Problém z hlediska obchodního práva spočívá v tom, že ÚSC není oprávněn vysílat své zástupce do orgánů obchodních společností. Zaměstnanec města (vedoucí oddělení) zařazený jako "úředník" byl před účinností zákona o úřednících územních samosprávných celků jmenován zastupitelstvem města do dozorčí...
Problém z hlediska obchodního práva spočívá v tom, že ÚSC není oprávněn vysílat své zástupce do orgánů obchodních společností.
Zaměstnanec města (vedoucí oddělení) zařazený jako "úředník" byl před účinností zákona o úřednících územních samosprávných celků jmenován zastupitelstvem města do dozorčí rady společnosti s ručením omezeným (s. r. o.). Za výkon této funkce pobírá měsíční odměnu stanovenou radou města. Tento nárok uplatňuje úředník i po účinnosti zákona o úřednících. Podotýká, že do dozorčí rady ho nevyslal územní samosprávný celek (ÚSC), ale byl jmenován zastupitelstvem města.
Co říkají zákony
V ust. § 16 odst. 3 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů (dále jen zákon o úřednících) se stanovuje, že úředník nesmí být členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je podnikání. To neplatí, pokud ho do takového orgánu vyslal ÚSC, jehož je zaměstnancem. Úředníku, kterého do takového orgánu vyslal ÚSC, nenáleží odměna za výkon funkce podle věty první. Tato odměna nesmí být poskytnuta ani po skončení pracovního poměru. V ust. § 56 odst. 1 obchodního zákoníku se uvádí, že obchodní společnosti jsou zakládány za účelem podnikání. Definování obchodních společností jako právnických osob založených za účelem podnikání však není přesné. Některé lze zakládat i za jiným účelem. Naopak mohou existovat i jiné právnické osoby založené za účelem podnikání, zejména družstva nebo státní podniky. To, zda je společnost založena za účelem podnikání, či nikoliv, se uvádí v zakladatelském dokumentu. Ten buď obsahuje předmět podnikání (u společností založených za účelem podnikání), nebo předmět činnosti (u společností založených za jiným účelem, než je podnikání). Jiným účelem, než je podnikání, je činnost provozovaná sice výdělečně, jejím cílem však není dosahování zisku, nebo dokonce činnost nevýdělečná. Jiná než podnikatelská činnost je z obchodních společností připuštěna u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Ty mohou provozovat jakoukoli činnost, pokud není zákonem zakázána nebo vyhrazena jen určitým právnickým osobám.
Z toho vyplývá, že úředník může být členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která byla založena za jiným účelem, než je podnikání. Pokud úředníka vyšle do řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby ÚSC, jehož zaměstnancem daný úředník je, může být členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu i takové právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je podnikání. Dotyčnému úředníku ovšem za výkon této funkce nenáleží odměna.
Co říká Nejvyšší soud
Problém z hlediska obchodního práva spočívá v tom, že ÚSC není oprávněn vysílat své zástupce do orgánů obchodních společností. I úředníci ÚSC totiž musejí být do funkce zvoleni nebo jmenováni příslušným orgánem společnosti či družstva. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 2024/200-43 ze dne 3. 4. 2001 lze dovodit, že za "vyslání do orgánu" lze považovat výkon funkce orgánu nebo člena orgánu se souhlasem zaměstnavatele. Nejvyšší soud v odůvodnění uvádí, že ust. § 73 odst. 3 zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, jehož obdobou je ust. § 16 odst. 3 zák. o úřednících, zavazuje nejen zaměstnance státní správy (tedy i úředníky ve smyslu ust. § 16 odst. 3 zákona o úřednících), ale i společnosti, do jejichž orgánů mají být zaměstnanci státní správy (tj. i úředníci) zvoleni. Z toho lze dovodit, že výkon funkce za úplatu v rozporu s ust. § 73 odst. 3 zákoníku práce (tj. i v rozporu s § 16 odst. 3 zák. o úřednících) zakládá nejen porušení pracovní kázně. Nejvyšší soud dovodil, že zaměstnanec státní správy (tj. i úředník ve smyslu zákona o úřednících) může se svým zvolením do funkce souhlasit jen za podmínek tam uvedených, a dále že příslušný orgán právnické osoby provozující podnikatelskou činnost jej může do této funkce zvolit či jmenovat pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky ust. § 73 odst. 3 zákoníku práce (tj. i podmínky ust. § 16 odst. 3 zák. o úřednících). Dále v odůvodnění uvedeného rozsudku dovodil, že právnická osoba, jejímž orgánem nebo členem orgánu se stal zaměstnanec státní správy (tj. i úředník ve smyslu zákona o úřednících), nemůže s ním uzavřít smlouvu o výkonu funkce za podmínek, jež by byly v rozporu s ust. § 73 odst. 3 zákoníku práce (tj. i v rozporu s ust. § 16 odst. 3 zák. o úřednících), neboť taková smlouva by byla v té části, ve které se mu přiznává odměna za výkon funkce, neplatná pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dále Nejvyšší soud dovodil, že stejný závěr se vztahuje na případný nárok na odměnu upravený ve stanovách, neboť stanoveny jsou smlouvou sui generis, a ani ony se proto platně nemohou odchýlit od kogentního ust. zákona.
Z uvedeného vyplývá, že úředník, kterého zastupitelstvo města jmenovalo do dozorčí rady s. r. o., nesmí pobírat za výkon této funkce odměnu. Nerespektování tohoto zákazu by bylo porušením pracovní kázně a mohlo by být důvodem k výpovědi z pracovního poměru či k okamžitému zrušení pracovního poměru.
právnička
odbor modernizace veřejné správy, MV ČR
