Termínem "městský mobiliář" zpravidla označujeme nejrůznější zařízení, která jsou součástí uličního prostředí, ale svým měřítkem, životností a jistou přemístitelností (odtud "mobiliář") odlišná od ostatní architektury. Opakovatelností výroby jde spíše o výrobky než o stavby; tedy o něco, co leží na pomezí designu a architektury. Řekl bych, že pojem městský mobiliář je nakonec docela trefný a vyjadřuje podstatu problému.
Zahrnuje totiž celou škálu výrobků a v širším pojetí lze do něj počítat i osvětlení, kanálové poklopy či semafory - stejně jako třeba dopravní značky. Nedílnou součástí městského mobiliáře jsou rovněž zastávkové přístřešky a kiosky.
NASTÁVÁ ČAS PRO ZMĚNU
A právě ty (a obvykle pouze ty) mohou nést reklamní prosvětlené skříně, což reklamním agenturám umožňuje tyto plochy pronajímat a realizovat tento druh prvků městského mobiliáře zcela mimo rozpočet obce. Jde o koncept, který je využíván na celém světě, neboť je pro města v podstatě výhodný. Není proto divu, že přibližně před deseti až patnácti lety mnohá města u nás uzavřela s reklamními společnostmi smlouvy tohoto druhu. Neviděl bych na nich nic špatného - ostatně týká se to jen přístřešků městské hromadné dopravy. Municipality by však měly usilovat o to, aby provedení přístřešků bylo na úrovni, protože zatím jejich design bývá totiž v drtivé většině případů zoufale zastaralý. Města budou mít v tomto smyslu k potřebné změně příležitost, neboť pomalu nastává doba, kdy smlouvy s reklamními agenturami končí svou účinnost, a radnice tedy mohou znovu jednat o nové výstavbě či o obnově stávajících přístřešků. Přitom mohou osvědčit svou kulturnost a všimnout si moderního designu.
NEZASTUPITELNOST ARCHITEKTŮ
Pokud jde o ostatní prvky městského mobiliáře, jako jsou lavičky a odpadkové koše nebo třeba jen zábradlí či sloupky, panuje v této oblasti velká nekoncepčnost. Města se v uplynulém období většinou rozloučila se svými městskými architekty - a je to vidět i na úrovni mobiliáře. Často má při jeho výběru největší slovo šéf technických služeb či odbory životního prostředí, jejichž pracovníci (při vší úctě k jejich jinak velmi záslužné práci v jiných oblastech) designu a architektuře přece jen tolik nemohou rozumět. Na druhé straně velké metropole, jako Praha či Brno, své architekty mají - a přesto právě v nich vítězí zcela neinvenční přehlídka historizující litiny.
To jde zcela proti trendu, který máme možnost vidět v Evropě. Nová, moderní řešení zcela přirozeně doplňují i ty nejcennější historické památky. Ve vyspělých zemích je stále běžnější, když v historickém centru měst design i zdánlivě méně významných prvků městského mobiliáře typu laviček nebo sloupků má vlastní, výrazně současný charakter. Chce to jen méně ustrašené bezduchosti a naopak více svěží elegance.
V řadě českých měst, bohužel, si stále neuvědomují - na rozdíl od stále většího množství sídel zahraničí - prostý fakt, že architektura a design jsou rovněž součástí kultury, a to kultury, která je schopna ovlivňovat každého. I toho, kdo nechodí do městem dotovaného divadla, či jiného, koho právě nezajímá městem podporovaný pěvecký sbor.
VÝVOJ "NA MÍRU" JE DRAHÝ
Když jsme se v naší společnosti mmcité před lety začali věnovat designu pro veřejný prostor, měli jsme představu, že každé město bude mít vlastní, "na míru šitý" mobiliář. Ovšem velmi brzy jsme zjistili, že by to bylo pro municipality příliš nákladné, zejména kvůli nutnému kvalitnímu vývoji. Za současné finanční situace veřejného sektoru města nejsou příliš ochotna investovat velké peníze do pořízení návrhů - a pokud ano, pak často nejsou následně s to ohlídat jejich kvalitní realizaci. Příkladem může být Tábor, kde jsme vyhráli soutěž na návrh městského informačního a orientačního systému. Realizace však proběhla zcela bez našeho vědomí a výsledkem je podle našeho názoru technický i designový paskvil.
Samozřejmě jsme i nadále schopni navrhnout specifický mobiliář pro konkrétní město a zohlednit přitom jak své bohaté zkušenosti ze sériové produkce, tak navíc ony typové výrobky, jejichž nabídku se snažíme neustále rozšiřovat. Novinkou je pro nás dovoz kvalitních prvků městského mobiliáře ze zahraničí.
Příkladem může být španělská firma Santa y Cole, která má celosvětovou působnost a přináší opravdu zajímavé kousky, z nichž přímo sálá středomořský smysl pro eleganci a pravá katalánská svěžest. Na barcelonském nábřeží jsem viděl některé její zachovalé a stále funkční lavičky, ač měly za sebou už deset let používání. Mohu bez uzardění konstatovat, že se dokáží směle postavit i českým, nepříliš citlivým uživatelům. Nemysleme si, vandalové jsou všude, jen jinde se o věci lépe starají.
mmcité, a. s.
