Odpovědnost za bezpečný provoz dětských hřišť

V poslední době se diskutuje zejména o tom, kdo vlastně odpovídá za bezpečný provoz dětských hřišť? Jsou to především jejich provozovatelé, ale i výrobci a dodavatelé jednotlivých hracích prvků, architekti nebo projektanti dětských hřišť (staveb) a subjekty posuzující jejich stav v jednotlivých fázích.

Odpovědnost jednotlivých subjektů ve vztahu k bezpečnosti dětských hřišť popisuje následující text.

VÝROBCI NEBO DODAVATELÉ

Pro výrobce jednotlivých hracích prvků stanoví jejich povinnosti a pravomoci především zákon č. 22/1997 Sb. v platném znění (dále jen zákon), nařízení vlády č. 173/1997 Sb. v platném znění a další obecně závazné právní předpisy, řada harmonizovaných norem ČSN EN 1176-1 až 7 a ČSN EN 1176-10 a 11 a další technické požadavky.

Zatímco podle dříve platných předpisů odpovídal každý výrobce či dodavatel za svůj výrobek v podstatě jen po dobu zákonné záruční doby, dnes je to po celou dobu jeho »technické životnosti« za předpokladu, že jeho provozovatelé či majitelé budou dodržovat všechny požadavky stanovené pro jejich bezpečné provozování. Tyto požadavky je výrobce povinen nebo lépe oprávněn uvádět v návodech. Výrobce musí v rámci analýzy rizik specifikovat možná předvídatelná nebezpečí, která z hlediska konstrukce musí eliminovat tak, aby jeho výrobky nemohly ohrozit zdraví nebo životy osob, zvířat a životní prostředí.

Výrobce prvků dětských hřišť musí v souladu s uvedenými předpisy a s využitím požadavků určených norem ČSN EN 1176-1 až 7 a ČSN EN 1176-10 a 11 a dalších předpisů zpracovat pro jednotlivé hrací prvky technickou dokumentaci, nechat posoudit jejich shodu prostřednictvím autorizované osoby, vyhotovit prohlášení o shodě a návody pro bezpečné používání včetně požadavků na jejich instalaci. Právě návody pro bezpečné používání, které je výrobce hracích prvků povinen zpracovat a dodat, jsou jedny z mála skutečně závazných požadavků jak pro instalaci, tak používání, protože jejich autoři v nich uvádějí požadavky, které jsou pro jednotlivé hrací prvky vyžadovány na základě možných rizik analyzovaných v souvislosti s jejich používáním.

INVESTOR (BUDOUCÍ PROVOZOVATEL)

V případě nově budovaných dětských hřišť nejde o výrobek podle zákona, ale o stavbu, na kterou se vztahují obecné požadavky jako na každou jinou stavbu příslušného rozsahu. Proto je nutno zadat zpracování projektové dokumentace pro stavbu hřiště, která musí zohlednit bezpečnostní požadavky na instalaci prvků obsažené v určených normách a případně v návodech výrobců nebo dodavatelů.

PROVOZOVATEL

Pro provozovatele dětských hřišť nestanoví jednoznačné povinnosti ani odpovědnosti žádný obecně závazný předpis. Základní požadavky pro provoz a instalaci uvedené v ČSN EN 1176-7: 2009 Zařízení a povrch dětského hřiště - část 7 Pokyny pro zřizování, kontrolu, údržbu a provoz představují jediná platná, leč nezávazná pravidla pro zajištění bezpečného provozu dětských hřišť. Uvádí se v nich mj. tyto požadavky:

Čl. 5.3 - Na dokončených nových hřištích, po jejich instalaci, by měla být kompetentní osobou prověřená shoda s odpovídajícími částmi normy ČSN EN 1176.

Čl. 6.1 - Zařízení a jeho součásti by měly být kontrolovány a udržovány podle návodu výrobce v intervalech ne kratších, než stanoví výrobce.

Čl. 6. 2 - Zařízení by mělo být kontrolováno oprávněnými osobami ve shodě s pokyny výrobce.

Z uvedených citací vyplývá, že jsou zde stanoveny dvě odborně způsobilé osoby - kompetentní a oprávněná osoba, pro které však v citované normě ani v žádném jiném, závazném předpise nejsou stanoveny bližší požadavky na kvalifikaci, vzdělání ani jiné další podmínky na jejich ověřování. Podle definicí jiných norem je kompetentní osobou ta, která má dostatečné praktické zkušenosti a teoretické znalosti v daném oboru. Oprávněným subjektem je ten, kdo získal oprávnění k činnosti na základě jednotných pravidel stanovených v závazných předpisech. Proto se tato skutečnost stává v poslední době zdrojem mnoha diskusí i konfliktů.

Abychom na uvedenou otázku kompetentnosti nebo oprávněnosti jednotlivých subjektů mohli kvalifikovaně odpovědět, zadali jsme renomované právní kanceláři uskutečnit analýzu odpovědnosti provozovatele a z toho vyplývající kroky pro její naplnění v souladu s požadavky současných předpisů.

Pro odpovědnost provozovatelů dětských hřišť platí obecně pouze občanský zákoník.

Nejdříve několik základních souvislostí a definicí v oblasti právních povinností. Především dvě základní právní zásady, které se vztahují k dané problematice: První »co není zakázáno, je dovoleno« a druhá »stát nesmí konat nic jiného, než co je mu dovoleno«.

