S přibývajícími investicemi se zvyšuje i počet rekonstruovaných objektů pod dohledem památkové péče. Tyto stavby jsou vždy specifické svou mimořádnou historickou hodnotou, ale ne vždy se daří sladit zájem majitele objektu se zájmem památkářů. Zvlášť citlivá je tato otázka při finálních povrchových...
S přibývajícími investicemi se zvyšuje i počet rekonstruovaných objektů pod dohledem památkové péče. Tyto stavby jsou vždy specifické svou mimořádnou historickou hodnotou, ale ne vždy se daří sladit zájem majitele objektu se zájmem památkářů. Zvlášť citlivá je tato otázka při finálních povrchových úpravách, na nichž mnohdy závisí celkový architektonický a estetický výraz stavby.
V posledních letech můžeme sledovat návrat k historickým materiálům a technologiím, v oblibě je zejména vápno a jeho modifikace.
Doporučení odborníka
Po celé roky byla nejrozšířenější barvou pro památkově chráněné objekty silikátová barva (jedno nebo dvousložková). Její použití předurčuje její vysoká difuze pro vodní páru, vynikající přídržnost a barevná stálost. Za zmínku stojí jistě dobrá ochrana proti srážkové vodě a zejména vynikající a dlouhodobá odolnost proti škodlivinám z ovzduší. Z hlediska zpracování je to materiál, který je náročný zejména na dodržení minimální teploty při zpracování + 7 °C (při změnách vznikají skvrny) a je omezen barevně v tmavších tónech. Důvodem tohoto omezení je tónování pigmenty na čistě anorganické bázi, kterými je problematické dosáhnout výrazných barevných tónů. Na trhu se objevuje i celá řada barev na hybridně disperzní - silikátové bázi. Obvykle je prvním poznávacím znamením barevnost, resp. nabídka i křiklavých a výrazných sytých barev - ty totiž v opravdovém silikátu namíchat nelze. Dále je typické tvrzení o výjimečné hydrofobizaci - tu lze dosáhnout přídavkem disperzní složky, ovšem na úkor prodyšnosti barvy. Proto doporučujeme při poptávce barev si vyžádat veškeré podklady od výrobce, zejména údaje o zpracovatelnosti (vydatnosti), difuzi vodních par, mrazuvzdornosti a přídržnosti k podkladu. Vyplatí se přitom prostudovat i originální podklady výrobce a nespoléhat se na údaje zkušebních protokolů. Dobré je se poradit se znalcem v oboru. Typickým příkladem silikátové barvy, osvědčené dlouhými lety používáním na českém trhu (od roku 1991) je fasádní barva Sylitol.
Co oceňují památkáři
Vápenné barvy, k jejichž renesanci dochází v posledních letech, jsou nejstarší používanou povrchovou úpravou staveb. Kromě snadné zpracovatelnosti a vynikající difuzi vodních par se vyznačují tzv. historizující estetikou povrchu (viz snímek z Holašovic). Vápenné barvy mají horší "kryvost", navíc se obvykle pracuje i s vyšším ředěním a proto vytvářejí tzv. lazurovací efekt, kdy vrstvou barvy prosvítá původní struktura povrchu, což oceňují zejména pracovníci památkové péče. Barevná škála je rovněž omezená s ohledem na typ použitých pigmentů. Bohužel odolnost vápenných barev proti agresivním plynům ze vzduchu je nízká a totéž platí pro jejich hydrofobizaci. Navíc se vápno průmyslově nevyrábí pálením v šachtové peci a dlouhodobým hašením (i 20 let), ale převážně jako vápenný hydrát. Vydatnost tohoto hydrátu se zvyšuje jeho dodatečným domíláním v průběhu míchání v tzv. aktivační míchačce. Tento způsob výroby je poměrně technologicky náročný a zvládají jej pouze někteří renomovaní dodavatelé. Na trhu je složité určit, kdy jde o vápennou barvu, stabilizovanou disperzí a kdy o známou variantu univerzální disperzní barvy se sníženým podílem pojiva a vydávanou za vápennou barvu. Pro první orientaci postačí opět porovnání nabízené barevnosti. Průkaznější je však zkouška nasákavosti na vzorku - stačí postříknout suchý vzorek vodou - vápenná barva nasákne (alespoň částečně) a disperzní barva vodou dokonale odpuzuje. Příkladem vápenné barvy, deset let používané na našem trhu je Calcimur (viz snímek z Českého Krumlova).
Kromě uvedených dvou typů barev jsou i silikonové barvy, jejichž použití není mezi pracovníky památkové péče oblíbené. I přesto tyto barvy mají své opodstatnění - svým minerálním charakterem korespondují s podkladem a kombinují vynikající ochranu proti srážkové vodě s prodyšností pro vodní páry. Kromě toho jsou univerzálně použitelné prakticky na jakýkoliv podklad. Tak tomu bylo i v roce 1994 na zámku v Hluboké nad Vltavou, kde se prováděl nátěr vstupní haly zámku (viz snímek). Podkladem byla disperzní barva, nezvětralá a povrchově pevná. Použití silikátové vnitřní nebo vápenné barvy nepřipadalo v úvahu. Nakonec i s ohledem na barevnost byla použita barva silikonová - Amphisilan. Všechny uvedené barvy je možno použít i pro nátěry sanačních omítek na vlhkém podkladu. Mají přírodní charakter, odpovídající technologicky historickým podkladům.
U památkově chráněných objektů se vyplatí vybírat podle zásady "nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci" - to je i proti zásadám našich předků, kteří kromě luxusních budov stavěli i běžné domy - ale zpravidla s rozmyslem a s dlouhou životností.
Jan Loukotka,
Český Caparol, spol. s r. o.
