Od "public management" k "public governance" Jednou z členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je Česká republika. Pro kvalitní vzájemnou komunikaci byla při vrcholných orgánech OECD v Paříži zřízena Stálá mise ČR. V diplomatické funkci první tajemnice zde pracuje Ing....
Od "public management" k "public governance"
Jednou z členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je Česká republika. Pro kvalitní vzájemnou komunikaci byla při vrcholných orgánech OECD v Paříži zřízena Stálá mise ČR. V diplomatické funkci první tajemnice zde pracuje Ing. Blanka Fajkusová, Ph. D., která nám přiblížila některé aspekty našeho členství v této renomované organizaci.
[*] Jaké důvody vedly Českou republiku, aby usilovala o přijetí do OECD?
Česká republika sice o členství oficiálně požádala v lednu 1994, ovšem již v té době existovaly mezi ČR a OECD rozvinuté vzájemné vztahy. Náš stát se intenzivně a aktivně podílel na programu Partneři v transformaci, který OECD připravila v roce 1991 pro nejvíce pokročilé transformující se ekonomiky střední Evropy. Hlavním cílem bylo pomoci těmto zemím s ekonomickými reformami, a tím vlastně s přípravou na plnění předpokladů pro členství. Výsledky této spolupráce byly již v roce 1994 natolik pozitivně hodnoceny, že se vláda rozhodla požádat o přijetí za plného člena organizace.
Přijímací procedura byla dosti složitým procesem, založeným na podrobných analýzách, na němž se podílely prakticky všechny hospodářské rezorty. O jeho náročnosti svědčí i fakt, že plným členem OECD se ČR stala v prosinci 1995.
[*] Na kterých úrovních se rozvíjejí vzájemné vztahy?
V zásadě jsou rozvíjeny na úrovni centrální vlády, tj. ústředních orgánů státní správy a jim podobných institucí (ČNB apod.). OECD je velmi často výstižně charakterizována jako permanentně probíhající mezivládní konference ke všem otázkám hospodářské politiky. Tam, kde to uspořádání státu nebo povaha problematiky vyžaduje nebo umožňuje, není vyloučeno, aby se prostřednictvím ústředních orgánů státní správy nezapojily i nižší úrovně veřejné správy.
[*] Vláda ČR podporuje drobné a střední podnikání na úrovni regionů, zejména s největší nezaměstnaností. Jsou podle vašich zkušeností tyto programy k jeho rozvoji dostatečné?
Restrukturalizace průmyslu u nás v posledních letech stále jasněji ukazuje, že řada velkých podniků, poskytujících mnohdy zaměstnání značné části pracovní síly v regionu, nemá "udržitelnou" budoucnost. Aby se drobné a střední podnikání stalo pomocníkem při řešení nezaměstnanosti a zároveň efektivně přispělo k růstovému potenciálu země, musí být splněna řada podmínek: lidé musí být iniciativní a vynalézaví a najít v poptávce trhu mezery, které jsou schopni podnikatelsky zaplnit. Zároveň je třeba umožnit malým podnikům přístup ke kapitálu a finančním službám, které však banky poskytnou pouze racionálnímu podnikatelskému záměru.
Řada programů vlády ČR směřuje na překonání překážek, s nimiž se podnikatelé při zakládání malých a středních podniků setkávají, a je přímo formulována s ohledem na místní podmínky. V kontextu OECD je oceňována činnost české Agentury pro rozvoj podnikání a také poradenských a informačních center typu "one-stop-shop", tj. umožňujících získat veškeré informace na jednom místě. Podpora malých a středních podniků na regionální úrovni je složitým problémem, jenž je společný pro země OECD i pro země rozvojové. Mezi pracovními orgány OECD působí pracovní skupina pro malé a střední podniky, která analyzuje politiky a nejlepší praxi v této oblasti a zpřístupňuje je i nečlenským zemím.