Vlastnictví věcí »zavazuje« k realizaci povinností nakládat s předmětnou věcí tak, aby nikoho neohrožovala, neškodila lidskému zdraví ani životnímu prostředí.

Předcházet škodám je stanoveno jako obecná povinnost každého občana a povinnost zakročit proti hrozící škodě, tj. konkrétní hrozící škodě zamezit (i v souvislosti se zajištěním bezpečného provozu dětských hřišť).

Odpovědnost je buď subjektivní (za zavinění), nebo objektivní (za možné riziko nebo nebezpečí). Pro naše účely jde především o odpovědnost za škody, které mohou vzniknout v souvislosti s provozem dětských hřišť, ať už na majetku nebo na zdraví. Většinou jde o povinnost uhradit škodu vzniklou v souvislosti s provozem - používáním předmětu provozu.

K porušení povinnosti může dojít jak nevhodným konáním, tak opomenutím něco konat. V případě dětských hřišť je to odpovědnost za stav hřiště a následky z něho plynoucí, to znamená bezpečnost hřiště a jeho provozu s ohledem na ochranu zdraví a majetku osob, které hřiště používají. Objektivní odpovědnost provozovatele za škodu má především původ v povaze věci (dětské hřiště), která byla v rámci závazku použita.

Provoz hřiště je realizován tím, že je zpřístupněno veřejnosti a jehož užitím dochází ke splnění tohoto závazku.

KOMPETENTNÍ NEBI OPRÁVNĚNÁ OSOBA

Aby mohl provozovatel dostát svým povinnostem vyplývajícím z jeho objektivní odpovědnosti za bezpečnost provozovaných dětských hřišť, musí zajistit odborné činnosti stanovené v ČSN EN 1176-7, a to nejen pro nová hřiště (dodaná podle současně platné legislativy), ale především pro zařízení instalovaná v minulosti, ale která jsou stále používána.

Je proto nezbytné odpovědět na otázky, jež byly naznačeny v souvislosti se zajištěním »odborných služeb«, které většinou není schopen provozovatel uskutečňovat až na výjimky vlastními silami - ve větších městech a při větším počtu provozovaných hřišť může být reálné najít odborné pracovníky z vlastních řad, nechat je vyškolit u výrobců nebo jiných akreditovaných nebo autorizovaných osob, ověřit jejich znalosti, stanovit práva a povinnosti v rámci inspekčních a provozních řádů. Přesto ve většině případů bude optimální pro provozovatele zajistit si tyto odborné služby externě.

Koho by tedy měl provozovatel oslovit? Osobu nebo společnost, u níž má záruku její skutečné odbornosti, kompetentnosti a která bude schopná dostát svým závazkům v případě, když svým možným chybným jednáním provozovatele poškodí.

Může vybírat z akreditovaných osob, jejichž odbornou způsobilost a kompetentnost nestranně ověřuje Český institut pro akreditaci (ČIA) podle normy ČSN EN ISO/IEC 17020, či autorizované osoby osvědčené Úřadem pro normalizaci, metrologii a zkušebnictví na základě akreditace, doplňkového ověření technické úrovně a po splnění podmínky dostatečně vysokého pojištění proti škodám způsobeným jejich chybnou činností. Z této skupiny odborných subjektů však nelze vyloučit výrobce jednotlivých hracích prvků či jimi pověřené kontrolní nebo servisní subjekty. Kompetence a odbornost výrobců je podpořená jejich nadstandardní odpovědností za bezpečnost zařízení po celou dobu jeho technické životnosti (nikoliv jen v době záruky!) a tento fakt může v souladu s požadavky legislativy dokonce specifikovat ve svých návodech. Výrobci navíc svoji činnost vykonávají pod trvalým dohledem autorizovaných osob i dozoru České obchodní inspekce.

V tomto ohledu nelze souhlasit se stanoviskem Svazu odborných technických kontrolorů, výrobců, pracovníků montáží a opravářů dětských hřišť (SOTKVO) - viz Moderní obec č. 12/2009 (Atraktivita, ale i bezpečnost), kde se apeluje na nutnost vyloučení výrobců z okruhu subjektů, které by mohly předepsané odborné činnosti provádět. To je stejné, jako bychom chtěli vyloučit značkové servisy z odborných služeb pro majitele automobilů. Rovněž nelze souhlasit s tvrzením, že jediným subjektem oprávněným vydávat certifikáty pro vykonávání revizní nebo servisní činnosti je SOTKVO. K takovému přístupu schází jednoznačně závazná legislativa. Svaz a jím certifikovaní pracovníci jsou jen jedni z těch, kteří v souladu se současným stavem předpisové základny pro oblast bezpečnosti provozu dětských hřišť mohou bez omezení vykonávat činnosti odborně způsobilých osob, ale nikoliv jediní.

Shrnutí: Pouze provozovatel v rámci své odpovědnosti za bezpečný provoz dětských hřišť bude rozhodovat o tom, kterou z odborně způsobilých osob si vybere pro zajištění inspekčních a kontrolních činností. Měl by tak učinit podle toho, jak důvěryhodné budou doklady o jejich odbornosti a jaké záruky (úroveň pojištění) za své případné pochybení budou schopni poskytnout.

MIROSLAV CHROMEČKA
produktový manažer TÜV SÜD Czech s. r. o.

Pro nové hřiště platí obecné požadavky jako pro jinou stavbu příslušného rozsahu.

ILUSTRAČNÍ FOTO: EVA VÍTKOVÁ