Ať už to někdo vnímá jako výraz pokroku a vývoje, někdo jiný to určitě označí za hřích a lidskou rozpínavost, je zkrátka realitou situace, kdy stále častěji dochází ke stavebním činnostem v těsném dotyku s plochou přirozené či pěstované vegetace. Je mnohdy v nejvlastnějším zájmu investora takové...
Ať už to někdo vnímá jako výraz pokroku a vývoje, někdo jiný to určitě označí za hřích a lidskou rozpínavost, je zkrátka realitou situace, kdy stále častěji dochází ke stavebním činnostem v těsném dotyku s plochou přirozené či pěstované vegetace.
Je mnohdy v nejvlastnějším zájmu investora takové stavby zachovat nedotčené porosty a plochy v okolí stavby. Bylo by možné uvést celou řadu dobrých důvodů, proč by tak měl činit, zejména srovnání účinku existujících porostů oproti šancím a efektu výsadeb, následujících po ukončení stavby. Bohužel, vyskytují se často i takové případy, kdy investor či stavebník sám nemá tak osvícený přístup; pak je možných několik variant následného vývoje situace.
Pomineme-li variantu, kdy "překážející" rostliny, zpravidla dřeviny prostě nelegálně odstraní, může o povolení jejich pokácení požádat anebo celou věc vyřešit tak, že je, nestojí-li přímo na půdorysu budoucí stavby, "ponechá jejich osudu". Získat povolení k odstranění dřevin je totiž často, alespoň z pohledu stavebníka, komplikované, zdlouhavé a s nejistým výsledkem. Rovněž případné zamítnutí je třeba nějak "řešit".
Pak může stavebník zvolit jednodušší cestu: že sice prohlásí svůj zájem na zachování dřevin či porostů, zároveň však již počítá s tím, že při stavbě dojde k "nečekaným komplikacím" a "nehodám", při kterých jsou nevratně poškozeny. Vždy je tu také určitá šance, že se na ně časem prostě zapomene.
Proto je třeba řešit celou věc principiálně. Máli se na daném místě stavět, potom je ale třeba říci: tyto dřeviny budou (se souhlasem příslušných úřadů) odstraněny a nahrazeny, tyto budou zachovány, ale pak také náležitě ochráněny po celou dobu výstavby včetně jejich životního prostředí.
TECHNICKÉ ŘEŠENÍ
Základní informací o opatřeních k ochraně stromů, porostů a ploch pro vegetaci je fakt, že v České republice máme stejnojmennou technickou normu s označením ČSN DIN 18 920 (83 9061). Jedná se o převzatou německou normu. K jejímu převzetí spolu s dalšími normami z oboru sadovnictví a krajinářství došlo v roce 1997 za aktivního přispění Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanského sdružení.
Tato norma ve svých jednotlivých ustanoveních stanoví, které části dřevin je třeba chránit - před jakými nepříznivými účinky, pocházejícími ze stavební činnosti, a především, jakými technologickými opatřeními a postupy.
Chránit je nutno nejen dřevinu samotnou (a též jejich porosty), ale také jejich životní prostředí, totiž základní podmínky, ve kterých rostou. Toto prostředí je tvořeno především půdou, vodou a vzduchem.
Nejvýznamnější negativní dopady stavebních činností na rostliny a jejich prostředí jsou tyto:
- chemické znečištění půdy, vody či vzduchu,
- přímé působení ohně, případně jiné tepelné vlivy,
- změna vodního režimu v půdě, zejména snížení hladiny spodní vody, nebo naopak zamokření či zaplavení pozemku,
- půdní eroze,
- přímé mechanické poškození nebo zničení dřeviny - nadzemní části nebo v kořenovém prostoru.
Velkou část dále zmíněných a v normě přesně popsaných opatření mohou, zejména u stromů, provádět jen zvlášť k tomu vyškolení odborníci, arboristé. Vzhledem k nákladům jsou některá opatření použitelná často jen u vybraných stromů nebo u cenných skupin. Rozhodně musíme při stavebních činnostech chránit jednotlivé dřeviny (zejména stromy), porosty rostlin a plochy určené pro vegetaci, u kterých ekologická, estetická, ochranná, nebo jiná hodnota není zpravidla dosažitelná pomocí náhrady buď vůbec, nebo teprve až po letech, a to většinou jen za cenu vysokých finančních nákladů. Na druhou stranu i ta nejběžnější ochranná opatření mohou účinně ochránit významný podíl stromů, porostů a ploch, potenciálně ohrožených stavební aktivitou v jejich okolí.
