Vláda ve svém programovém prohlášení deklaruje svoji politickou vůli omezit existující rozsáhlou poslaneckou imunitu. Záměr velmi chvályhodný, jen aby to nakonec nedopadlo jako při posledním snažení, když si poslanci a senátoři od 1. dubna mohou vybrat, zda jejich přestupek, třeba dopravní, budou...
| Vláda ve svém programovém prohlášení deklaruje svoji politickou vůli omezit existující rozsáhlou poslaneckou imunitu. Záměr velmi chvályhodný, jen aby to nakonec nedopadlo jako při posledním snažení, když si poslanci a senátoři od 1. dubna mohou vybrat, zda jejich přestupek, třeba dopravní, budou jako doposud řešit imunitní parlamentní výbory, nebo zda zaplatí např. pokutu jako ostatní občané.
Když pominu skutečnost, že ani nyní nikdo nenutí poslance či senátora v případě spáchání dopravního přestupku vytahovat místo peněženky "imunitní" průkazku, tak takováto novela nijak neřeší postup orgánů činných v trestním řízení, pokud je zde odůvodněné podezření, že poslanec či senátor spáchal trestný čin. Jestliže Poslanecká sněmovna či Senát odmítne trestnímu stíhání svého člena vydat, je jeho čin jednou pro vždy beztrestný a ani po ukončení jeho mandátu nemůže být v této věci trestně stíhán. O imunitě se také hodně mluví, když se projednávají případy, kdy vyšetřovatel (nyní policejní rada) již požádal o vydání konkrétního ze spáchání trestného činu podezřelého poslance, aby mohl zahájit jeho trestní stíhání. Někdy se jedná o případy, které mají jistou souvislost s politickým či ústavním postavením podezřelého (třeba rozporuplný postup při vyhledávání privatizačních dokumentů), jindy zase o podezření z trestné činnosti, která nemá ani vzdáleně s politikou nic společného (třeba podezření z trestného činu krácení daně či neodvedení daně a pojistného v soukromé firmě). Zatímco v prvním případě by snad mohlo být rozhodnutí Parlamentu ČR o nevydání svého člena k trestnímu stíhání v souladu s politickým a vládním zadáním, což by ale nemělo znamenat apriori beztrestnost) svým způsobem zdůvodnitelné, další dva příklady už jsou naopak absolutně nezdůvodnitelné. Navíc často nechápu, proč sám podezřelý netrvá na zbavení své poslanecké či senátorské imunity a očištění svého jména z tohoto nařčení prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení a nezávislého soudu. Skoro každý obviněný (poslanec - neposlanec) však na druhou stranu většinou považuje vývody policejního rady, směřující k obvinění z trestného činu, za nedostatečné. Jistou výjimkou bývají snad pouze trestné činy z dopravních nehod, kdy i poslanci někdy sami žádají o zbavení své imunity. Přitom i normální občan má právo se proti sdělení obvinění zákonným způsobem bránit: podat žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele státnímu zástupci, který má právo v důvodných případech obvinění zrušit. Bez předchozího souhlasu sněmovny, pokud jde o poslance, trestní stíhání nelze vůbec začít, a tudíž ani přezkoumat! Na takovémto poslanci či senátorovi tak zůstane navždy jistý stín pochybnost. Co s tím? Co takhle alespoň úplně otočit výchozí postoj a umožnit zahájení trestního stíhání vůči všem občanům ČR bez ohledu na jejich případné aktuální vlastnictví poslaneckého či senátorského průkazu? A naopak našim volených zástupcům dát možnost v případě, kdy se důvodně domnívají, že jejich trestní postih má vazbu na jejich politickou činnost, aby se sami obrátili v jakékoliv fázi probíhajícího řízení na Parlament ČR se žádostí o projednání své kauzy. Parlament by pak mohl (tak jako i dnes) trestní stíhání svého člena vyloučit, buď jako nyní jednou pro vždy, nebo mnohem lépe jenom po dobu trvání jeho poslaneckého mandátu. Na konkrétním poslanci a jeho politickém citu či pudu politické sebezáchovy by tak vždy bylo, zda se pomoci své parlamentní komory "dovolá", nebo zda naopak umožní, aby bylo vůči němu postupováno jako vůči normálnímu občanovi. Kdyby si snad chtěl tento můj námět osvojit některý nově zvolený poslanec či dokonce ministr, klidně mu jej přenechám ... Jiří Němec, právník, Liberec |
