Zpracoval PhDr. Břetislav Hofbauer, CSc., člen předsednictva EAICY Participace (podíl, spoluúčast) se na současném rozmezí dvou století stala frekventovaným pojmem a diskutovaným problémem působení mezi dětmi, dospívající mládeží i mladými dospělými. Rozumí se jí zpravidla vyjádření názoru, účast...
Zpracoval
PhDr. Břetislav Hofbauer, CSc.,
člen předsednictva EAICY
Participace (podíl, spoluúčast) se na současném rozmezí dvou století stala frekventovaným pojmem a diskutovaným problémem působení mezi dětmi, dospívající mládeží i mladými dospělými. Rozumí se jí zpravidla vyjádření názoru, účast na rozhodování, správě, řízení a řešení společných věcí v rodině, škole, ve volném čase, obci, na pracovišti.1) Spoluúčast je zdrojem pozitivních motivací, osobního uspokojení i prospěšných výsledků; realizace rozhodnutí činí život dětí a mladých lidí bohatším, komplexnějším a současně složitějším a náročnějším.
Podle širšího vymezení je však participace více než jenom zapojením do institucí a rozhodování: "Participace je způsob, jak žít v demokracii .... Je tedy otázkou práv a povinností mladých lidí ve vytváření budoucí společnosti".2) Není pouhou fyzickou přítomností na aktivitách, nýbrž především vnitřní zainteresovaností. Ta vyžaduje přebírat spoluodpovědnost za rozhodování, následné jednání a zlepšování současného stavu. Je společným jmenovatelem a ohniskem tří základních oblastí, které se zde setkávají a někdy také střetávají:
o Obec, vedle rodiny a školy nejbližší sociální prostředí dítěte a mladého člověka. V něm vznikají trvalé sociální vztahy a motivace pro účast na životě obce počínaje nejmenší vesnicí přes různé typy měst až po městské části. Získané zkušenosti se pak rozšiřují do celostátního až mezinárodního měřítka. S právem každého občana jako plnoprávného příslušníka obce zúčastnit se řízení státních záležitostí je spjat již původní starořímský pojem res publica (původně společný, obecní majetek, později stát).
- Volný čas. Participace dnes vstupuje do všech základních životních prostředí dítěte a mladého člověka. Mimořádné možnosti jí však nabízí volný čas, prostor stále rozsáhlejší, obsahově i způsoby realizace diferencovanější, dosud však v plné míře a účinně neúplně využívaný a někdy paradoxně vyvolávající i negativní vlivy. V evropských zemích (včetně naší) se participace stala a nadále je předmětem zájmu, praktických pokusů a zvláště v posledním desetiletí přináší výsledky, které lze zhodnotit a zobecnit. Aktivity volného času umožňují dobrovolnou, neformální účast na činnostech, jimiž se děti a mladí lidé učí myslet a konat ve prospěch rozvoje sebe sama i své rodiny, školy, vrstevnické skupiny, dobrovolného sdružení, obce. Současně se učí přebírat odpovědnost, osvojují si společné hodnoty a v neposlední řadě poznávají zásady a způsoby fungování lokální demokracie.
- Výchova k občanství. Smyslem participace je obsah občanství poznávat a uplatňovat již od dětského a mládežnického věku, nikoliv pouze na základě pochopení vnějších atributů demokracie (například mechanismů voleb, jednacích procedur), nýbrž jako průběžný a trvalý, aktivní a odpovědný podíl na životě a rozvoji svých nejbližších prostředí. Výchova k občanství se tak může uskutečňovat průběžně, na základě osobních zážitků, praktických zkušeností, a tedy účinně.
Současný svět dětí a mladých lidí existuje pod rostoucím tlakem ekonomické globalizace, konzumu, agresivní reklamy a časté manipulace ze strany mediální sféry. Do něho se promítají také nežádoucí důsledky vývoje společnosti: rostoucí nezaměstnanost mladých lidí po absolvování školy a vědomí takového prvního zásadního životního neúspěchu, snahy tyto vlivy kompenzovat únikem z reality a vytváření vlastního fiktivního světa prostřednictvím negativní (například drogové) závislosti či virtuální počítačové reality, sebepoškozování i šikany druhých, netolerance až kriminálního jednání samotných dětí a mladých lidí vůči druhým lidem, vrstevníkům, mladším či dospělým.
V těchto souvislostech může být participace oporou. Umožňuje učit zaujímat kritická stanoviska, správně se rozhodovat, podílet se na praktických opatřeních.
Význam spoluúčasti dětí a mladých lidí v jejich základních životních prostředích proto trvale roste a význam má zvláště pro dnešní i budoucí život obcí. Naznačme proto východiska a praktické zkušenosti, dosavadní výsledky i možné cesty jejího dalšího rozvíjení.
VE SVĚTLE VÝZKUMŮ POSLEDNÍHO DESETILETÍ
Participace jako problém života mladé generace a společnosti vstoupila do zorného pole výzkumu. I to potvrzuje, že se stala průřezovým úkolem, který prostupuje všechna životní prostředí života dítěte a mladého člověka. Přitom však působí faktory, které jejich vstup do společnosti komplikují: prodlužuje se doba povinné školní docházky a vyššího studia, posunuje se věk přechodu mladých lidí od vzdělávání po nástup do práce a na pozdější dobu se odkládá rovněž doba založení vlastní rodiny.
Například ve Francii došlo v desetiletí 1983-1992 k významným změnám: na jeho počátku bylo žáky nebo studenty pouze 30,5 % mladých lidí do 20 let, na konci již 60,5 %, tedy dvojnásobek. Jejich zaměstnanost však klesla ze 39,5 % na 19,3 %. Podíl mladých lidí bydlících u rodičů vzrostl z 59 % na 72 % a počet žijících v páru se snížil z 21 % na 6,3 % a ženatých (vdaných) ze 13 % na pouhých 1,4 %.3)
Pozdější vstup do společnosti a převzetí rolí s tím souvisejících umožňuje prodloužení školní docházky a současně v podmínkách rodiny a školy ověřovat si a vyzkoušet různé způsoby participace. Tím se rozšiřují časové možnosti jedince v rozhodování o svém individuálním osudu (profesní dráha - založení vlastní rodiny) a do dalších let se přesunuje plné uplatnění participace v jeho volném čase a v občanské angažovanosti.
Život současné mladé generace tedy probíhá v životních paradoxech, které možnosti participace omezují. Vzrůstá sice snaha o psychologické osamostatňování od svých rodičů a současně se prodlužuje závislost na nich. Počet nezaměstnaných mezi nimi ve Francii vzrostl v první polovině 90. let z 19,4 % na 25,9 %. Ve Velké Británii počet plných rodin s dětmi do 16 let klesl v období 1971-1994 z 91,4 % na 77,5 % a počet rodin pouze s jedním rodičem vzrostl z 8,6 % na 22 %. Ke složitosti přispívají i multikulturní etnické poměry vyžadující toleranci a výchovu k ní. Ve Velké Británii je jiných etnik 5,5 %, v Londýně však plná pětina z celé populace.
Jedním z řešení je rostoucí účast dětí a mladých lidí v dobrovolných sdruženích, která jsou významným způsobem participace. Ve Francii je relativně vysoká. Podle šetření z roku 1988 bylo členem sdružení 39 % dětí a mladých lidí ve věku 13-24 let a o členství se projevoval stoupající zájem (v roce 1992 46 %). Dosažená úroveň se neodlišovala od situace mezi dospělými, byla však daleko vyšší než je v současnosti v České republice. Nejpočetnější byla sdružení sportovní (třetina členů), druhá sdružení umělecké tvořivosti (10 %, mezi nimi na 35 tisíc rockových skupin).
