S požadavkem na zcela nový druh sociální služby se od začátku roku 2008 setkávají mnozí sociální pracovníci obcí i neziskových organizací. Občané, kteří se dostali do hlubokých dluhů, je totiž žádají o pomoc s podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení a povolení oddlužení, které souhrnně označují lidovým pojmem "osobní bankrot". Obvykle svou žádost zahajují větou: "V televizi říkali, že kdo si požádá, ten může zaplatit jen 30 procent dluhů a zbytek mu soud odpustí."
Těmto lidem se jen obtížně vysvětluje, že kdyby oddlužení skutečně fungovalo takto jednoduše, zhroutila by se celá ekonomika. Vždyť kdo by chtěl splatit vše, kdyby místo toho mohl zaplatit jen třetinu ...
ČÍM LÁKÁ "OSOBNÍ BANKROT"?
Dne 1. ledna 2008 nabyl účinnosti zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (zákon o insolvenčním řízení), jenž nahradil zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. Zákon o insolvenčním řízení není žádný střízlík, obsahuje celkem 434 paragrafů. Ačkoli ne všechna ustanovení se vztahují na řešení úpadku fyzických osob, přesto je velmi náročné jednoduchými slovy vysvětlit žadatelům složitý formální proces, který je návrhem na soud zahájen. Je však třeba se o to pokusit, protože téměř nikdo z dlužníků si neuvědomuje závažné důsledky, které může návrh na povolení oddlužení přinést jemu i jeho rodině.
V nejhorším případě může dlužník místo oddlužení skončit v konkurzu. Zjednodušeně řečeno, pro dlužníka - fyzickou osobu znamená konkurz jakousi rychlejší exekuci. Po prohlášení konkurzu je totiž insolvenčním správcem sepsaný majetek dlužníka prodán v dražbě, její výtěžek rozdělen mezi věřitele, avšak zbytek dluhů se dlužníkovi samozřejmě neodpouští. K tomu o dlužníkovi zůstane dalších pět let záznam v insolvenčním rejstříku, tedy informace o jeho majetkové situaci veřejně přístupná komukoli na internetu.
Podle dosavadních zkušeností soudy insolvenční řízení raději zastavují pro formální nedostatky návrhu, než by měly na fyzické osoby prohlásit konkurz. Dlužníci však takový postup nechápou jako svou ochranu ale spíše jako bezdůvodnou byrokracii a obracejí se na sociální pracovníky a občanské poradny se žádostí o pomoc při "pořádném" vyplnění formuláře, který už by soud přijal.
DŮLEŽITÉ JE MÍT PŘEHLED
Jaké důsledky s sebou insolvenční řízení nese a jaké jsou nejčastější chybné představy dlužníků o jeho průběhu? Návrh na povolení oddlužení se podává na několikastránkovém formuláři, který lze stáhnout z internetu či vyzvednout na soudě. K vyplněnému formuláři je nutné přiložit také ocenění a soupis majetku a dluhů i písemné doklady o všech skutečnostech, které dlužník uvádí ve formuláři, a nesmí se zapomenout ani na úřední ověření jeho podpisu.
Předpokladem pro úspěšně podaný návrh je precizní přehled dlužníka o všech svých dluzích a veškerém svém majetku. Pokud tedy dlužník sociální pracovnici donese nesourodý balík nesetříděných písemných dokladů, pak nemá smysl strávit s ním dlouhé hodiny vyplňováním formuláře. Ale především je třeba zahájit dlouhodobou spolupráci, která povede ke schopnosti dlužníka udržet v pozornosti všechny své závazky a jejich splatnost a posléze úspěšně plánovat rodinný rozpočet.