V roce 2000 se v italské Bologni konala konference 47 ministrů odpovědných za malé a střední podnikání, a to jak ze zemí OECD, tak z nečlenských zemí, kteří společně přijali tzv. Bolognskou chartu o politikách v oblasti malého a středního podnikání. Dokument mj. doporučuje, aby vlády věnovaly zvláštní pozornost úloze malých a středních podniků v inovacích a vědeckotechnickém rozvoji a příležitostem, které se právě jim naskýtají s rozvojem informačních a komunikačních technologií a elektronického obchodu. Pracovní skupina, jíž se aktivně účastní také čeští zástupci, na základě této charty připravila podrobný návrh svého pracovního programu, z něhož mohou vzejít nové podněty i pro politiku ČR.
[*] V materiálech OECD se zdůraznuje nutnost přejít na úseku veřejné správy od dominantní orientace na "public management" k "public governance". Měl by se tento posun zohlednit i v nynější fázi reformy naší veřejné správy?
Posun od jednoznačného vnímání veřejné správy ve smyslu "public management" k širšímu přístupu "public governance" se v OECD projevuje již několik let. Zatímco manažerská koncepce se zabývá spíše "technickou" stránkou řízení, je "public governance" zaměřena na širší aspekty koordinace a konzistence mezi jednotlivými politikami. Tento posun v přístupu není samoúčelný.
Rychle se vyvíjející globalizovaná světová ekonomika totiž klade na vlády nové nároky. Primární úlohou vlád v tomto prostředí je zajistit, aby země byla schopna realizovat ve svém domácím rozvoji výhody plynoucí z globalizace a minimalizovat případné negativní dopady. Tomu již samotné úzké pojetí "public management" nestačí; není zcela zavrhováno, naopak, ve své vyšší kvalitě se stává nedílnou součástí širší koncepce. Vedle kvantitativního hodnocení výkonnosti veřejného sektoru vystupuje v nových podmínkách daleko výrazněji nutnost zajistit věcnou provázanost a koordinovanost národních politik a opatření mezi sebou, a to nejen na ústřední úrovni, ale i mezi ústřední a nižšími úrovněmi veřejné správy, to vše při respektování pravidel otevřeného trhu a soutěže. K tomu má přispívat také mnohem silnější a přímější kontakt struktur veřejné správy s občany. V dynamickém prostředí nemůže být vztah občana a státu (veřejné správy) omezen na účast ve volbách, vládní struktury by měly s občanem permanentně konzultovat svá nejdůležitější rozhodnutí, a tím zajišťovat aktivní přístup občana k jejich realizaci.
Právě tato koordinace je dosud slabou stránkou české veřejné správy, a to jak na ústřední úrovni, tak mezi různými úrovněmi. Určité obavy z toho, jak se s touto výzvou reforma veřejné správy vypořádá, vyjadřuje také OECD v některých svých studiích o ČR, které byly v poslední době zpracovány a publikovány (v roce 2001 jde např. o hloubkové hodnocení regulatorních mechanismů nebo o ekonomický přehled). Doporučuje například podpořit protržní a prosoutěžní chování veřejné správy při plnění jejích funkcí, a to při dodržování všech etických norem a požadavků, které jsou na pracovníky veřejné správy v moderních tržních ekonomikách kladeny. Vláda ČR si je tohoto úkolu vědoma, věnuje mu svou pozornost a při přípravě konkrétních kroků využívá výsledky nezávislého hodnocení OECD.
K posílení vertikální konzistence politik a opatření by bezesporu přispělo, kdyby i pracovníci na nižších úrovních veřejné správy byli systematičtěji informováni o činnosti OECD a o závěrech jejích studií (nejen o těch, které se týkají ČR). To by jim pomohlo snáze se orientovat v hledání řešení problémů, s nimiž se ve své práci potýkají. Přenos zkušeností, inspirací a "dobré praxe" (good practice) z jiných států je totiž jedním z oceňovaných rysů činnosti OECD.
Miloš Charbuský,
FOTO ARCHÍV
