Bydlení patří k nejzákladnějším potřebám každého člověka. Převážně na toto téma jsme hovořili s Ing. Hanou Doupovcovou, senátorkou Parlamentu ČR, zastupitelkou Zlínského kraje a města Uherské Hradiště.
Mají se obce starat o bydlení svých občanů? A do jaké míry?
Obce by určitě měly pečovat o prostředí, v němž lidé bydlí. V případě různých přírodních katastrof, ale i jiných okolností, kdy občan potřebuje pomoc, je povinností obce, aby mu ji poskytla. Nelíbí se mi dnes leckde patrná tendence všechny byty privatizovat a všeho majetku - a tedy i starostí - se zbavit.
A také jsou tu určité sociální skupiny, které asi pomoc nutně potřebují.
V letech 2002-2006, kdy jsem byla místo-starostkou Uherského Hradiště, jsem měla na starosti mj. bydlení. Každá sociální skupina vyžaduje jiný přístup. Třeba azylový dům pro ženy, jehož zřízení jsme prosadili, vznikl přestavbou budovy školy, jež přestala plnit svou funkci. Primární ale byla společenská potřeba. Azylový dům je určen ženám, které se ocitnou v obtížné situaci po rozvodu, ovdoví, stanou se svobodnými matkami, a ženám vystaveným domácímu násilí.
Je v Uherském Hradišti domácí násilí velkým problémem?
V tu dobu to byl dokonce primární důvod, proč jsme azylový dům zřídili. Uherské Hradiště na tom není jinak než celá společnost. Když jsem projekt azylového bydlení pro ženy prosazovala, měli někteří mí kolegové na radnici pochybnosti o jeho potřebě, domnívali se, že to není až tak výrazný společenský problém. Praxe prokázala, že je. V azylovém domě je 8 bytů a podle informací jeho ředitelky jsou stále obsazené. Dům slouží celému souměstí, kam patří ještě Kunovice a Staré Město, tj. aglomeraci s přibližně 40 tisíci obyvateli.
Předpokládám, že stejná péče se věnuje i starším občanům.
Nejen jim; také mladým. Asi před šesti lety získalo Uherské Hradiště bezplatným převodem 17hektarový areál kasáren nacházející se blízko centra města. Podle vítězného projektu se s pomocí peněz z evropských fondů areál rekonstruoval s tím, že zde vznikly tři zóny: komerční, školská a bytová. V komerční zóně byl postaven nový supermarket, ve školské vznikla pobočka zlínské Baťovy univerzity, která město velice obohatila o mladé lidi, vysokoškoláky. Bytovou zónu představují dvě budovy, každá asi s 45 byty. Potřebovali jsme dům s pečovatelskou službou a zvažovali tenkrát, zda oba objekty vyčlenit pro toto chráněné bydlení. Pak ale zvítězil názor, s nímž se ztotožňuji, že není dobré soustřeďovat jednu věkovou kategorii do jednoho místa.
Když se jedna generace vydělí, vzniká napětí. Myslím, že jsme udělali dobře, když jsou nyní vedle sebe dvě - v jedné budově starší lidé a lidé vyžadující péči, ve druhé mladí, kteří bydlí v tzv. startovacích bytech. Obě budovy byly rekonstruovány s výraznou finanční pomocí státu. V areálu nám zbyly ještě tři či čtyři hektary pozemků, které jsme nabídli pro komerční výstavbu bytů a nyní se tam dokončuje nové sídliště. I když je teď bytů nadbytek, myslím si, že nezůstanou dlouho prázdné, protože jsou zajímavé nejen svou polohou.
Takže v Uherském Hradišti existují tři typy sociálního bydlení?
