Národní plán odpadového hospodářství v Itálii stanovil cíle recyklace odpadu na 15 % do roku 1999, na 25 % do roku 2001 a na 35 % do roku 2003. S některými zkušenostmi se sběrem a zpracováním biologických odpadů v provincii Miláno vás seznámíme v tomto článku. Italská...
Národní plán odpadového hospodářství v Itálii stanovil cíle recyklace odpadu na 15 % do roku 1999, na 25 % do roku 2001 a na 35 % do roku 2003. S některými zkušenostmi se sběrem a zpracováním biologických odpadů v provincii Miláno vás seznámíme v tomto článku.
Italská provincie Milán má 2,5 miliónu obyvatel a 188 obcí. Město Milán, kde žije 1,2 miliónu lidí, zavedlo oddělený sběr biologických odpadů v roce 1995 a již v lednu 1996 se do tohoto systému zapojilo 600 tisíc obyvatel. V roce 1997 však vyhrála komunální volby strana, v níž převládali spíše příznivci spalování odpadu. Byla postavena spalovna a oddělený sběr bioodpadu byl v roce 1999 zrušen. Zachoval se pouze sběr biologických odpadů z velkých zdrojů, jako jsou restaurace, jídelny apod.
Cena za likvidaci směsného odpadu na skládce se pohybuje kolem 100 eur za tunu (ještě nedávno to bylo 150 eur). Likvidace odpadu v jedné ze čtyř spaloven (jedné velké a třech malých) stojí 50 až 100 eur za tunu. Obce, které zavedly oddělený sběr odpadů, dosáhly významných úspor nákladů za nakládání s odpady, takže následně mohly snížit roční poplatek na 70 eur na osobu. V obcích, kde se tento systém neaplikoval, činí tento poplatek 85 eur, ve městě Milán až 110 eur.
Příklad z obce Carugate
V obci Carugate v okrese Milán - východ představuje oddělený sběr biologických odpadů 63 %. Na místní poměry to sice není mnoho (v některých obcích to je až 82 %), ale i to by v České republice znamenalo malou "odpadovou revoluci". Systém sběru kuchyňských odpadů v Carugate je obdobný jako v ostatních obcích. Každá rodina dostane kalendář svozu odpadů, 6,5 až 30litrový kbelík a 75 až 150 biodegradabilních pytlíků na rok (podle počtu členů). Další pytlíky si může koupit v supermarketu za 0,06 - 0,1 eur za kus či od obce za 0,035 eur za kus. Sáčky jsou vyrobeny z kukuřičného škrobu. Jejich životnost je zhruba jeden až dva týdny po naplnění bioodpadem. Zároveň však zaručují 90% biodegradaci během 90 dní.
Rodiny, které bydlí v rodinných domech, vynesou v den svozu svůj kbelík před dům, odkud jej sebere pracovník svozové firmy. Pokud žije rodina v bytovém domě, pak své pytlíky s kuchyňskými odpady dává do 220litrových sběrných nádob. Důvod tohoto rozdílu je prostý: Zatímco ruční vysypání kyblíku do svozového vozu trvá zhruba 20 vteřin, mechanizované vysypání sběrné nádoby zabere 3 - 4 minuty. Proto se sběrná nádoba vyplatí jen tam, kde se do ní nasbírá minimálně 15 - 20 sáčků.
Kuchyňský odpad svážejí paralelně dvě vozidla - jedno malé (5 m3) a jedno velké (15 m3). Malé vozidlo vysypává nasbíraný odpad do velkého, které pak odváží všechen nasbíraný odpad na kompostárnu. Svoz kuchyňského odpadu probíhá dvakrát týdně. Za čistotu kyblíků a sběrných nádob odpovídají domácnosti, což přináší významné úspory nákladů.
Zahradní odpad se tímto způsobem nesváží. Rodiny, které nechtějí či nemohou samy kompostovat, mají však možnost zahradní odpad odvážet na sběrný dvůr. Navíc zhruba jednou měsíčně (v závislosti na ročním období) se zahradní odpady svážejí.
Důvody odděleného svozu
Důvodem pro oddělení svozu zahradních a kuchyňských odpadů je snížení množství celkového odpadu, pokles ceny za zpracování odpadu (kompostárna za kuchyňský odpad požaduje dvojnásobnou cenu oproti zahradnímu odpadu) a oddělení materiálů s rozdílnými vlastnostmi (například výtěžnost bioplynu je z kuchyňských odpadů vyšší než ze zahradních).