Participace se stala předmětem zájmu výzkumu také v České republice. Podle šetření děti ve věku 9-15 let mají malý podíl na celkové interakci v rodině a fakticky jsou vytěsňovány do role méně respektovaného člena. Rozhodování rodičů spolu s dětmi (například v otázce kam a kdy jet na dovolenou - zda dítě může ovlivnit důležité rozhodnutí, nákup pro sebe a pod.) je málo časté v rodinných vztazích a v tomto směru převládá asymetrie. 4)
K podobným závěrům dospěla šetření Institutu dětí a mládeže (IDM) v Praze. Děti se sice v rodinách necítí příliš omezovány a ve svém soukromí nerespektovány; mají však dojem, že nejsou brány vážně a nemohou svoje názory uplatnit; skoro 30 % jich uvedlo, že ani doma nemohou bez obav říci svůj názor. Dospělí oproti tomu projevili vysoce většinovou nespokojenost s nedostatečnou realizací Úmluvy o právech dítěte ve škole (ve svobodě projevu - respektování individuality - participaci dítěte v životě školy). Jednou z příčin je skutečnost, že některá forma školní samosprávy nebo školního časopisu existuje pouze na 40-50 % škol.
Spoluúčastí mládeže na životě společnosti se zabýval také výzkum IDM zájmu mladých lidí o účast na místní politice.5) Jeho výsledky se s předchozími zjištěními shodují a potvrzují nízkou startovní čáru zájmu i faktické účasti mladých lidí na životě obce. Hlavní závěry lze shrnout takto:
[*] u mladých lidí se většinou projevuje nezájem o místní politiku; pouze 26 % se o ni zajímá a situaci v místě bydliště pasivně sleduje, jenom 1 % se do ní aktivně zapojuje; relativně větší zájem je v obcích mezi 500-2000 obyvateli, s růstem počtu obyvatel místa však klesá;
[*] o rozvoj své obce se skoro polovina respondentů zajímá občas, více než čtvrtina, pokud se jich to týká, a 14 % se nezajímá vůbec;
[*] dvě třetiny respondentů se domnívají, že mladí lidé jsou vylučováni z možnosti podílet se na životě obce (například pro generační rozpory - pro kritické připomínky - z nezájmu dospělých); pouze 7 % se jich setkalo se vstřícnou reakcí;
[*] reálný zájem o dění v obci, který by vyústil do praktické činnosti, nebyl častý stejně jako zájem radnic, zastupitelstev a poslanců o to informovat mladé lidi a pozitivně přijímat jejich iniciativy; počet neinformovaných nebo neznalých se pohybuje kolem tří čtvrtin respondentů;
[*] 70 % jich souhlasí s myšlenkou, aby na obecní a regionální úrovni působil mladý delegát nebo rada zastupující zájmy dětí a mladých lidí a 26 % z nich by se do této činnosti aktivně zapojilo; u velké části však převládá skepse, zda jejich účast na životě obce pomůže;
[*] zajímavé je rovněž srovnání možností vyjadřovat se v různých sociálních prostředích: nejvíce se jich objevilo u rodiny (44 %), pak ve školní třídě (20 %), obci (4 %) a nejméně u školy (3 %).6)
Rozdíly mezi názory a postoji dětí a mladých lidí k obci a skutečným zájmem účastnit se jejího života potvrzuje také šetření mezi pracovníky státní správy a pracovníky mezi dětmi a mládeží. Existuje sice nemálo pozitivních příkladů péče obcí o volnočasový život nejmladších občanů (zřizování hřišť, kluboven, sportovišť a klubů; podpora místního dětského parlamentu; vznik informačních středisek pro děti a mládež; místní grantový systém pro tuto část populace). Celkově však podmínky a úroveň samotné participace nejmladších občanů a jejich sdružení nelze pokládat za dostatečné. Na tomto stavu se podílí skutečnost, že do roku 1999 pouze necelá pětina obcí zpracovala politiku obce vůči své mladé generaci.7)
DOKUMENTY A PRAXE MEZINÁRODNÍHO SPOLEČENSTVÍ
Mezinárodní společenství věnuje otázkám dětí a mládeže rostoucí pozornost zvláště od 90. let, kdy se v této oblasti stále patrněji projevily negativní vlivy a brzdily možnosti rozvíjet osobnost jednotlivých dětí a mladých lidí i nemalé části celé mladé populace. V tomto desetiletí proto rostla frekvence i naléhavost rozborů, požadavků a výzev obsažených v mezinárodních dokumentech. Jde především o tyto dokumenty a aktivity:
SVĚTOVÉ SPOLEČENSTVÍ
Základním východiskem se stala Úmluva o právech dítěte (OSN, 20. 11. 1989), která zahrnula komplex opatření pro rozvoj a ochranu dítěte. Po ratifikaci se stala závazným legislativním aktem a unikátní je svým celosvětovým dosahem (ratifikována ve 191 ze 193 zemí světa).
Spoluúčast předpokládají její četná ustanovení týkající se: práva na svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace všeho druhu; svobodně se sdružovat a pokojně se shromažďovat; mít zajištěn přístup k informacím zvláště pro rozvoj sociálního a mravního blaha, tělesného a duchovního zdraví; práva na mravní a sociální rozvoj; právo na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti, v kulturním životě a umělecké činnosti.8)
Na Úmluvu přímo navázala Světová deklarace o přežití dětí, jejich ochraně a rozvoji a Plán činnosti k její realizaci v 90. letech (Světový summit o dětech, OSN, New York, 30. 9. 1990). Hlavní důraz položila na ochranu dětí současného světa (proti důsledkům válek, chudoby, hladu, nedostatečné zdravotní a výchovné péče a dalších negativních faktorů). V těchto směrech Plán činnosti stanovil obecné cíle a konkrétní úkoly ke snižování jejich vlivů; účinnost opatření bude po uplynutí dekády zapotřebí zhodnotit.
Dokument vymezuje také základní otázky participace dětí: poskytnout jim příležitosti k seberealizaci v bezpečném, podporujícím prostředí a k jejich plné účasti v sociálních, kulturních, vzdělávacích procesech, nezbytných pro jejich individuální rozvoj a uspokojivý život. Jako potenciální partnery oslovuje také místní orgány, nevládní organizace a hromadné sdělovací prostředky.
Obrací se i na děti: "Při hledání partnerů se obracíme i k samotným dětem. Obracíme se na ně se žádostí, aby se této práce také zúčastnily".
Dokumentem světového společenství je "Světový program opatření pro mládež do roku 2000 a dále" zpracovaný Ekonomickou a sociální radou OSN (7. 11. 1995). Program řeší otázky participace průřezově: jednak v úvodní, obecné rovině - kritikou nedostatku příležitostí mladých lidí podílet se na životě a rozvoji společnosti, požadavkem podpory a rozvoje vzájemného respektu, tolerance a porozumění mezi mladými lidmi různého pohlaví a etnického původu a potřebou vytvářet podmínky pro jejich kulturní, rekreační a sportovní aktivity, jednak v konkrétních úsecích působení mezi mládeží, jimiž jsou: programy jejího rozvoje, účast mládežnických skupin na získávání údajů pro ochranu životního prostředí, podíl na protidrogových programech a na programech a aktivitách volného času.
Mezi deseti prioritami je zařazena také "plná a přínosná účast mládeže na životě společnosti a na rozhodování" s těmito požadavky: podíl a odpovědnost mladých lidí na budování a plánování budoucnosti, využití duchovního a intelektuálního přínosu mladých lidí pro rozvoj dovedností potřebných pro spoluúčast na životě společnosti, docenění mládežnických organizací jako důležité základny pro rozvoj dovedností a postojů potřebných pro participaci mládeže (spolupráce - tolerance - výměnné akce) a možnosti ekonomické, sociální a politické účasti mládeže na životě společnosti.9)
V srpnu 1998 se během Světové výstavy v Lisabonu uskutečnila další světová shromáždění s přímým vztahem k dětem a mládeži: třetí Světové fórum mládeže OSN v rámci Světového festivalu mládeže, které připravilo návrhy pro první Světovou konferenci ministrů mládeže v podobě Akčního plánu mládeže. Dokument byl přímo pojmenován "Účast na světovém rozvoji". Na tomto základě přijala první světová konference ministrů Lisabonskou deklaraci o politikách vůči mládeži a programech z nich vycházejících.