Dokonce čtyři. Máme ještě ubytovnu, kam umísťujeme lidi z oné problematické skupiny, kterou má každé město - ty, kteří neplatí nájem. Jsou to lidé, kteří se dostávají na okraj společnosti a když jsou kvůli neplacení nájmu vystěhováni, jsou zcela bezradní. Měli jsme pro ně dříve tzv. holobyty na sídlišti, což byly původně ubytovací buňky pro stavbaře. Bylo to provizorní řešení, které se přežilo. Takže jsme složitě hledali náhradu, až jsme našli řešení ve výstavbě nové ubytovny. Zpočátku se to některým lidem nelíbilo, protože v místě stavby nového objektu měli zahrádky a obávali se rušení klidu.
Obavy se zatím nenaplnily, zařízení funguje bez výrazných problémů, neměla jsem žádnou negativní zpětnou vazbu. O tyto lidi i samotný objekt a dodržování jeho vnitřního řádu se stará Katolická charita, jíž město finančně přispívá, takže ani tito lidé - i když se dostali na okraj společnosti - nejsou zcela ponecháni svému osudu.
Jaký je váš názor na vymáhání dluhů formou záboru sociálních dávek?
Je to hodně drsný způsob, ale povinnost platit nájemné platí pro každého. Úkolem města ale je, aby nabídlo těm, kteří se dostanou do nepříznivé životní situace, nějaké řešení. Do složité životní situace, kterou nezvládne, se totiž může dostat skutečně téměř kdokoli. Je zapotřebí takovému člověku pomoci, aby měl možnost přestěhovat se do bytu menšího, levnějšího. Je to i věc pracovníků městských a obecních úřadů, kteří by měli postupovat individuálně a citlivě. Nelze brát člověka kus jako kus.
Podle vás tedy obce sociální bydlení potřebují?
Zcela určitě, i když definice sociálního bytu musí být jasně specifikovaná. Zajisté to není byt o podlahové ploše 100 m2. A stejně tak není možné, aby nájem těchto bytů byl dědičný. Každý by se měl o své bydlení starat, jenže ne každý na vlastní byt skutečně dosáhne. Zejména dnes, kdy se ceny bytů dostaly úplně mimo možnosti lidí s průměrným platem.
Platí to i pro menší města?
Ano. Uherské Hradiště nepatří mezi velká města a přitom je jednou z poměrně drahých lokalit, a to jak cenami pozemků, tak samotných bytů. U nových bytů se cena za 1 m2 pohybuje mezi 30 a 40 tisíci korunami. Na takové bydlení spousta lidí nedosáhne. Jste v krajském a městském zastupitelstvu, v komisích pro kulturu a památky. Co v nich aktuálně řešíte?
Starý problém Uherského Hradiště souvisí s umístěním známého Slováckého divadla v budově, která patří Sokolům. Stále uvažujeme o tom, zda ji má město koupit, nebo nalézt zcela jiné řešení.
Jiným problémem je využití rozsáhlé jezuitské koleje, která přiléhá ke kostelu, dominantě největšího hradišťského náměstí. Jedno křídlo bylo již před delší dobou rekon- struováno a slouží kulturním účelům, o využití druhého se stále diskutuje. Uvažuje se mj. o galerii se stálou výstavou obrazů Joži Uprky ze soukromé sbírky. Osobnost tohoto umělce je pro město bezesporu nosným tématem, ale nejsem si jistá, zda galerie, pokud bude umístěna v celém objektu, přitáhne dostatek lidí a oživí náměstí. Zda naopak přítomnost galerie, kam se rozhodně nechodí denně, nepřispěje k úbytku skutečného života v centru města, jako se tomu děje jinde. Nechtěla bych se dočkat krásného centra v roli pouhých kulis - i když atraktivních - pro turisty. Hlavní roli ale hrají především peníze potřebné na rekonstrukci podobných historických objektů. O penězích jsme jednali i na nedávném zasedání krajského výboru pro kulturu a památky - krátí se rozpočet, a proto musí být i v případě památek stanovené priority.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
Nelíbí se mi dnes leckde patrná tendence všechny byty privatizovat a všeho majetku – a tedy i starostí – se zbavit, říká Hana Doupovcová.
