Obecní starosti a psí problémy (II) V posledních týdnech se znovu diskutuje o psech vůbec a hlavně o těch volně pobíhajících a bezprizorních. Obrátili jsme se proto na několik městských úřadů s otázkou, jak si s tímto problémem poradily nebo jak se snaží jej řešit. [*] Ing. Svatopluk Míka, vedoucí...
Obecní starosti a psí problémy (II)
V posledních týdnech se znovu diskutuje o psech vůbec a hlavně o těch volně pobíhajících a bezprizorních. Obrátili jsme se proto na několik městských úřadů s otázkou, jak si s tímto problémem poradily nebo jak se snaží jej řešit.
[*] Ing. Svatopluk Míka, vedoucí odboru ochrany životního prostředí Magistrátu města České Budějovice: "V současné době se prakticky všechny vyspělé státy potýkají s obrovským nárůstem psů v městských aglomeracích. Soužití s lidmi ale není mnohdy bezproblémové, neboť majitelé psů si mnohdy neuvědomují, co vše je spojené s vlastnictvím psa. Základem však je mít na paměti, že okolí nikdy neobtěžuje pes, ale rozhodování a chování jeho pána!
Aby bylo možné usměrnit chování a rozhodování vlastníků psů, je velice nutné mít přesnou evidenci, která je bezproblémová, jednoduchá a nezáměnná. Lépe řečeno, musíme přesně vědět, jaký okruh lidí vlastně chceme ovlivnit a regulovat jejich chování.
Již mnoho desítek let se provádí tetování psů či výžehy. Tato značení však časem blednou a vůbec mají jednu velkou vadu: nejsou nezáměnná (je možné mít dva jedince stejné rasy a stejného tetování či výžehu), ať již nahodile, či záměrně. Navíc toto značení je pro psa mnohdy bolestivé.
Nyní přichází nová nabídka tzv. radiofrekvenční identifikace zvířete. Jedná se o bezbolestné zavedení čipu, který zůstává pod kůží po celý život psa. Technicky se jedná o váleček velikosti třetiny zápalky, který kromě vlastního čipu obsahuje ještě malou anténku zatavenou v bio skle (vše se vejde do válečku o rozměrech 3x15 mm). Toto zařízení se chová jako "zrcátko". Nemá žádný aktivní prvek ani baterii, čili pokud není vybuzeno, je zcela mrtvé a inertní. Pouze v případě vybuzení signálem o dané vlnové délce vyšle zpětný signál, ve kterém je vyslán kód daného čipu. Tento kód je pak přečten daným zařízením; pokud výrobce zajistí, aby čip nebylo možné přeprogramovat, jedná se o jasnou, nezáměnnou a jednoznačnou identifikaci. Navíc vyjmout takový čip je možné pouze při celkové anestézii, což je spojeno s operačním polem min. 10x10 cm a tudíž je pro zvíře velice riskantní. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že zneužití takovéhoto značení je takřka nemožné.
V roce 1995 bylo v Českých Budějovicích rozhodnuto zavést toto značení jako alternativu, neboť ze zákona není možné toto značení přikázat (ze zákona je nutné mít tzv. psí známku). Proto byla vypracována zcela nová obecně závazná vyhláška. Byl velice zjednodušen poplatek (pouze dvě výše poplatků - normální a důchodce + ZTP) a dále systém úlev z poplatku (pes odebraný z našeho psího útulku = rok zdarma, slepečtí a služební psi osvobození od poplatku).
Jako motivace pro čipování byla zvolena sleva - konkrétně 300 Kč po dobu tří let (po důchodce a ZTP odpuštění poplatku na dobu tří let). Čili pokud si u nás vezme důchodce psa z psího útulku a nechá si ho očipovat, nemusí platit po dobu čtyř let.