Také v Deklaraci zaujala participace významné, průřezové postavení: v úloze sdružení mládeže při realizaci národní politiky vzhledem k mladé generaci a v rozvoji oblastí, na nichž je mládež bytostně zainteresována (podpora míru a nenásilí; rozvoj vzdělání; úsilí o zaměstnanost, zdraví a proti užívání drog a dalších návykových látek). V řadě zřetelů se tak přímo vztahuje k životu mladých lidí v obci a doporučuje:
[*] povzbuzovat mládež k aktivní účasti na životě společnosti a vytvářet podmínky k tomu, aby mladí lidé mohli plnit svoje povinnosti občana a mladé ženy měly v tomto směru rovné podmínky;
[*] podporovat jejich výchovu a vzdělávání v duchu občanství a občanské odpovědnosti, posilovat zájem o účast na životě společnosti a plnou integraci do ní;
[*] prostřednictvím zástupců mládeže usnadňovat přístup k účasti na stanovení, realizaci a hodnocení aktivit, programů pro mládež a akcemi na ně navazujícími se podílet na rozvoji společnosti;
[*] rozvíjet a posilovat politiku nezávislých a demokratických forem spolkového života včetně svobody sdružování na pracovišti;
[*] zvýšit pozornost k mládeži marginalizované, handicapované a sociálně vylučované a prostřednictvím aktivit, programů a dotací usilovat o její účast na životě společnosti;
[*] budovat komunikační kanály k mládeži, aby získala společensky slyšitelný hlas a také tímto způsobem se připravovala na svoji úlohu ve společnosti;
[*] v účasti mládeže na životě společnosti důsledně uplatňovat dobrovolnost.10)
Zatím poslední slovo v tomto ohledu patří - opět poprvé v historii - samotné mládeži. Na samém prahu roku 2000, vyhlášeném OSN za "Mezinárodní rok kultury míru" se pod záštitou předsedy francouzského Národního shromáždění a generálního ředitele UNESCO sešel Světový sněm dětí a přijal Manifest mládeže pro 21. století (Paříž, 21.-27. 10. 1999, 350 zástupců ze 175 zemí).
Také Manifest pojal participaci jako významný úkol spjatý se všemi významnými zájmovými oblastmi: s péčí o životní prostředí (dialog o těchto otázkách a iniciativní role sdružení pro získání veřejnosti), s rozvojem ekonomiky a lidského faktoru; se solidárním přístupem a respektem k druhým lidem a s rozvojem vlastní kultury a interkulturní komunikace a dialogem včetně návrhu na mezinárodní časopis vydávaný samotnými mladými lidmi.
Těžiště pozornosti klade Manifest do výchovy a vzdělání, které pokládá za klíč k nadcházejícímu století. Mezi její cíle zařazuje: tvořivou osobnost s morálními hodnotami a bez předsudků; utváření intelektuálních, praktických a sociálních kompetencí, formování respektu k jednotlivcům i k mezinárodnímu porozumění, rozvoj národní a mezinárodní kultury a řešení dalších úkolů předpokládajících aktivní spoluúčast mladých lidí.11)
RADA EVROPY
Participaci přisuzuje značný význam také Rada Evropy, která její možnosti konkretizuje do specifických sociokulturních podmínek našeho kontinentu. Východiskem je Evropská charta účasti mládeže na životě obcí a regionů, přijatá 2. Evropskou konferencí o politice k mládeži v Llanglenu (Wales, září 1991) Ve své první části věnuje pozornost 11 základním oblastem života mladých lidí. V tomto smyslu je zásadní informací také o možnostech obcí a jejich samospráv počínaje nejmenšími až po velká města.
Na prvním místě stojí politika vzhledem k volnému času a spolkovému životu, po níž následují: zajištění patřičného postavení mládeže v obci a pomoc v nezaměstnanosti, bytová politika a prostředí města, politika vzhledem ke vzdělání a profesní přípravě vyžadující od mladých lidí jejich přímou účast; mobilita mládeže a vytváření mobility mezi evropskými regiony, dále preventivní sociální a zdravotní politika, program informačních pracovišť a databank pro mládež, rovnocenné zacházení s muži a ženami, specifická politika pro vesnické regiony a politika kulturní a vzhledem k životnímu prostředí.
Druhá část Charty obsahuje vytváření institucionálních předpokladů pro spoluúčast s cílem "umožnit mladým lidem a jejich zástupcům podílet se na příslušných politických opatřeních jako skuteční partneři" (čl. 35). Mezi tyto nástroje patří zejména: delegáti mládeže ustanovení při správách obcí nebo regionů a přebírání přímé odpovědnosti mladých lidí zvolených jejich vrstevníky za realizaci projektů. Tito zástupci mají se starostou obce spolupředsedat radě obce pro otázky mládeže.
Do rady se volí pracovníci ze širokého spektra aktivit a institucí působících mezi mládeží: neformálních skupin, svazů a organizací mládeže, středisek, domů mládeže a škol. Rady mají mít rozpočet schvalovaný orgány obce; v jeho rámci uskutečňovat potřeby a přání mladých lidí při opatřování bytů, výstavbě města, zřizování kulturních zařízení nebo pořádání volnočasových aktivit. Rady se proto podílejí na diskusích a následných rozhodnutích a svou činností podporují přijímání demokratických hodnot.
Znalost a uplatnění Charty má pro naši současnou činnost mezi mladými lidmi značný význam. Vymezuje širokou paletu oblastí života a výchovy mladých lidí a nastoluje mezi nimi a obcí (či jejími představiteli) vztahy spolupráce. Dále usnadňuje, aby mladí lidé mohli v tomto směru uplatnit svoje práva a přebírat odpovědnost, a tím navozuje praktická řešení sbližující nás s evropským kontextem.
Aktuálnost otázky zvyšují přípravy územně správní reformy v naší zemi a současně kladou otázku: Jsou ustanovení a smysl Charty mezi volenými zastupiteli i pracovníky aparátu obcí dostatečně známy? A nebylo by žádoucí dát její překlad každé obci k dispozici k praktickému využití?12)
Rovněž druhý summit hlav států a předsedů vlád členských zemí Rady Evropy (Štrasburk, 10.-11. 10. 1997) zařadil participaci mladých lidí ve svém "Závěrečném prohlášení" a "Akčním plánu na posílení demokratické stability" do širokého spektra dalších problémů (demokracie a lidská práva; sociální soudržnost; bezpečnost občanů; demokratické hodnoty a kulturní rozmanitost).
Do souvislostí výchovy člověka uvádí rozvoj demokratického občanství založeného "na právech a odpovědnosti občanů a na účasti mladých lidí v občanské společnosti". V oddíle o sociální soudržnosti doporučuje ve spolupráci s mezinárodními a nevládními organizacemi přijímat programy na podporu zájmů dětí, předpokládající jejich účast v obci jako jejich blízkém sociálním prostředí.13)
Otázkou participace mládeže ve věku 15-25 let se samostatně zabývala 5. evropská konference ministrů odpovědných za mládež uspořádaná radou Evropy (Bukurešť, 27.-29. 4. 1998) pod pracovním názvem "Mladí lidé: aktivní občané v budoucí Evropě" (Lidská práva - Participace - Solidarita). Deklarace přijatá na konferenci zahrnula obsažné informace a závěry:
[*] přehled jednání a dokumentů k otázkám výchovy k občanství a participaci přijímaných od poloviny 80. let na jednáních hlav států a vlád nebo příslušných ministrů;
[*] požadavky a úkoly k rozvoji dobrovolných společenských aktivit posilujících demokracii, pluralitu a realizaci práv člověka;
[*] tyto cíle uskutečňovat za podpory vlád členských zemí Rady Evropy a vtělovat je do politiky vůči mládeži na všech úrovních počínaje obcí po celoevropský rozměr; k tomu vytvářet vhodné společenské a informační, organizační a mediální prostředí také ve spolupráci s Kongresem místních a regionálních samospráv (CLRAE);
[*] dokumentace konference obsahuje rovněž doporučení jednoho z kulatých stolů "Demokracie, participace a občanská společnost", bližší charakteristiku a možnosti spoluúčasti jako nástroje osvojování demokratických hodnot, účasti na demokratických postupech (například volbách) i impulsu pro sociálně prospěšné činnosti.14)
Na Chartu účasti přímo navazují další dokumenty a rozbory Rady Evropy dílčího obsahového, přitom však perspektivního zaměření. Vznikají jako přípravné, podkladové a analytické materiály. Nejsou příliš známy, obsahují však nemálo podnětů i pro naši práci. Výsledkem činnosti různých pracovních skupin se například stal dokument "Evropská strategie pro děti", (odpověď Výboru ministrů z 15. 12. 1998) nebo "Instituce mediátora (ombudsmana) pro děti" (zpracovaná Komisí pro otázky sociální, zdraví a rodiny 1. 10. 1999).
