V letošním březnovém čísle Moderní obce vyšel můj článek, který se zabýval dílčími aspekty souvisejícími s oddělením části obce (viz Některé problémy oddělení části obce, str. 42). Podstatou tohoto článku bylo zejména upozornit na chápání pojmu »část obce« pro účely vzniku nové obce....
V letošním březnovém čísle Moderní obce vyšel můj článek, který se zabýval dílčími aspekty souvisejícími s oddělením části obce (viz Některé problémy oddělení části obce, str. 42). Podstatou tohoto článku bylo zejména upozornit na chápání pojmu »část obce« pro účely vzniku nové obce. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud se v nálezu ze dne 19. dubna 2010, sp. zn. IV. ÚS 1403/09 (dále také jen nález Ústavního soudu), zabýval některými důležitými záležitostmi souvisejícími právě s oddělením části obce, je užitečné se s nimi seznámit, neboť se tím odstraňují některá ne zcela jasná ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
ÚSTAVNÍ STÍŽNOST
Oddělením části obce vzniká nová obec, přičemž proces oddělování části obce je popsán v § 20a až 25 obecního zřízení. Má-li se část obce oddělit, musí se zároveň konat místní referendum (na rozdíl od sloučení obcí či připojení jedné obce k druhé, kdy se místní referendum koná pouze tehdy, je-li podán návrh na jeho konání). Příslušnou právní úpravu referenda na obecní úrovni obsahuje zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů.
V souladu s § 20a obecního zřízení může nová obec vzniknout oddělením části obce (popřípadě změnou nebo zrušením vojenského újezdu). Podle § 21 odst. 1 obecního zřízení platí, že část obce, která se chce oddělit, musí mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se dvěma obcemi nebo jednou obcí a cizím státem a tvořící souvislý územní celek; po oddělení musí mít alespoň 1000 občanů. Uvedené podmínky musí rovněž splňovat i obec po oddělení její části.
Ve výše uvedeném nálezu se Ústavní soud zabýval ústavní stížností Přípravného výboru pro konání referenda o oddělení Březhradu od statutárního města Hradce Králové. V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který zamítl návrh na vyhlášení místního referenda v dané věci.
Ústavní stížnost je podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, oprávněna podat pouze fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Přípravný výbor sice právnickou osobou není, avšak Ústavní soud dovodil, že je oprávněn k podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud se v nálezu ve věci oddělení Březhradu od statutárního města Hradce Králové zabýval třemi obecnými záležitostmi souvisejícími s oddělením části obce. První záležitostí bylo, zda podmínka, aby obec po oddělení měla alespoň 1000 občanů, představuje nepřípustné omezení práva na samosprávu. Další byla odpověď na otázku, k jakému časovému okamžiku má být počet občanů posuzován, a poslední problém spočíval ve výkladu, zda do minimálního počtu občanů nové obce je možné započítat i cizince s trvalým pobytem na jejím území. K jednotlivým sporným věcem se Ústavní soud vyjádřil následovně.
MINIMÁLNÍ POČET OBČANŮ NOVÉ OBCE
Ústavní soud odmítl názor stěžovatele, že podmínka alespoň 1000 občanů (zakotvená v obecním zřízení od 12. listopadu 2000) nutných pro vznik nové obce, představuje omezení práva na samosprávu. Sice po-dle statistiky, na niž odkázal stěžovatel, má v ČR zhruba 80 % obcí méně než 1000 občanů, nicméně z toho nelze ještě dovozovat, že zákonodárce bez legitimního důvodu, v rozporu s reálným uspořádáním samosprávy, a tudíž protiústavně, omezuje vznik nových obcí.
Rozlišování mezi stávajícími obcemi a obcemi nově vznikajícími má svůj racio-nální základ, neboť současná existence vel-kého množství malých obcí je podmíněna historicky. Předchozí zákon o obcích číslo 367/1990 Sb. původně neobsahoval žádnou podmínku ohledně minimálního počtu občanů nutných pro vznik nové obce (až novela č. 152/1994 Sb. s účinností od 20. července 1994 v § 11 odst. 1 zavedla podmínku 300 občanů).
