V severoamerických městech se děje něco mimořádného. Podnikatelé, vlastníci nemovitostí, malí obchodníci, tedy všichni, kteří obvykle na daně pohlížejí nevraživě, se shodnou a platí více, aby podpořili Business Improvement Districts (BID). Tyto organizace soukromého sektoru nyní zvyšují bezpečnost, čistotu, image a konkurenceschopnost městských center.
BID je organizace majitelů a provozovatelů obchodů, restaurací, hotelů a dalších podniků, které jsou umístěny na přesně vymezeném území (nejčastěji je jím významná obchodní ulice nebo centrum města). Tato organizace se dohodne s místní správou na tom, o jakou částku tam budou každému podnikateli či majiteli nemovitosti zvýšeny daně (obvykle z nemovitosti), a uzavře smlouvu o převedení vybraných daní na účet BID. S těmito prostředky pak BID hospodaří podle schváleného plánu. Nejčastěji je vydává na zlepšení infrastruktury, vzhledu objektů, městský mobiliář a dodatečné služby, které pomohou zvýšit atraktivitu území a počet nakupujících a návštěvníků, jako jsou prevence kriminality či marketing.
Nedávno publikováná studie Paula R. Levyho zkoumala dosažené výsledky 404 organizací BID ve Spojených státech, které ročně hospodaří s více než 100 milióny dolarů. Výsledky studie mohou být zajímavé i pro česká města, jejichž centra čelí rostoucí konkurenci hyper a supermarketů na předměstích, nedostatku veřejných zdrojů a zhoršující se image.
PROČ VZNIKAJÍ
K tomu, aby sáhli do svých peněženek a přispěli na rozpočet BID, vedou podnikatele rozličné důvody. Velmi častým může být obava z budoucnosti, která se objevuje všude tam, kde se zavírají stávající obchody, centrum upadá, lidé se z něho vystěhovávají a opouštějí je návštěvníci. Jiným motivem se může stát nová příležitost pro rozvoj dané lokality - otevření nového hotelu, sportovní haly, kulturního zařízení, případně pořádání nějaké speciální akce (a nemusí jít jenom o mistrovství světa v hokeji).
Jak se obyvatelstvo USA mění v národ žijící v příměstských oblastech, mění se i financování měst. Od počátku 80. let se starostové velkých měst potýkají s poklesem daňových příjmů a současně s nárůstem kriminality, bezdomovectvím a drogovou závislostí. Jako typický příklad může posloužit Filadelfie. Její centrum zaujímá jen tři procenta celkové plochy města, ale je v něm 85 procent kancelářských prostor, 67 procent hotelových pokojů, poskytuje 40 procent pracovních míst, přináší 59 procent vybraných poplatků z parkování a 30 procent daně z nemovitosti. Ale tento motor ekonomiky města je domovem pro pouhá dvě procenta voličů. Proto v 80. letech městští radní považovali za logické utrácet veřejné zdroje a investovat tam, kde voliči bydlí. Nedostatečná údržba v centru se brzy projevila v nárůstu znečištění, graffiti a pouliční kriminalitě. Ron Rubin, zakládající předseda Philadelphia's Center City District a majitel nejvýznamnějších nemovitostí v centru, dal tehdy jednoznačně najevo, proč podporuje vznik BID: "Já už nyní sám poskytuji úklid, ochranu a propagaci mým 15 kancelářským budovám a obchodům. Ale pokud by mé objekty byly vnímány pouze jako ostrovy bezpečí a čistoty uprostřed nebezpečného a špinavého území, nebude mi to nic platné."
ÚLOHA MANAŽERŮ
Uvnitř svých hranic organizace BID překonaly nevýhody rozptýleného vlastnictví a úspěšně plní roli manažera veřejných prostor: Organizují malé obchodníky ke společné propagaci; dosahují shody mezi soukromými a veřejnými podniky na odvoz odpadků; jinde sdílejí náklady na společnou údržbu a úklid.
