregionem profesionálního pracovníka, u nás nikdo takový neexistuje. Vše je na předsedovi euroregionu, jímž je starosta Běšin Ing. František Vlček. Jako bývalá starostka dobře vím, kolik povinností má představitel nevelké obce a jaký je to rozdíl, když je možné věnovat se určité činnosti naplno.
Měla jsem na mysli také špatnou přístupnost Šumavy, neúspěšnou komunikaci s Národním parkem Šumava, na niž si tamní starostové léta stěžují. Stále nechápu příčiny.
Nejste sama. Někdy se zdá, jako by byla Šumava trochu začarovaná. Je to dáno historicky. Na bavorské straně se bez souhlasu obcí nestane v národním parku téměř nic, samosprávy jsou tam skutečně partnery, kteří spolurozhodují. Na české straně se sice některé věci s radnicemi také projednávají, ale výsledek nebývá jednoznačný. Například když se hovořilo o počtu přechodů pro pěší turistiku, starostové navrhovali, aby jich bylo minimálně pět. Národní park doporučoval tři a nakonec k dohodě vůbec nedošlo. Léta se mluví o turistickém hraničním přechodu Modrý sloup; letos by se snad měl konečně otevřít, ale nikoli po své logické trase, která by znamenala prodloužení stezky o půl kilometru potřebného k tomu, aby navázala na bavorskou část. Cesta má vést, údajně kvůli ochraně tetřeva hlušce, krkolomně kolem hory Luzný velmi složitým terénem; nedovedu si představit, jak ho budou absolvovat třeba rodiny s dětmi.
Za dobu existence národního parku se vyměnilo několik ministrů životního prostředí i ředitelů parku. A stále jsou slyšet tytéž stesky. Proč?
Zásadním problémem je nedůvěra. Obce jsou dnes a priori nedůvěřivé vůči jednání parku a naopak park nedůvěřuje některým vyjádřením obcí, která mohou být i účelová - to nezpochybňuji. Stále se mluví o komunikaci, ale ta neprobíhá, nebo určitě ne tak, jak by měla. Možná by bylo řešením přijetí zákona o Národním parku Šumava, který by stanovil jasná pravidla. Plzeňský kraj sice předložil jeho návrh, ale z mého pohledu není jeho znění zrovna šťastné. Jde však o politickou záležitost, takže nějaký posun lze očekávat až po zvolení nové politické reprezentace.
Přesuňme se k vám do Sušice. Je něco, co zde dlouhodobě hýbe veřejným míněním, o čem se třeba mluví na každém jednání zastupitelstva?
Nevím, jestli se o tom hovoří na každém jednání zastupitelstva, ale dlouho tu veřejným míněním hýbe požadavek na výstavbu krytého plaveckého bazénu. Možná to má pro řadu občanů zásadní důležitost, ale já se domnívám, že ve městě existují větší problémy, zasluhující si řešení. Obce by měly víc spolupracovat. Pokud existuje plavecký bazén jen v 18 kilometrů vzdálených Horažďovicích, proč by u nás nemohl být třeba kvalitní zimní stadion a obě sportovní zařízení by potom využívali občané obou měst? Ovšem ještě daleko větším problémem nejen pro Sušici, ale i pro širší region je nedostatek pracovních míst pro mladé a kvalifikované lidi. To způsobuje, že naše město stárne, protože mladí odcházejí po dokončení školy za prací jinam.
Když se dříve řeklo "Sušice", automaticky se vybavilo spojení "Solo Sušice". Nakolik se podepsal na městě zánik, respektive přesun této tradiční výroby do zahraničí?
Solo Sušice byla významná firma, ještě poměrně nedávno oslavila 175 let od svého založení. Přesun výroby, konkrétně do Indie, poškodil město nejen tím, že přišlo o tento fenomén, ale hlavně tím, že bez práce zůstaly zhruba dvě stovky lidí. Pokud si majitelé firmy vyhodnotili, že bude ekonomicky výhodnější odebrat se do země s levnější pracovní silou, je to sice pochopitelné, ale Sušici bude tato tradice rozhodně chybět.
Mohou obce za nynější hospodářské recese něco dělat k zmírnění jejích důsledků?
Myslím, že by si každá obec především měla udělat audit a zaobírat se vlastními úsporami - provozními i lidských zdrojů, ptát se, zda je počet úředníků optimální a odpovídá podávaným výkonům. Pokud jde o investice, pečlivě bych zvažovala, které jsou momentálně nutné. Dávala bych přednost těm, na něž lze získat dotace z evropských fondů. V rozpočtu bych vždy pamatovala na peníze potřebné na povinnou finanční spoluúčast. Hlavní cestu tedy vidím ve vlastních úsporách.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