V návaznosti na Evropskou úmluvu práv člověka, Úmluvu o právech dítěte a další usnesení OSN vzniklo jako úvodní projekt doporučení Výboru ministrů členským zemím "Spoluúčast dětí na životě rodinném a sociálním", zpracované pracovní skupinou "Politiky vzhledem k dětem" (rok 1996). Ve stručných tézích vymezuje principy, úkoly a požadavky, jež se mohou realizovat v rodině a společnosti.
Projekt především formuluje "právo na participaci bez diskriminace jakéhokoliv druhu" a pokládá ji za základní předběžnou podmínku pro uplatnění Úmluvy o právech dítěte. Neméně vážným problémem je možnost dítěte mít vliv na utváření vlastního života; přitom se nelze omezovat pouze na fungování existujících institucí, nýbrž uplatňovat iniciativní demokratické přístupy a od dětství rozvíjet politiku rovnosti mezi děvčaty a chlapci.
Participace dítěte na rodinném a sociálním životě je pokládána za rozhodující faktor sociální soudržnosti, učení se demokracii i respektu k zásadám tolerance a hodnotám multikulturní společnosti. K tomu projekt vyzývá organizovat výzkum, rozšiřovat informace, doceňovat úlohu médií. Současně s tím připomíná požadavek výchovy k participaci v různých životních prostředích dítěte: v rodině a škole, v městské části a ve sdružení dětí nebo zařízení volného času dětí, kde všude mohou získávat reálnou občanskou zkušenost.
Projekt pokládá již účast na životě rodiny za způsob živoucí demokracie, který v dialogu vytváří schopnost vyjednávat a konflikty rozhodovat mírným způsobem. Participace uvádí občanství do životní praxe a uskutečňuje individuální i kolektivní odpovědnost. Je školou nediskriminace, nenásilí a tolerance, upevňuje respekt k osobnosti a důstojnosti dítěte a umožňuje co nejlépe jednat ve prospěch jeho zájmů a všestranného rozvoje.
Dokumenty mezinárodního společenství obsahují tedy mnoho nových informací a požadavků, podnětu a inspirací. Širšímu uplatnění brání jejich nedostatečné zpřístupnění pracovníkům mezi dětmi a mládeže i z komunální sféry. Také u nás bude žádoucí dosáhnout stavu, aby se podobně jako v dalších evropských zemích jejich podnětů průběžně stávaly součástí politiky obcí, státu a celé společnosti vzhledem k dětem a mládeži, a přispívaly k jejich zdravému a všestrannému rozvoji a šťastnému životu.15)
SPOLUÚČAST MÁ MNOHO TVÁŘÍ A MOŽNOSTÍ
Participaci dětí a mládeže se také u nás věnuje v posledních letech rostoucí pozornost. Přes počáteční rozpačitost, nepochopení až nesouhlas se začíná prosazovat; stává se ověřovaným a prakticky uplatňovaným postupem, jehož častost a význam se daří postupně zvyšovat. I nadále však musí překonávat subjektivní i objektivní omezení.
Mezi první patří stereotypy výchovného myšlení a praxe některých rodičů, pedagogů i příslušníků veřejnosti. Je to třeba postoj, že dítě - žák nemá ani tak právo vyjadřovat svůj názor, jako pouze povinnost být poslušný a ukázněný nebo praxe zjištěná šetřeními, že rodiče svým dětem a jejich volnému času věnují méně pozornosti a času než v minulosti.
K objektivním limitům náleží stav, že se spoluúčast dětí a mládeže na životě rodiny, školy i obce uskutečňuje ve stále složitějších podmínkách: za rostoucích nároků na školní úspěch, pro hrozbu nezaměstnanosti po absolvování školy a z toho vyplývající životní nejistoty, dále při negativních vlivech narušujících harmonii rodinného života a pro malý zájem některých obcí o nejmladší občany.
Participace dětí a mladých lidí a demokratická samosprávnost obce vycházejí z téhož zdroje. Předpokládají možnost projevit názor, spolurozhodovat a realizovat společně přijatá řešení. Pokud jde o naše děti a mladé lidi, uskutečnila se empirická šetření o reálním stavu. Zvyšuje se vědomí dospělých o potřebě jejich spoluúčasti, rozšiřuje se spektrum možností a získávají se nové praktické zkušenosti a jsou přijímány dokumenty národní politiky, které její myšlenku a praxi podporují a vyžadují.
Tento vývoj nás spolu s praxí sdružení dětí a mládeže, organizací pro děti a mládež i pro jejich volný čas sbližuje s celoevropským kontextem. Ten vůči nim dlouhodobě usiluje o to docenit význam a specifika dětí a mládeže, navozovat vůči nim citlivý a vstřícný, přitom však náročný vztah. V jakých hlavních směrech se toto úsilí uplatňuje?
ŠKOLA - ZÁKLAD PARTICIPACE
Účast dětí a mladých lidí začíná (po rodině) ve školní třídě a na škole, kde vznikají a působí jednotlivé prvky i ucelené struktury žákovské samosprávy (mluvčí tříd, žákovské rady, školní parlamenty). Ty žákům umožňují vyjadřovat se k životu třídy a školy, účastnit se rozhodování o společných otázkách, podílet se na realizaci těchto rozhodnutí a přebírat vlastní spoluodpovědnost za ně.
Organizační formy jsou alternativní a jsou právem podřazeny smyslu a cílům participačních, samosprávných aktivit. Závažnou skutečností však je, že podle platných směrnic školské správy samospráva nemusí nutně existovat. Vzniká pouze na školách, kde si pedagogové uvědomují význam samosprávnosti pro výchovu žáků k demokratickému občanství a pomáhají je tak připravovat na roli občana.
Tento nežádoucí stav potvrzují uskutečněné rozbory. V roce 1987 fungovala žákovská samospráva na 93 % základních a 87 % středních škol (ze vzorku 200 škol). V 90. letech však její působení paradoxně osláblo. V analýze 49 školních řádů z roku 1997 se zmínka o žákovské samosprávě objevila pouze v 8 a zmínka o právech žáků v 11 z nich. Ve znění řádů ve srovnání s právy výrazně převažovaly povinnosti, příkazy a zákazy. Podle ankety Unie rodičů z roku 1996 o právech dítěte samospráva existovala pouze na 63 % základních škol a 11 % jejích představitelů nebylo voleno, nýbrž pouze jmenováno třídními učiteli. Podle jiného šetření (Olomouc 1997) učitelé do devíti let praxe měli k žákovské samosprávě odmítavý vztah jako činnosti příliš pracné a málo "rentabilní".16)
Přesto však jsou k dispozici také pozitivní zkušenosti. Na základní škole Jižní IV. v Praze 4 pracuje několik let školní parlament. Vychází ze zásad, o jejichž realizaci usiluje celá škola, zejména o komunikaci a spolupráci se žáky na demokratických principech. Do parlamentu jsou z každé 3.-9. třídy voleni dva "poslanci". Ti se scházejí jednou za měsíc za účasti ředitele a podle potřeby také dalších pedagogů, žákovských redaktorů školního časopisu a moderátorů školního rozhlasu. Parlament spolurozhoduje například o obsahu školních kroužků, mimovyučovacích akcích školy (Den země, Olympijský den na škole, Dětský den, školní soutěže), o změnách školního řádu, režimu ve školní jídelně.
Na druhé základní škole v Litomyšli začal školní parlament pracovat ve složení 3 zástupců z každého 5.-9. postupného ročníku. Za cíl si klade rozvíjet demokracii a bojovat proti negativním jevům, uplatňovat práva žáka a posilovat jeho sebevědomí, zlepšovat vzájemné vztahy mezi žáky a učiteli, rozvíjet ekologické chování, dále uplatňovat zdravý životní styl a volnočasový život žáků, poznávat historii svého města a informovat veřejnost o činnosti školy. Pro realizaci úkolů zpracoval pololetní plán, začal vydávat školní časopis a podílet se na přípravě výchovných akcí (besedy o drogách, účast na šetření životního prostředí "Živé Labe" - návrhy na zlepšení školního prostředí). Představitelé školního parlamentu se rovněž setkali na besedě se zástupci městského zastupitelstva a místními novináři.