Ústavní soud vnímá období účinnosti zákona č. 367/1990 Sb., v němž byly zakotveny mírnější podmínky pro vznik nových obcí, za období transformační, ve kterém teprve docházelo k usazování podoby obecní samosprávy. Pokud v pozdějším období zákonodárce stanovil přísnější podmínky pro vznik nových obcí, lze to vnímat jako snahu o zajištění řádného fungování nových obcí (a to nejen v oblasti samostatné, ale zároveň i v přenesené působnosti), tj. daný posun zákonodárce v otázce podmínek stanovených pro vznik nových obcí nelze podle Ústavního soudu považovat za svévolné omezení práva na samosprávu. Protiústavním zásahem do práva na samosprávu by byla pouze skutečnost, jestliže by obecní zřízení z roku 2000 chtělo dosáhnout zajištění řádného výkonu práva na samosprávu zrušením stávajících malých obcí. Omezení vzniku malých obcí do budoucna však za protiústavní zásah do práva na samosprávu považovat nelze.
Ústavní soud v nálezu pro podepření svého názoru, že stávající podmínky vzniku obcí jsou racionální a zcela legitimní, poukázal rovněž na několik právních úprav vzniku obcí ve srovnatelných státech. Například na Slovensku je pro oddělení obcí stanovena podmínka dokonce 3000 obyvatel. Bavorské obecní zřízení určuje pro případ vzniku nové obce podmínku 2000 obyvatel. Podle tyrolského obecního zřízení oddělení části obce vyžaduje přijetí zemského zákona. Obecní zřízení v Dolních Rakousích svěřuje pravomoc rozhodovat o rozdělení obcí zemské vládě nařízením.
POSUZOVÁNÍ POČTU OBČANŮ NOVÉ OBCE
Podle názoru Ústavního soudu se splnění všech podmínek vyhlášení referenda musí posuzovat zásadně v době, kdy o něm příslušný orgán rozhoduje (tj. ke dni zasedání zastupitelstva, resp. krajského soudu, pokud je mu podán návrh podle § 91a soudního řádu správního), což je nejen ústavně konformní, ale z praktického hlediska i jediné možné řešení. Z uvedeného důvodu se proto i podmínka minimálního počtu obyvatel pro vznik nové obce musí posuzovat ke dni zasedání zastupitelstva obce (či krajského soudu) a nikoliv k datu pozdějšímu (například k datu konání místního referenda nebo ke dni, kdy může nová obec vzniknout, tj. podle § 24 obecního zřízení jen k počátku kalendářního roku).
ZAPOČÍTÁNÍ CIZINCŮ
Podle § 21 odst. 1 obecního zřízení musí mít část obce, která se chce oddělit, alespoň 1000 občanů. Jsou v zásadě dvě výkladové varianty pojmu »1000 občanů«.
Podle první varianty (zužující) se za občana pro účely § 21 odst. 1 obecního zřízení považuje pouze ten, kdo je občanem České republiky a zároveň je v obci hlášen k trvalému pobytu (§ 16 odst. 1 obecního zřízení, který definuje pojem »občan obce«). Druhým (širším) výkladem, ke kterému se kloní i Ústavní soud, je ten, podle kterého se pod pojmem »občan« rozumí i osoby zmiňované v § 17 obecního zřízení, podle něhož »oprávnění uvedená v § 16 má i fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, je cizím státním občanem a je v obci hlášena k trvalému pobytu, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena«. Jde o čl. 22 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (v konsolidovaném znění), který zaručuje aktivní a pasivní volební právo v komunálních volbách. Do minimálního počtu občanů nové obce je tak pro účely oddělení části obce nutné započítat i cizince (nyní pouze občany jiných členských států EU) s trvalým pobytem na jejím území.
JAN BŘEŇ
právník
Březhrad (vlevo dole) je oddělen od Hradce Králové nejen Labem a Labským kanálem, ale i rozlehlými lány polí.
FOTO: INTERNETOVÝ SERVER MAPY.CZ