Organizace BID žijí ze členských příspěvků. Ty se však automaticky neobnovují, aniž by se jejich plátci zeptali, co pro ně manažeři BID udělali. Potřeba zůstat konkurenceschopným vůči příměstským nákupním centrům vysvětluje, proč manažeři zaměřují svou pozornost nejen na zlepšení vzhledu a bezpečnosti lokality, ale i místní kulturní nabídky a podnikatelského prostředí. Z tohoto důvodu řada organizací nyní sleduje trendy zaměstnanosti v centru a usiluje o veřejnou pro-podnikatelskou politiku. Znečištění veřejných prostranství a pouliční kriminalita jsou těmi prvními a nejsnáze odstranitelnými překážkami konkurenceschopnosti. Po vyřešení "snadných" problémů se organizace BID pouštějí do obtížnějších a mimo jiné připravují regulační plány pro komerční území ve městě.
Některé organizace BID jdou ještě dále a definují své poslání jako přilákání dalších podniků. Především se snaží naplnit nevyužívané budovy, přičemž správu veřejných prostor ponechávají radnicím. Na Wall Street bývalo 30 procent kanceláří volných, než se bývalý profesionál z odboru rozvoje města rozhodl pomocí BID změnit dolní Manhattan. Přesvědčil místní správu o nutnosti zavedení cílených daňových úlev, které stimulovaly změnu prázdných kanceláří na byty, a investoval do infrastruktury tak, aby přilákal firmy, působící v oblasti informačních technologií.
SPOLEČNĚ S RADNICEMI
Prvotním důvodem pro vznik BID ve Spojených státech byla snaha nahradit nedostatky ve veřejných službách, případně plnit to, co radnice dělá špatně. Naprosto se však nevylučují se schopnou a efektivní místní správou. Naopak v takovém případě společné financování aktivit přináší optimální výsledky. Opuštěné objekty - "brownfields" často přesahují možnosti zásahu veřejné správy. Proto se organizace BID snaží ve veřejno-soukromém partnerství přinášet nové finanční zdroje na úpravu vzhledu takovýchto budov. V sociální oblasti zase pomáhají tím, že poskytují slušně placená místa řadě lidí s nízkou kvalifikací či obtížně zaměstnatelným skupinám obyvatel. Pořádání kulturních a společenských akcí je rovněž často možné jenom díky aktivní pomoci místních obchodníků a podnikatelů, kteří v nich vidí vítaný nástroj své propagace.
V Jihoafrické republice se zakládají organizace BID proto, aby stabilizovaly městská centra ohrožená úprkem bílých obyvatel. I v zemích, kde organizace BID neexistují v americké právní podobě, se stále častěji objevuje termín management městských center. Ve Velké Británii, Nizozemsku, Francii, Belgii, Švédsku a Japonsku koordinují manažeři městských center úklid, dopravu, parkování, propagaci a marketing a strategicky plánují odezvu na vznik příměstských nákupních center.
Je možné, že do budoucna budeme svědky bourání tradičních městských hranic, protože na jedné straně velká města usilují rozšířit své působení na regionální úroveň a současně se místní správa posouvá směrem dolů ve snaze co nejlépe zvládnout záležitosti na úrovni čtvrti či městské části. V některých metropolitních oblastech se nyní organizace BID slučují a pod praporem "chytrého růstu" ("smart growth") se snaží poskytnout alternativu k celoměstské politice rozvoje za hranice města a nasměrovat investice zpátky do centra.
Východo a středoevropské zkušenosti s organizacemi BID jsou prozatím řídké. Pouze v rámci projektů USAID se uskutečňují první pokusy k jejich organizaci v Albánii a v Jugoslávii, kde přinášejí jak konkrétní zlepšení vzhledu měst, tak zapojení občanů do věcí veřejných.
TOMÁŠ VLASÁK,
PETR ADÁMEK,
projektoví manažeři společnosti Berman Group
(zpracováno s využitím studie Paula R. Levyho)
|