Občan se údajně může podle § 5 občanského zákoníku při jistých situacích, například nepřiměřeného hluku, pachu, imisí a dalších, které jej delší dobu obtěžují, obrátit na příslušný orgán státní správy (tzn. i na obecní úřad), který smí pachateli uvedených nepříjemností přikázat jejich...
Občan se údajně může podle § 5 občanského zákoníku při jistých situacích, například nepřiměřeného hluku, pachu, imisí a dalších, které jej delší dobu obtěžují, obrátit na příslušný orgán státní správy (tzn. i na obecní úřad), který smí pachateli uvedených nepříjemností přikázat jejich odstranění, případně uložit pokutu. Mám pochybností, zda obecní úřad bez rozšířené pravomoci a přestupkové komise může na základě tohoto paragrafu něco zakázat a přikazovat. Jakou máme povinnost a co můžeme činit?
Občanský zákoník ve svém § 5 opravdu obsahuje určitou pravomoc pro správní orgány, aby se u nich kdokoli domáhal ochrany proti zřejmému zásahu do pokojného stavu.
Nejprve je potřeba uvést, který správní orgán je příslušný danou záležitost řešit. Podle ust. § 11 zákona č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, je tímto orgánem pověřený obecní úřad. Je tedy zřejmé, že ne každý obecní úřad je oprávněn dané řízení vést.
Dále je potřeba přiblížit, o jaké řízení vlastně jde. Jedná se o to, že v daném řízení pověřený obecní úřad (dále též správní orgán) pouze zjišťuje, zda existoval pokojný faktický stav. Úkolem správního orgánu je urychlené poskytnutí ochrany před zřejmým zásahem do posledního pokojného faktického stavu a zajistit faktický pořádek a klid. V daném řízení jde totiž o to, zda došlo k jakémukoli zásahu do posledního pokojného stavu, který tu byl před zásahem, tedy zda existoval stav, který někomu svědčí, a zda byl pokojný, nikým nerušený.
Správní orgán v tomto řízení neřeší stav právní, to znamená, zda někdo měl či neměl právo, ale pouze to, zda existoval faktický stav, který byl po určitou dobu chápan jako pokojný. Svým rozhodnutím nevyhlašuje právní stav, a ani jej takto konstitutivně nevytváří.
Pro názornost uveďme jednoduchý příklad: Deset let chodila osoba X po pozemku osoby B v dobré víře, že na to má právo. Jednoho dne však osoba B neumožní vstup osoby X na daný pozemek. V ten okamžik vznikl prostor pro řízení podle § 5 občanského zákoníku. Správní orgán v takovém případě nerozhoduje, zda osoba X má opravdu právní nárok na průchod přes pozemek. Pouze se omezí na to, zda zde existoval pokojný, to znamená nerušený stav, který svědčil osobě X, a osoba B do něj zasáhla. Pokud k takovému zásahu došlo a osoba X podá žádost na příslušný pověřený obecní úřad, vydá správní orgán správní rozhodnutí v souladu s postupem podle správního řádu - nařídí obnovit onen poslední pokojný stav spočívající v nerušeném průchodu přes pozemek osoby B.
Není to však rozhodnutí o právním nároku osoby X. Pouze dochází k »zakonzervování« posledního pokojného stavu. Následně jak osoba X, tak osoba B mohou podat žalobu k příslušnému soudu. Ten určí, na čí straně je právo, tj. zda osoba X má v souladu se zákonem právo procházet či nikoli přes daný pozemek osoby B.
Správní orgán musí jen prokázat, zda existoval pokojný faktický stav, a zda do tohoto pokojného (faktického) stavu bylo zasáhnuto. Nezjišťuje existenci subjektivního práva, do kterého by bylo zasaženo. Naopak, jde o ochranu pokojného stavu jako veřejného zájmu. Zásahem je míněna změna pokojného stavu spočívající v tom, že někdo je ve svém pokojném stavu rušen, tzn. je svémocně rušen ve své dosavadní možnosti chování, a to tak, že zde jsou subjekty, jež způsobily narušení pokojného stavu, a narušení pokojného stavu je zřejmé.
V případě, že jsou splněny všechny výše uvedené znaky zásahu do pokojného stavu, je správní orgán povinen takovouto ochranu autoritativně pomocí individuálního správního aktu poskytnout, a to i když zároveň daný stav není stavem právním.
V řízení podle § 5 občanského zákoníku správní orgán nerozhoduje o tom, kdo má lepší právo či jaký je právní vztah, ale pouze konstatuje stav pokojný, tj. faktický. Zkoumá, zda došlo k zásahu do pokojného stavu, a rozhoduje o nápravě takového zásahu.
Cílem ustanovení § 5 občanského zákoníku je zabránit tomu, aby se poměry mezi subjekty práva neřešily svémocně.
Ochrana podle § 5 občanského zákoníku tak není primárně namířena na řešení tzv. dlouhodobých sousedských sporů, kdy nelze podle shora uvedeného hovořit o náhlém a nepředvídaném zásahu do pokojného stavu. Jedinou možností pak představuje podání příslušného návrhu na obecný soud řešící tzv. sousedské spory ve smyslu § 127 občanského zákoníku.
Mgr. PETR ADÁMEK
právník