Na základní škole Seifertova v Jihlavě s rozšířenou sportovní výukou pracuje žákovská rada. Velkou pozornost věnuje sportovní a další zájmové činnosti (školní sportovní klub, zájmové kroužky cizích jazyků, tance, počítačové), projektu Zdravá škola, ekologie, informačnímu centru, protikuřáckému a protidrogovému programu, výstavkám dětských prací a kulturním vystoupením apod. Pátým rokem vychází rovněž školní časopis za aktivní účasti mladých redaktorů ze 7.-8. tříd; jeho počítačové zpracování zajišťuje další skupina z 8.-9. tříd.
ZÁJMOVÉ AKTIVITY VOLNÉHO ČASU
Psychologickou i pedagogickou předností aktivit a institucí volného času dětí a mládeže je zásadní dobrovolnost účasti, jejich zájmové zaměření a případně také veřejně prospěšné vyústění. To ovšem vyžaduje takovou nabídku, aby probouzela zájem, motivovala k účasti a usnadňovala i vstup dospělých, profesionálních či dobrovolných pracovníků jako inspirátorů a realizátorů. Mnohé naše obce začaly již takto svou účastí a podporou obohacovat mimoškolní a mimopracovní život svých nejmladších občanů.
Aktivity příležitostné se stávají vítaným narušením zaběhnuté rutiny a stereotypu denního života. Přinášejí herní, poznávací, "objevitelské" a další aktivizační prvky. Uvolňují emocionalitu a umožňují prožívat radostné chvíle, účastnit se spolu s vrstevníky či vlastními rodiči a být nejen účastníkem, nýbrž se postupně stávat také spoluorganizátorem.
Takové činnosti se realizují v mnoha městech západní Evropy (viz Francouzské město her a Projekty ve prospěch nejmladších, Moderní obec č. 12/1998, str. 20-21). Potěšitelné je, že se takto v posledních letech rozšiřuje v tomto ohledu zkušenost také u nás. Dosvědčují to i několikadenní celopražské akce typu Hrad patří dětem (rok 1998) nebo Bambiriáda (v roce 1999 a 2000 na pražském Střeleckém a Dětském ostrově a v roce 2000 v řadě dalších našich měst).
Tyto rozsáhlé veřejné aktivity mají několikerý význam: pro mladé účastníky jsou přitažlivou volnočasovou činností, příjemným i trvalým zážitkem. Jsou příležitostí pro zvýšení zájmu rodičů i dalších dospělých o to, čemu se děti a mladí lidé ve svém volném čase věnují nebo co v něm mohou dělat. Mohou se však stávat i podnětem, kterého lze v místních podmínkách obcí využívat k obohacení místních tradic a zaměřit ho na zábavu, oddych i na veřejně prospěšnou činnost.
Nadále se osvědčují zájmové činnosti pravidelné, které uskutečňují místní školy, zařízení volného času nebo dobrovolná sdružení dětí, mládeže i dospělých za společenské, morální i hmotné podpory obce a jejích představitelů. Nestačí totiž setrvat při jednorázové, byť tradiční a úspěšné aktivitě, aniž by se usilovalo o působení soustavné, dlouhodobé. Také v tomto ohledu se u nás projevuje pozitivní posun.
Podle zjištění Institutu pro výzkum veřejného mínění roste v posledních pěti letech spokojenost s vybaveností obcí pro volný čas (zvláště pro sporty, kulturní vyžití, rekreaci) a tento vývoj dokládají informace o situaci v konkrétních obcích. Přesto však nabídka volnočasových aktivit má daleko do optima. Neoslovují všechny potenciální účastníky jak ve velkých aglomeracích, tak také v malých obcích do 2 tisíc obyvatel. Zde v roce 1998 žila plná čtvrtina našich obyvatel a každý z nich (včetně dětí a mladých lidí) zdaleka neměl dostatek příležitostí pro uplatnění svých přání a zájmů.
Naše volnočasová zařízení (střediska volného času) sdružují k pravidelné zájmové činnosti kolem 15-20 % mladé populace především ve městech. Na další její vrstvy v přibližně stejném dosahu působí členitá síť dobrovolných sdružení dětí, mládeže i některá sdružení dospělých. Obce této činnosti napomáhají vytvářením podmínek pro pořádání tradičních i nových aktivit a pro budování zařízení (klubů mládeže - specializovaných počítačových a internetových center, hřišť, sportovišť apod.). Některá zařízení volného času přímo podporují také participační aktivity dětí a mladých lidí a pedagogickou, organizační podporu i sídlo v nich nacházejí obecní rady nebo parlamenty dětí a mládeže.
Západoevropská zařízení hledají v současnosti nové možnosti pro spoluúčast svých mladých návštěvníků. Ve Francii pracuje od roku 1995 komise pro analýzu zkušeností středisek prázdnin a volného času. Je to konzultační orgán státní správy (ministerstva mládeže a sportů), jehož cílem je učinit působení zařízení účinnějším.17) Vychází z těchto předpokladů a cílů:
[*] pokládá za nutné aktualizovat dnes již nevyhovující tradiční podobu těchto středisek; na potřebě změny se shodují jejich vedoucí i pedagogičtí pracovníci, rodiče, ministerstvo mládeže a sportů a také samotné děti a mládež;
[*] doceňuje podstatnou a v mnohém určující úlohu volného času v rozvoji dítěte v rovině sociální i pedagogické; cílem je ve spolupráci s politiky, pracovníky veřejné správy a lidové výchovy dosáhnout jejich otevřenosti a rovnosti přístupu do nich;
[*] projekt jejich dalšího vývoje zdůrazňuje: komplexnost pojetí obsahu i působení organizátorů jako podmínky pro schválení akreditace zařízení (mj. začleněním také sportovního úseku do jeho struktury); snaží se zjednodušit a zpružnit předkládání projektů vzhledem k uvažovaným cílovým skupinám a rozvíjet profesionalizaci středisek;
[*] řeší otázku, zda volný čas a jeho aktivity pokládat za oblast působení veřejných služeb nebo svobodnou volbu účastníka; (podle názoru autora této studie však oba zřetele nestojí zásadně proti sobě);
[*] jednou ze základních opor této koncepce je posilování spoluúčasti dětí, mladých lidí a rodičů na činnosti zařízení.
Podobným způsobem vyznívá rozbor zkušeností 180 středisek mládeže ve frankofonním společenství Belgie.18) Střediska jsou chápána jako místa výchovy k občanství, které se uskutečňuje na základě participace mladých návštěvníků. Analýza kriticky hodnotí dnešní stav této výchovy, její kampaňovitost a malou soustavnost. Z nerovnovážné, krizové situace vede jediná cesta:
"Není demokracie bez každodenní trvalé výchovy k aktivní, odpovědné a kritické demokracii. Není demokracie bez průběžné výchovy." Dosáhnout tohoto cíle není však možné bez aktivní spoluúčasti: "Základní specifika domů mládeže je místem, kde mladý člověk přestává být spotřebitelem nebo podřízeným a stává se aktérem (účastníkem)".
Proto návrh koncepce doporučuje do popředí postavit výchovné působení, a nikoliv represi. V těchto souvislostech i pro nás mohou být inspirací demokratické mechanismy působící uvnitř soustavy domů a středisek volného času mládeže, jakými jsou volby řídících nebo poradních orgánů.
Těmito otázkami se zabývala rovněž 18. mezinárodní konference Mezinárodní federace obcí a sousedství o úloze obecních středisek v období nejistoty a rychlé změny (Jeruzalém, prosinec 1998). Vyšla ze změn probíhajících ve světě za poslední desetiletí (vznik informační dálnice, nebývalý růst komunikačních možností, avšak také rozevírání nůžek mezi prosperitou a chudobou).