Postrádá-li dlužník tuto schopnost, nemá šanci insolvenčním řízením projít až k úspěšnému konci. Proč? Protože, pokud se věřitelé rozhodnou pro dlužníkovo postupné oddlužení v nejbližších pěti letech, začíná mu období, v němž bude muset být neustále aktivní a mít se na pozoru, aby se nepřepočítal. Dvakrát ročně bude podávat soudu souhrnnou zprávu o plnění svých povinností, každý měsíc (vždy k prvnímu dni v měsíci - ne dříve, ne později) odesílat každému z věřitelů procentuální částku svého aktuálního příjmu za uplynulý kalendářní měsíc, kterou si pokaždé také sám vypočítá. Jestliže částky vypočítá špatně, může to soud považovat za důvod pro zrušení rozhodnutí o oddlužení a prohlášení konkurzu.
NEJASNOSTI A MÝTY
Předpokládejme však, že o oddlužení žádá dlužník, který má přehled o své finanční a majetkové situaci, sociální pracovník mu pomohl vyplnit formulář, a ten byl doložen všemi potřebnými důkazy pro řízení. Nyní soud rozhoduje, zda prohlásí úpadek a jestli povolí jeho řešení oddlužením.
Soudci nejsou jednotní při výkladu ustanovení insolvenčního zákona, který se týká rozhodnutí o povolení oddlužení. Některým soudcům totiž nestačí, aby dlužník doložil svoji schopnost zaplatit nejméně 30 % svých aktuálních závazků jedním ze způsobů od-dlužení. Podle tohoto výkladu má věřitelům zůstat možnost volby mezi jednorázovým zpeněžením dlužníkova majetku anebo od-dlužením postupnými splátkami v dalších pěti letech, takže by dlužník měl být schopen doložit, že oddlužení může být provedeno oběma způsoby. To je samozřejmě pro většinu dlužníků z nízkopříjmových rodin nemožné. Na závazný výklad si však budeme muset ještě nějakou dobu počkat a je třeba, aby dlužníci byli na takové odůvodnění nepovoleného oddlužení připraveni.
Dostoupíme-li však nakonec přece jen do fáze, kdy soud oddlužení povolí, je nyní na věřitelích, aby rozhodli, zda chtějí získat část svých pohledávek formou prodeje aktuálního dlužníkova majetku nebo budou-li chtít, aby se dlužník vzdal na dalších pět let veškerých příjmů, které přesáhnou životní minimum. Dlužníci se v této souvislosti mylně domnívají, že pokud splatí 30 % svých závazků dříve než za pět let, insolvenční řízení skončí dříve. Tak tomu není. Pokud se jim totiž podaří dříve splatit podíl, k němuž se zavázali, insolvenční řízení běží dál a i potom musí stále v poměrných částkách podělit všechny přihlášené věřitele částkou, o kterou jejich příjmy přesahují životní minimum. Pokud tedy v těchto pěti letech získají lépe placenou práci nebo třeba vyhrají v loterii, budou z těchto příjmů povinni splatit celých 100 % svých splatných závazků.
Ještě zrádnějším mýtem je přesvědčení některých dlužníků, že pokud v době zahájení insolvenčního řízení již mají splacenou více než třetinu původně splatných pohledávek, pak už vlastně podmínku pro odpuštění zbylých dluhů splňují, a ty jim budou bez dalšího odpuštěny.
KDO MÁ NADĚJI NA ODDLUŽENÍ?
Na schválení oddlužení a odpuštění zbylých podílů dlužných částek mají mizivou šanci lidé bez majetku a bez pravidelného příjmu ze zaměstnání. Kromě jistého objemu majetku a předpokladu o stabilním příjmu v nejbližších pěti letech vyžaduje oddlužení už uvedenou schopnost orientovat se ve svých příjmech a výdajích a precizně vypočítávat a včas odvádět částky každému z věřitelů. Ale chce to rovněž psychickou odolnost vyrovnat se se ztrátou soukromí. To totiž bývá narušeno povinnou spoluprací dlužníka s insolvenčním správcem a zveřejněním veškerých materiálů z insolvenčního řízení na internetu v insolvenčním rejstříku. Záznam o (také úspěšně) ukončeném insolvenčním řízení totiž zůstává v insolvenčním rejstříku dalších pět let.
VERONIKA LOVRITŠ
analýzy a právní agenda
IQ Roma servis, o. s.