Zároveň svoz od domu k domu přispívá k vysoké čistotě sebraného bioodpadu. Každá rodina či dům odpovídá za kvalitu třídění. Jelikož sběrné nádoby stojí na ulici pouze v den svozu, odpad neznečišťují ani náhodní kolemjdoucí. Získaný kompost se prodává zejména školkám s okrasnými dřevinami, kterých je v okolí Milána velké množství. Dále jej kupují menší zahradníci a firmy, které pečují o městskou zeleň. Zahradníci nahrazují kompostem zejména rašelinu, která v Itálii stojí okolo 30 eur za m3, zatímco m3 kompostu (prosátý na sítě s průměrem oka 20 mm) dostanou za 5-10 eur.
Zajímavé bylo zjištění, že v obci Balsamo je čistota bioodpadu o něco horší než v Carugate. Je to způsobeno zejména tím, že obyvatelé Balsama nedostávají od radnice biodegradabilní pytlíky zdarma, ale kupují si je. Někteří proto používají pytlíky ze supermarketů, které tyto obchody vydávají za biologicky rozložitelné. I přesto dosahuje čistota bioodpadu 97 až 99 %. Jelikož jsou pytlíky relativně levné a v celkové sumě na nakládání s odpady představují pouhá 2 %, doporučuje se je poskytovat domácnostem zdarma. Jejich (ne)používání má totiž velký vliv na kvalitu sbíraného kuchyňského odpadu.
Kompostárny
Kompostárna Berco zpracovává ročně 20 tisíc tun kuchyňských a 40 tisíc tun zahradních odpadů. Dalších 200 tisíc tun různých materiálů nakupuje a připravuje z nich rozličné pěstitelské substráty. Kuchyňské odpady kompostárna přijímá tunu za 65 eur a odpady ze zahrad tunu za 20 eur. Provozní a investiční náklady tohoto typu kompostáren se pohybují kolem 2 - 3 mil. eur ročně.
Dříve zde kompostovali kuchyňské a zahradní odpady samostatně na dvou linkách. Nyní je kompostují společně a dosahují výborné kvality kompostu. Zahradní odpad se v kompostárně nejdříve drtí a předkompostovává. Pak se míchá s kuchyňským odpadem (přiváží se přímo do kryté haly, kde probíhá první fáze kompostování) v poměru 1:1. Jelikož kuchyňské odpady jsou téměř 100% čisté, není nutné je před kompostováním dotřiďovat či prosévat.
Na kompostárně se vyrábí a na čtyřech linkách pytluje kolem deseti druhů substrátů - všechny obsahují nějaké množství kompostu. Samotný kompost se nabízí zejména pro amatérské zahradníky. V jedné směně lze na jedné lince naplnit 5 tisíc pytlů, celkem tedy mohou všechny linky denně napytlovat až 1200 m3 substrátu.
Kompostárna zaměstnává 20 pracovníků. Má vlastní laboratoř, která zajišťuje základní rozbory (pH, vodivost, objemová hmotnost apod.). Ročně navštíví kompostárnu kolem dvaceti různých kontrol, které se zajímají o kvalitu kompostu a substrátů, zápach a emise apod.
Kompostárna u města Lodi, kde žije 250 tisíc obyvatel, vznikla na prasečí farmě, která postupně omezuje svou produkci. Roční kapacita kompostárny je 20 tisíc tun. To umožňuje odběr kuchyňských a zelených odpadů pouze z části provincie. Majitel však vlastní další obdobnou kompostárnu a třetí se staví. Zelený odpad se přiváží a skladuje na volné ploše a následně drtí v kladivovém mlýnu. Kuchyňský odpad se vozí do kryté haly, kde se společně s rozdrceným zeleným odpadem míchá ve šnekové směšovací jednotce. Kvalitní homogenizace je velmi důležitá, jelikož kompostování probíhá v bioreaktorech a boxech s nucenou aerací, a tudíž nedochází k dalšímu promíchávání při překopávkách. Vzduch z haly se odsává a používá k aeraci bioreaktorů.
Po předúpravě se materiál plní do kovových bioreaktorů nebo betonových boxů umístěných v hale. Kovových bioreaktorů je na kompostárně celkem 24, respektive tři moduly, z nichž každý obsahuje osm bioreaktorů a jeden biofiltr. Produkovaný kompost používá provozovatel na svých polích. Díky tomu ušetří za hnojiva (úspora je vyšší, než by byla tržba z prodeje kompostu). Na druhou stranu prodej kompostu by nutil provozovatele zvýšit kvalitu kompostu, a tudíž i kompostovacího procesu. Pro hnojení orné půdy stačí hrubší kompost (síto s průměrem oka 25 mm).
(Poznatky jsme získali během pracovní cesty po Itálii. Chtěli bychom proto poděkovat panu Enzo Favoinovi, Working Group on Composting and Integrated Waste Management, Scuola Agraria del Parco di Monza za průvodcovství a poskytnutí údajů - pozn. autorů.)
Antonín Slejška
CZ Biom - České sdružení pro biomasu
Martin Grygara
Centrum pro hospodaření s odpady VÚT T. G. M.