SAMOSPRÁVNÉ SDRUŽOVÁNÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE MIMO ŠKOLU
Na žákovskou samosprávu na školách zmíněnou výše plynule navazuje samosprávné sdružování dětí a mládeže v obcích, jedna z klíčových oblastí jejich participace. Zahraniční zkušenost posledních dvou desetiletí přináší v tomto ohledu nové podněty i ze spoluúčasti nejmladších občanů na životě své obce. Uskutečňuje se ve volném čase mimo školu (často ovšem s její podporou), přináší větší otevřenost a flexibilitu činností a organizačních forem. Obce jim věnují pozornost přímou (organizační) i zprostředkovanou (vytváření podmínek).
Země tradiční demokracie i země transformující se musí překonávat překážky:
[*] Negativní jevy oslabující postavení dětí a mladých lidí ve společnosti: jejich sociální vylučování a marginalizaci; podcenění potřeb všestranného rozvoje každého příslušníka mladé generace; problémy multikulturního soužití; nedostatky v bezpečnostní politice města a jeho rizikových částí; později také nezaměstnanost mladých lidí.
[*] Postoje a praxi některých dospělých působících mezi mládeží, profesionálů nebo laiků (například rodičů). Ti i oni vycházejí z nesprávného předpokladu, že dítě není právy vybaveno od svého narození, nýbrž že má především "poslouchat"; jiní předpokládají, že jeho ukázněnost je východiskem výchovného působení, a nikoliv jeho žádoucím výsledkem. Jsou to v podstatě postoje nedůvěry vůči dětem a mladým lidem, které brání vytvářet prostor pro dialog, spoluúčast a postupně přebírání odpovědnosti samotnými dětmi a mladými lidmi.
[*] Změna postojů a praxe samotných mladých lidí, kteří v evropském měřítku (a také u nás) projevují v současnosti méně zájmu o pravidelnou činnost ve sdruženích; oproti tomu se účastní spíše veřejně užitečných akcí příležitostných (ekologických - solidárních). V tomto ohledu však u nás negativně působí menší organizovanost dětí a mládeže ve sdruženích oproti některým západoevropským zemích i roztříštěnost jejich střechových organizací.
Kromě sdružení se v posledních letech také u nás začaly uplatňovat nové způsoby participace v podobě rad, parlamentů dětí a mládeže a dalších struktur jejich spoluúčasti působících v obcích. Jejich myšlenka se zrodila v 70. letech ve Francii a dnes jsou právem pokládány za místo dialogu a spolupráce mladých občanů a představitelů obce. Během posledních desetiletí krystalizuje jejich občanská i pedagogická dimenze, narůstá fond zkušeností i význam jak pro mladé, tak i pro dospělé obyvatele obce.20)
Pro první jsou příležitostí setkávat se s jejími představiteli a jednat s nimi, poznávat struktury, fungování a smysl demokratické samosprávy a vyjadřovat názory na věci veřejné a utvářet kladné postoje k potřebám obce a k jejich uskutečňování. V tomto smyslu se stávají praktickou školou výchovy k demokratickému a aktivnímu občanství.
Pro představitele obce je činnost rady parlamentu a setkání s jejími členy zdrojem poznání o potřebách a zájmech nejmladších občanů, dialogu umožňujícího děti a mladé lidi docenit jako jednu z priorit samosprávy a podnětů pro jednání volených orgánů ke zlepšení jejich života v obci. Z působení rady vyplývá tedy oboustranný poznávací, hodnotový i akční prospěch, převažující nad riziky (například nad možnou manipulací dospělými).19)
K pozitivnímu vývoji došlo během posledního desetiletí také v České republice. Koncepčně se otázka participace objevila hned na jeho počátku (například na semináři Ústředního domu dětí a mládeže v Čelákovicích v roce 1991) a záhy se stala předmětem zájmu některých sdružení dětí a mládeže, obou jejich střechových organizací (Kruhu sdružení dětí a mládeže ČR a České rady dětí a mládeže) i sdružení dospělých na obranu dětských práv (České sekce obránců dětských práv DCI a Aliance nevládních organizací).
Tyto organizace začaly soustřeďovat dospělé zájemce o dětská práva, mezi něž prvořadě patří právě také participace. Iniciovaly a uskutečnily aktivity zaměřené jednak na veřejnost, jednak na děti a mladé lidi. Podle neúplného výčtu to byly zejména: sedm seminářů o realizaci Úmluvy o právech dítěte (v letech 1993-2000), dva národní dětské parlamenty (prosinec 1998 a říjen 1999), výše zmíněné praktické aktivity typu "Hrad patří dětem" a Bambiriády.
Participační podněty se díky iniciativním profesionálním pedagogům i neprofesionálním zájemcům promítají do některých okresů a měst. Od roku 1999 existuje v Žatci Dětské městské zastupitelstvo (14 členů, 2 asistenti ve věku 10-18 let, tedy od 5. ročníku základní školy po 3. ročník školy střední). Zástupci byli zvoleni na Dětském diskuzním fóru ze žáků místních škol a sdružení dětí a mládeže.
Zastupitelstvo věnovalo až dosud pozornost těmto otázkám: postavení žáka (vymezení jeho práv a pravidel soužití ve škole); návrhům na zlepšení života a prostředí školy (komunikace mezi studenty a profesory gymnázia - zavedení volnějšího režimu o přestávkách mezi vyučovacími hodinami) i mimo školu (návrhy na likvidaci černých skládek); aktivitám mimo vyučování (soutěže deskových her, sportovní akce, převzetí dozoru nad posilovnou - besedy o předcházení drogové závislosti a kriminality); pro svoji činnost zpracovalo rovněž jednací řád a stanovilo další pravidla svého fungování.
Součástí aktivit zastupitelstva byla rovněž setkání se starostou města a jeho zástupci, seznamování s uspořádáním a fungováním městského úřadu. Velkou pozornost věnovalo rozšiřování samosprávných struktur a aktivit dětí a mládeže do dalších škol a tříd svého města i do sousedních měst. Usiluje zvláště o to, aby ve třídách působili zástupci žáků, kterým pomáhá důvěrník z řad učitelů volený žáky.
Při domě dětí a mládeže v Novém Jičíně existuje od roku 1988 jedenáctitičlenný Dětský parlament, scházející se jednou za 14 dní k řešení problémů města, okolních vesnic dětí a mladých lidí (volný čas - práva dítěte - ekologie). Mezi aktivity jím iniciované a pořádané patří:
[*] činnosti volného času: žákovská akademie v místním divadle se zpěvním, tanečním a divadelním programem; Olympijský den a atletický pohár rozhlasu; podíl na školních výletech; Den dětí; zábavy a soutěže;
[*] veřejně prospěšná práce pro zlepšení životního prostředí: úklid lesa, úprava tenisového kurtu, diskuzní pořad pro veřejnost; aktivity mezi handicapovanými dětmi nebo návštěvy v dětském domově; setkání s představiteli města.
V Praze 10 působí od roku 1997 rovněž při Domě dětí a mládeže (Dům UM) Regionální dětský parlament vytvořený ze zástupců škol s představiteli samosprávy. Má 32 členů (po čtyřech z každé školy), zvolených v jednotlivých částech obvodu.
Těžiště klade do samostatné aktivity, k níž kromě otázek ekologie, bezpečnosti života ve městě a boje proti návykovým látkám patří také hry a oddechové činnosti. O všech těchto otázkách hovoří členové parlamentu na pravidelných schůzkách s představiteli své městské části.
Dosud se participační aktivity uskutečňovaly především z iniciativy a silami dobrovolných sdružení, ze zájmu a nadšení pracovníků nevládních organizací. Nejsou příliš rozšířeny ani na školách, ačkoliv právě zde se demokratické principy a přístupy mohou uplatnit v širokém měřítku. V poslední době toto úsilí podporují také exekutivní orgány. Usnesení vlády ke "Koncepci státní politiky ve vztahu k mladé generaci v České republice do roku 2002" (ze 6. 1. 1999) participaci dětí a mladých lidí na životě společnosti výslovně obsáhlo a stanovilo:
[*] "Zpracovat koncepci rozvoje participace mládeže na vytváření a působení poradních orgánů pro mládež a volených orgánů zastupujících mládež na všech úrovních státní správy a samosprávy a legislativní zajištění podmínek pro vznik a působení těchto orgánů."
[*] "Zpracovat koncepci působení státu, regionů a obcí v oblasti volného času mládeže a vytvořit vhodné legislativní a přímé i nepřímé ekonomické nástroje."
