V posledních měsících se v médiích objevují stesky nad nekázní stavebníků v souvislosti s prováděním záchranných archeologických výzkumů. Jaká je tedy právní úprava a jaké jsou důvody vzniku některých problémů, které tyto průzkumy doprovázejí? Provádění archeologických výzkumů upravují ustanovení §...
V posledních měsících se v médiích objevují stesky nad nekázní stavebníků v souvislosti s prováděním záchranných archeologických výzkumů. Jaká je tedy právní úprava a jaké jsou důvody vzniku některých problémů, které tyto průzkumy doprovázejí?
Provádění archeologických výzkumů upravují ustanovení § 21 a násl. zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Archeologické průzkumy je možné pro účely tohoto článku členit na systematické a záchranné. Zákon definici systematických archeologických průzkumů neobsahuje, lze však dovodit, že jsou to průzkumy, které nejsou prvotně vyvolány stavební činností.
CO JE ZÁCHRANNÝ ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM
Záchranné archeologické výzkumy jsou naopak ty, které vyvolává stavební činnost. Impulzem je zamýšlená stavební činnost, přičemž stavebník má povinnost ji předem oznámit. Častým omylem praxe je, že spojuje oznamovací povinnost se stavební činností obecně. Zákon přitom v § 21 odst. 2 větou první stanoví: "Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum." Oznamovací povinnost stavebníků tedy není uložena plošně, ale pouze ve vztahu ke stavební činnosti na tzv. území s archeologickými nálezy. Záchranný archeologický výzkum je svým charakterem preventivní, protože jeho účelem je ochrana archeologických nálezů před stavební činností v území. Podotýkám, že ochranu archeologického dědictví je možné označit jako jeden z veřejných zájmů.1)
ÚZEMÍ S ARCHEOLOGICKÝMI NÁLEZY
Zákon toto území nevymezuje a praxe ho mnohdy ztotožňuje s územím kulturních památek, památkových rezervací, zón a ochranných pásem. Tomuto názoru však právní úprava neodpovídá, protože vymezení území s archeologickými nálezy (dále také ÚAN) se váže na existenci nálezů na nich. O území s archeologickými nálezy tedy jde, pokud se na něm archeologické nálezy2) nacházejí. Není vyloučeno, aby památkově chráněná území byla současně ÚAN, pravidlem to však není. Rozpoznání ÚAN proto vyžaduje posouzení každého případu zvlášť a činí v praxi potíže. Stavebníkům by měl v tomto ohledu pomoci nový § 23b zákona o státní památkové péči, který se stal jeho součástí s účinností od 1. 1. 20073) v souvislosti s přijetím nového stavebního zákona.
Podle § 23b může kraj vydat plán území s archeologickými nálezy v kraji nebo ve vymezené části kraje, ve kterém se vyznačí území, na nichž se vyskytují nebo mohou odůvodněně vyskytovat archeologické nálezy, a který slouží pro zabezpečení archeologického dědictví a jako podklad pro plnění oznamovací povinnosti stavebníka podle § 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči. Plán území s archeologickými nálezy se vydává v dohodě s Ministerstvem kultury ČR formou nařízení kraje, a to nejdéle na dobu 20 let.
Přínosy plánu lze spatřovat zejména v určení území s archeologickými nálezy. Konkrétně to znamená, že území, která nebudou v plánu takto označena, nebudou oznamovací povinnosti stavebníků podle § 22 odst. 2 zákona podléhat. Vymezení území s archeologickými nálezy jistě uvítají stavebníci, stavební úřady i orgány památkové péče. Největším přínosem plánů by mělo být ukončení sporů o existenci povinnosti oznámit stavební činnost a strpět provedení záchranného archeologického výzkumu.
Plány území jsou také výzvou pro Archeologický ústav Akademie věd ČR, protože nabízí možnost kodifikace území s archeologickými nálezy. Této příležitosti se archeologii dostává za účinnosti stávajícího zákona o státní památkové péči poprvé.
Území, která nebudou v plánech označena jako ta, na kterých se nacházejí nebo se mohou odůvodněně vyskytovat archeologické nálezy, budou podléhat režimu následné oznamovací povinnosti při zjištění nálezu v průběhu stavební činnosti.4)
MEZERY V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ
Některé spory ohledně záchranných archeologických výzkumů vznikají v důsledku nedokonalé právní úpravy. Prvním důvodem bývá, jak je výše uvedeno, chybějící vymezení území s archeologickými nálezy. Dalším nedostatkem je chybějící forma oznámení a vágní stanovení lhůty, ve které je stavebník povinen oznamovací povinnost splnit. Považuji za vhodné stanovit minimální lhůtu, do které musí stavebník před zahájením stavby nejpozději oznámení učinit.
Uvedené skutečnosti způsobují v praxi dohady, zda k oznámení došlo či zda bylo učiněno včas. K případným námitkám na nadbytečnou regulaci uvádím, že smyslem záchranného archeologického výzkumu je především získání informací skrytých v archeologické situaci na konkrétním místě. Hodnotou tedy nejsou, jak je veřejností obecně vnímáno, pouze nalezené mince, úlomky keramiky a další pozůstatky lidské činnosti.
K výše uvedenému návrhu na zpřesnění právní regulace oznamovací povinnosti je třeba na druhé straně připojit požadavek na vymezení obsahu záchranného archeologického výzkumu, stanovení náležitostí a lhůt pro odevzdání zpráv z výzkumů za účelem sjednocení struktury informací zpracovávaných oprávněnými organizacemi pro jejich následné využití, včetně dalšího zkoumání.
ZÁKLADNÍ PODMÍNKY
Základní podmínkou záchranného archeologického výzkumu podle § 22 odst. 2 zákona je informace o chystané stavební činnosti v území s archeologickými nálezy. Archeologický ústav AV ČR nebo oprávněná organizace by následně měla učinit pokus o uzavření dohody o podmínkách výzkumu.5) Pokud k uzavření dohody nedojde, měl by Archeologický ústav nebo organizace tuto skutečnost oznámit krajskému úřadu. Ten na základě oznámení zahájí řízení o uložení povinnosti strpět provedení výzkumu a o jeho podmínkách. Dodávám, že není ke škodě věci, pokud v případě kladného rozhodnutí úřad odejme případnému odvolání odkladný účinek.
ÚHRADA NÁKLADŮ
Zákon v § 22 odst. 2 stanoví, že náklady hradí stavebník, který je současně právnickou osobou nebo fyzickou osobou, při jejichž podnikání vznikla nutnost provedení záchranného archeologického výzkumu. O nákladech výzkumu krajský úřad nerozhoduje, ty jsou soukromoprávním nárokem organizace vůči stavebníkovi. V případě ostatních stavebníků, tj. fyzických osob při nepodnikatelské činnosti, zákon úhradu nákladů výzkumu neukládá a jejich případné hrazení je dobrovolné.
Závěrem konstatuji, že právní úprava záchranných archeologických výzkumů je s ohledem na ochranu archeologického dědictví i právní jistoty stavebníků a úřadů neúplná. Pro zlepšení ochrany archeologického dědictví je možnost vymezení plánů území s archeologickými nálezy příslovečnou hozenou rukavicí.
Poznámky
1) Srov. například Úmluvu o ochraně archeologického dědictví Evropy publikovanou pod č. 99/2000 Sb. m. s., čl. 1.
2) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, § 23 odst. 1.
3) Zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění.
4) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 176.
5) Obsahové náležitosti dohody nejsou zákonem předepsány.
JANA PLOTOVÁ
právnička
Kancelář veřejného ochránce práv, Brno