PREVENCE
Co norma nestanoví, co ale vyplývá, byť z poněkud obecných ustanovení stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů, a co je možná i důležitější než jednotlivá ochranná opatření, je prevence již ve fázi projektové přípravy jednotlivých staveb. Nejde pouze o umístění stavby a inženýrských sítí, ale také o vymezení a organizaci staveniště, stavební logistiku, lokalizaci zařízení staveniště a skladovacích prostor (zejména nebezpečných látek) a další. K tomu je nezbytně nutné, aby se součástí přípravy dokumentace stavby staly i průzkumy stávajících porostů a půdy, jejich vyhodnocení a stanovení přiměřené ochrany.
Na pozemcích určených k výstavbě se při průzkumech zakreslí s požadovanou přesností přinejmenším všechny stromy s obvodem kmene nad 0,1 m (měřeno ve výšce 1,3 m nad zemí), hodnotné keře a bylinné porosty, provede se jejich ocenění a vyhodnotí se jejich pěstební potenciál, tj. perspektivnost z hlediska jejich zdravotního stavu, vitality a dalších parametrů. Na základě tohoto vyhodnocení se určí stromy, keře a bylinné porosty, které musí být zachovány v okruhu staveniště a jeho zařízení.
Teprve potom se upřesňuje rozmístění jednotlivých budov, komunikací a zpevněných ploch, tras sítí technického vybavení (inženýrských sítí) a podobně. Je-li to možné, vyčlení se části pozemků, které nebudou stavbou vůbec dotčeny. Pak se stanoví odpovídající ochranná opatření, a to jako samostatná část dokumentace stavby (stavební objekt "Příprava území").
ČSN DIN 18 920 stanoví, že: "Požadavek na způsob, rozsah a termín ochranných opatření se řídí zejména charakterem, vývojovým a růstovým stadiem stávající vegetace, jakož i druhem, rozsahem a trváním stavební činnosti".
Co se týká jednotlivých opatření na ochranu stromů porostů a ploch určených pro vegetaci, upravuje norma zejména:
- zákaz znečišťování vegetačních ploch chemickými látkami, škodlivými pro rostliny nebo půdu,
- zákaz provozování otevřených ohnišť a jiných tepelných zdrojů v nebezpečné vzdálenosti od stromů a porostů,
- ochranu vegetačních ploch, dřevin a kořenové zóny oplocením,
- ochranu stromů při prostorovém uvolnění,
- ochranu kořenové zóny při navážce,
- ochranu kořenů a kořenového prostoru při hloubení stavebních jam a jiných hloubených výkopů,
- ochranu kořenového prostoru stromů při zřizování základů stavebních objektů,
- ochranu kořenového prostoru stromů při dočasném zatížení,
- ochranu stromů při dočasném poklesu podzemní vody,
- ochranu kořenového prostoru stromů při uzavření půdního povrchu stavebními konstrukcemi.
Norma stanoví také jednoduché zásady provádění předběžných průzkumů, prověřování vhodnosti jednotlivých opatření a jejich kontroly.
APLIKACE TECHNICKÉ NORMY
Technické normy nejsou v ČR (až na zákonem stanovené výjimky) obecně závazné. Jejich aplikace je tak závislá na přístupu orgánů měst a obcí, stejně jako příslušných orgánů státní správy (stavební úřady, orgány ochrany přírody a krajiny apod.), jejichž role se tak opět významně posiluje. Tyto orgány totiž mohou povinnost realizovat opatření uvedená v technické normě stavebníkovi uložit ve svých rozhodnutích, např. v rámci stavebního řízení.
Přitom tak nemusí činit sáhodlouhým a komplikovaným výčtem a popisem jednotlivých opatření, ale i jen pouhým odkazem na tuto ČSN. Obce mohou dodržením normy například podmínit pronájem obecního pozemku či povolení záboru veřejného prostranství.
FILIP DIENSTBIER