MÉDIA - JEDNA Z VÝZNAMNÝCH MOŽNOSTÍ PARTICIPACE
Do života a výchovy dětí a mládeže v obci se v současnosti promítá také rostoucí význam médií. Ta působí přímo na jejich volnočasový život v rodině, škole i mimo ni. Reagují na jejich konkrétní problémy. Dospělí mohou vůči nim vytvářet příznivou a vstřícnou atmosféru. Napomáhají tak uskutečňovat Úmluvu o právech dítěte, pokud jde o právo na informace i na vyjádření názoru. Média působí jako oboustranný zdroj informací:
[*] pro děti a mládež o tom, co se děje ve světě, zemi, obci, ve vzdálených regionech i nejbližším okolí;
[*] pro dospělé, jak žijí jejich nejmladší spoluobčané, jakých výsledků dosahují, jakými problémy strádají, v čem se jim může a má dostat pomoci.
Informační funkce však v tomto ohledu možnosti médií zdaleka nevyčerpává a také zde nabývá na významu spoluúčast dětí a mladých lidí na jejich vytváření. Spektrum takových, dnes jenom částečně využívaných aktivit, naznačuje následující přehled:
[*] Rubriky nebo koutky místních zpravodajů, novin, časopisů nebo rozhlasové relace se mohou stávat počátkem novinářské tvůrčí činnosti samotných dětí a mladých lidí, způsobem vytváření a sdělování postojů k dospělým, k obci i celé společnosti.
[*] Časopisy a zpravodaje vydávané na školách nebo v dětských a mládežnických sdruženích obsahují v některých případech vedle věcných informací i první nesmělé reportáže a literární pokusy. V tomto ohledu nastalo v posledních letech na našich školách oživení.
[*] Kromě toho existují také u nás nadmístní tiskové orgány dětí a mládeže. Např. Zámeček, měsíčník pro dětské domovy, vydávaný od roku 1997 sdružením Duha v Karviné, přináší obsahem i formami různorodý a přitažlivý materiál (informace o životě dětí a mladých lidí v dětských domovech, ankety o jejich názorech, rady dospívajícím, zprávy o dlouhodobých hrách atd. Pozoruhodné přitom je, že časopis pod vedením dospělého připravuje devítičlenná redakční rada dětí a dospívající mládeže ve věku 13-17 let.
[*] Účast na tvorbě médií dostala zelenou v řadě velkých zahraničních zařízeních volného času. Zde vznikla i samostatná oddělení, kde děti a dospívající mládež pravidelně a často na dobré literární a výtvarné úrovni připravují noviny, zpravodaje či další typy tištěných periodik. Někteří z jejich tvůrců se v roce 1998 účastnili i mezinárodního semináře pro mladé neprofesionální žurnalisty v Praze, pořádaného Evropskou asociací zařízení volného času dětí a mládeže (EAICY).
[*] Participace na tvorbě médií se neomezuje na tisk. V městě Reutlingen v Bádensku-Württenbersku (přes 107 tisíc obyvatel) vzniklo v roce 1996 Dětské rádio KIDS ON AIR jako projekt kulturního vzdělávání mládeže financovaný Zemským ústavem pro komunikace. Vysílání za pomoci rádiožurnalisty a pedagoga připravují ve spolupráci s rozhlasovou stanicí Neckar děti ve věku 9-14 let..
[*] V první polovině 90. let vzniklo v Kodani dokonce mediacentrum pro nezaměstnané ve věku 18-24 let a stalo se nabídkou nejen pro uplatnění jejich zájmů, nýbrž také pro zaměstnání v rozhlasové, televizní stanici a v tvorbě nahrávek a videa. Centrum vydávalo v nákladu 15 tisíc výtisků rovněž čtvrtletník. Bylo plně financováno správou města.
[*] Možnosti účasti mládeže v mediální tvorbě se rozšiřují také v mezinárodním měřítku. Od roku 1999 vydává Rada Evropy spolu s Evropskou komisí nový magazín pro pracovníky mezi mládeží Kojot (Coyotte), jehož redakce sídlí v Centru evropské mládeže ve Štrasburku. Pohnutkou pro jeho založení se stal rostoucí počet školitelů mládeže evropských zemí, kteří při Evropském fóru mládeže založili svoje sdružení. Magazín proto připravují mladí lidé.
Další příkladem z poslední doby je Manifest mládeže pro 21. století, přijatý na Světovém sněmu dětí, který navrhl otevřít na internetu přitažlivou stránku věnovanou mládeži a v národním i mezinárodním rámci vydávat časopis vytvářený mladými lidmi. Ten by mohli číst také rodiče a další.
PŘÁTELSKÁ A VSTŘÍCNÁ ATMOSFÉRA OBCE
Obce mohou účinně podporovat všechny předchozí způsoby spoluúčasti dětí a mládeže a mnohde se tak již také děje. Prospěšné a úspěšné je toto úsilí tam, kde se neomezuje na jednotlivé, byť zdařilé aktivity, nýbrž kdy vůči svým nejmladším občanům uskutečňuje politiku promyšlenou a dlouhodobě koncipovanou. Participace dětí a mládeže se v dnešní Evropě uplatňuje na všech úrovních: v malé, vesnické obci, ve městě s větším počtem obyvatel, ve vyšších správních jednotkách (okresy, kraje, departementy, regiony) i v celostátním měřítku.
Pro tyto cíle se využívají různé prostředky: předvolební programy vůči mladé generaci, aktivity a podmínky jejich realizace umožňující spoluúčast dětí a mládeže, politická i hmotná podpora sdružení a volnočasových zařízení jako přirozených základen participace, projekty podněcující činnosti organizací dospělých, které se zabývají i dětmi a mladými lidmi (nadace v tělovýchově a sportu i v dalších oblastech), působení místních médií apod.
Na podporu takových záměrů se v některých západoevropských zemích uskutečňují celonárodní akce, směřující a vyúsťující do konkrétního prostředí obcí. Takto se uskutečnila např. německá kampaň pro větší vstřícnost k dětem nazvaná "Dětská karavana 1998". Probíhala od 1. června (Mezinárodní den dětí) do 20. 9. (Světový den dětí) jako putování po 50 ze 150 přihlášených měst. Její cesta obsáhla bezmála 9 tisíc km.
Politickými a finančními gestory karavany byly dobročinné organizace, ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a mládež i sponzoři. Celkový objev finančních prostředků činil 3 mil. DM. Cílem akce bylo dosáhnout větší vstřícnosti veřejnosti vzhledem k nejmladší populaci, přispět k popularizaci Úmluvy o právech dítěte ratifikované zde v roce 1992. V průběhu karavany se uskutečnily slavnosti dětí a jejich rodičů, hry, informační setkání s rodiči, politiky, učiteli a dalšími zájemci a odborníky o tom, jak v obci vůči dětem vytvářet přátelskou atmosféru.
Náměty zahrnuly například vytváření zdravého životního prostředí, zřizování nových hřišť, plánování bezpečné dopravy. Vyvrcholením se stala dětská shromáždění. Jednotlivých aktivit se účastnily různé skupiny, svazy a místní iniciativy. Její itinerář zahrnul i velká města (Ludwigshafen, Bonn, Norimberk, Lipsko, Cvikov nebo Chotěbuz).
Stejné úsilí se promítlo do konkrétních podmínek jednotlivých měst. Úřad pro sociální práci ve Wiesbadenu (hlavní město Hessenska, 266 tisíc obyvatel) připravil projekt pro všech 12 městských částí vycházející ze zákona o mládeži a z Úmluvy o právech dítěte. Do aktivit se zapojily i samotné děti. Vyšly na prohlídku svého okolí, zjišťovaly nedostatky, s dotazy se obracely na rodiče, učitele, představitele správy města a navrhovaly řešení: odstranit parkování z louky, kde si mohou hrát, zřídit cesty pro jízdy na kole, rozšířit chodníky, dále školní dvory zpřístupnit také odpoledne, zlepšovat bezpečnost hraček i místní dopravy, zachovat prostory pro hry dětí rušené v důsledku výstavby, zvýšit čistotu měst (v souvislosti s chovem psů) a zřizovat naučné přírodní stezky.