A co konkrétně čipování městu přineslo:
- zpřesněním evidence a následnými kontrolami bylo ve městě zaevidováno (a tedy i zpoplatněno) dalších více než 3300 psů (nárůst o více než 78 %),
- na poplatcích se ročně vybere o 2,5 miliónu korun více, a tudíž bylo možné provádět další opatření, která však jsou finančně náročnější (nabídka sáčků na psí exkrementy zadarmo, nákup vysavače apod.),
- proškolením zájemců byla zřízena odchytová služba (24 hodin denně); díky čipům takřka 20 % odchycených psů (154 psů za rok 2000) se nemusí vézt do útulku, ale služba je předá přímo majitelům,
- pokud je pes očipován, zjištění majitele netrvá více než tři minuty (po 24 hodin denně),
- přestože projde psím útulkem více než 750 psů ročně, nikdy nedojde k odmítnutí psa pro nedostatek místa (kapacita 23 míst na stotisícové město),
- byla lépe zmapována situace ve městě s možností cíleného působení a častějších kontrol chovatelů psů,
- důsledným zmapováním problematiky si vedení města uvědomilo, že se jedná o problematiku složitou s dlouhodobým horizontem řešení.
A co se konkrétně vyřešit nepodařilo:
[*] sběr psích exkrementů majiteli psů je nedostatečný (asi 8 až 10 %),
[*] ve městě je stále ještě asi 2000-2500 neevidovaných psů.
Avšak je třeba si uvědomit, že problematika chovu psů v městských aglomeracích je široká, všemi viditelná a politicky citlivá. Jedná se například o kontinuální zajištění přesného a vyčerpávajícího, ale jednoduchého právního rámce, o jasnou a nekompromisní kontrolní a sankční činnosti, o zajištění bezchybné odchytové služby po celých dvacet čtyři hodin o dostatečné kapacity psího útulku a koneckonců o dostatek prostorů k venčení a k volnému pobíhání psů."
[*] JUDr. Jaroslav Kout, vedoucí kanceláře primátora města Pardubice: "Z hlediska práva je pes věc, i když svého druhu. V zásadě každý ho tedy může držet a chovat, je však samozřejmě povinen respektovat příslušné právní předpisy. Tím základním je občanský zákoník, který vlastníku ukládá zdržet se všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. A zejména k tomuto ustanovení musí každý, kdo si chce psa pořídit, přihlížet.
Problémy v souvislosti s držením psů jsou totiž na jedné straně působeny nekritickým přístupem jejich majitelů, kteří si pořídí psa pro svůj způsob života, bydlení či danou lokalitu nevhodného. Následně se pak vůči spoluobčanům buď nemohou, nebo dokonce ani nechtějí, chovat ohleduplně.
Na druhé straně se však setkáváme s netolerancí a požadavky, aby města vůči držitelům psů činila často až nereálná opatření. Nesprávný pohled bývá i na poplatek za držení psa. To není platba, za kterou by daná obec měla povinnost po psech uklízet. Jde spíše o jakousi kompenzaci ostatním občanům, kteří jsou určitým způsobem omezeni či zkráceni na právech. I přesto je výtěžek z poplatků zpravidla alespoň zčásti užíván ve prospěch "pejskařů", může jít například o nákup sáčků, odpadkových košů, vysavačů a dalších zařízení na psí výkaly a podobně.
Je také třeba si uvědomit, jak jsou související problémy složité a jak relativně malé pravomoci k jejich řešení obce mají. Taková městská vyhláška sice "snese" hodně, problémy však vznikají s její vynutitelností a samozřejmě především s tím, aby byla v souladu s právním řádem. V Pardubicích je problematika držení psů v současné době upravena městskou vyhláškou o veřejném pořádku vydanou v samostatné působnosti.
Stanoví povinnost vodit na veřejném prostranství psa na vodítku, označit ho známkou vydanou úřadem, zajistit po něm úklid jeho tuhých výkalů ze zpevněných ploch a také zákaz vodit psy na hřiště, sportoviště, pískoviště a do dalších prostor označených stanoveným nápisem "zákaz vstupu psů". I když tuto úpravu lze posuzovat za poměrně rozumnou, je zčásti již na hranici občanskoprávní úpravy, protože její úprava je striktní, nerozlišuje a neumožňuje v odůvodněných případech individuální přístup.
Na druhé straně připadá jiným občanům příliš volná. Požadují například, aby povinnost úklidu výkalů byla rozšířena i na ošetřované travnaté plochy, což (pomineme-li vynutitelnost) v zásadě přijatelné je; bohužel však jsou i požadavky na stanovení zákazu držení psů v určitých domech, lokalitách města a podobně, což přijatelné není.
Práce na úpravě vyhlášky již byly zahájeny, je však otázkou, jaký bude výsledek."
(Příště Praha a Mělník)
Dana Špačková
FOTO MAGDALENA VÉVAROVÁ