Akce zorganizoval úřad pro sociální práci. Z rozhodnutí městské rady uskutečnil informační setkání za účasti zainteresovaných zařízení a institucí: společenských středisek, škol, zařízení pro denní pobyt dětí, spolků a sdružení, angažovaných rodičů. Následovala konference dětí spojená s přípravou nástěnek, fotografií i filmových šotů, se zpěvem i krátkými scénkami. Děti na ní argumentovaly racionálně a úřadu umožnily připravit dokumentaci ke zlepšení situace. Kampaň přispěla k tomu, aby politika obce vzhledem k dětem a mladým lidem zakotvila za jejich přímé účasti jako trvalý úkol.
Uvedené zkušenosti jsou cestou, jak také u nás překonávat malou vstřícnost až lhostejnost k potřebám dětí a mladých lidí. Nejde o to jakkoliv jim nadbíhat, nýbrž "pouze": dávat jim slovo, brát jejich vyjádření vážně, umožňovat jim účast na veřejně prospěšných aktivitách, činit je spoluodpovědnými a jejich formující se občanské přesvědčení tak obohacovat o jeho podstatnou, realizační stránku.
JAK POSTUPOVAT DÁLE?
Z předchozího vyplývají závěry a východiska pro postup v dalším období:
[*] Soudobá evropská škola doceňuje zejména v posledním období význam dítěte a mladého člověka - žáka jako aktivní součásti výchovně vzdělávacího procesu; je (či má být) nezastupitelným a respektovaným účastníkem, který v něm vystupuje jako jeho aktivní subjekt.20) O to významnější může být jeho úloha ve volném čase, neboť do alternativních možností vstupuje na základě vlastní svobodné volby, uplatňuje v něm zájmy a nadání. Rozvíjí tak nejen volnočasové aktivity, nýbrž celou svou osobnost a specifickými způsoby jeho rozvoji napomáhá společnost. Rostoucí možnosti této oblasti se dnes běžně uznávají, přesto se však zdaleka plně nevyužívají.
[*] Hlavní cestou se stále patrněji stává participace dětí a mladých lidí, jejich sdružení, zařízení a médií. Podíl na životě rodiny, školy, skupin vrstevníků, volného času, obce se uskutečňuje ve stále členitější paletě aktivit od uspokojování individuálních zájmů po aktivity veřejně prospěšné. Zahrnuje zájmové činnosti příležitostné a pravidelné (sportovní, umělecké, technické, přírodovědné a další); různé podoby žákovské samosprávy od zástupců tříd po rady dětí a mládeže v obcích a dětské parlamenty; účast na tvorbě místních médií (školní časopisy a rozhlasová vysílání obce); solidární aktivity ve prospěch druhých lidí nebo životního prostředí. Nezbytným předpokladem je vstřícná atmosféra se strany dospělých, kdy hlas dětí a mladých lidí bude nejen slyšet, nýbrž také skutečně slyšen a brán v úvahu.
[*] Nezbytná proto je otevřenost obce k potřebám, zájmům i participaci svých nejmladších občanů. Vyžaduje znát potřeby a problémy jejich života; v je třeba úvahu brát dosavadní poznatky i dokumenty mezinárodního společenství i naší země, jež tuto zkušenost zobecňují a naznačují realizační možnosti. Pozitivní postoje dospělé populace probouzejí vstřícnou atmosféru; vytvářejí personální, institucionální i hmotné předpoklady v místní samosprávě a správě; k informování a motivaci dospělých, mladých občanů i jejich sdružení a institucí využívají médií.
[*] Obce mají specifická prostředí vytvářená tradicemi, hmotným prostředím, současnými sociokulturními předpoklady i výhledem do budoucna. Mají však také shodné rysy: vztažné skupiny vytvářející vzhledem k dětem a mladým lidem obdobné postoje; ucelené soubory cílů a opatření k jejich realizaci v podobě politiky vůči nim. Pozornost v této souvislosti zasluhují především rodiče; školní a volnočasoví pedagogové; veřejné kulturní a výchovné instituce; sdružení, mládeže a dospělých; příznivci a sponzoři ze sféry ekonomiky; média; samospráva obce.
[*] Předchozí rozbory srovnávaly stav u nás se situací v zahraničí a konstatovaly v mnoha směrech naše zaostávání. Během několika posledních let lze však také v České republice zaznamenat v této oblasti pozitivní posun. Není zdaleka obecný a dostatečný; odstraňování malé pozornosti až lhostejnosti, stereotypů myšlení i jednání dospělých vůči dětem a mládeži je však patrné a přináší první výsledky. Obce různé velikosti a profilu přispívají k tomu, aby se spoluúčast rozvíjela v žádoucích dimenzích, různých oblastech volného času a aby získávaly každé dítě a mladého člověka bez ohledu na věk, původ a sociální postavení.
Pro situace a výhled plně platí jeden ze závěrů Světové konference ministrů odpovědných za mládež: "Posílit odpovědné partnerské vztahy mezi všemi klíčovými účastníky procesu, zvláště mládežnickými sítěmi, nestátními mládežnickými institucemi a organizacemi a také vztahů mladých žen, zvláště dospívajících, mladých mužů s jejich rodinami, vládami, mezinárodními organizacemi, občanskou společností, obchodním sektorem a médii, za účelem spojit své síly a lépe se postarat o mladý potenciál a problémy jak na úrovni národní, tak i místní".
Směry působení jsou vyznačeny, z jejich uskutečňování se začínají získávat zkušenosti. Lze si proto "pouze" přát, aby další úsilí o bohatý, aktivní a tvůrčí život našich dětí a mladých lidí probíhalo všude, co nejúčinněji, a posilovalo tak rozvoj občanské společnosti.
Literatura
1) Studie navazuje na práci autora Programy měst a obcí pro mladou generaci. Moderní obec č. 5/1998, příloha.
2) Keys to participation. Youth Director, Council of Europe, Strasbourg 1998, str. 5.
3) MÉMO Jeunesse. Les Chiffres-clés de la jeunesse. INJEP Marly-le-Roi 1998 str. 98; B. Roudet, La participation des jeunes aux associations en France, analyse de quelques indicateurs statistiques. AGORA r. 1997, č. 9, str. 105 n.
4) V. Kotková, T. Svatoš, Dětská reflexe své rodiny a rodinných vztahů. Pedagogická orientace r. 1998, č. 2, str. 62 násl.
5) PhDr. St. Větrovský, PhDr. Fr. Pelka, PhDr. M. Tužilová aj., Závěrečná zpráva z ankety k problematice Úmluvy o právech dítěte. IDM Praha, r. 1999, č. 5.
6) PhDr. Fr. Pelka, JUDr. Vl. Švestka, Mgr. M Ondrušková, Participace mládeže a společnost. IDM Praha, 1998
7) Fr. Pelka, Zd. Válek, Participace mládeže z pohledu pracovníků státní správy a pracovníků s dětmi a mládeží. Informační listy IDM, r. 1999 - 2000, č. 5.
8) Práva dítěte v dokumentech. MV ČR, Česká sekce DCI a FOD. Praha 1998, str. 6 násl. Publikace obsahuje rovněž přehled dokumentů OSN a Rady Evropy k právům dítěte (str. 92 - 93). V. rovněž Evropská konvence o výkonu práv dítě a vysvětlující zpráva k ní (Rada Evropy, Štrasburk 8. 9. 1995), konkretizující procedury při právních jednáních týkajících se dětí.
9) Pedagogická orientace r. 1997, č. 2, str. 3 násl.
10) Pedagogická orientace r. 1999, č. 4, str. 122 násl.
11) Parlement des enfants. Paris - Palais Bourbon et UNESCO 21. - 27. octobre 1999.
12) Charte européenne de la participation des jeunes `a la vie municipale et régionale. Conseil de l' Europe. Strassbourg 1991.
13) Akční plán Rady Evropy. Pedagogická orientace r. 1998, č. 2., str. 123 násl.
14) Od Bukurešti k Lisabonu aneb vztah Evropy a světa k mládeži. MŠMT Praha 1999, str. 8 násl.
15) Tyto a další dokumenty jsou přístupny v těchto institucích: v Informačním středisku OSN (110 00 Praha 1, Panská 5, tel. 24 21 10 49, fax 24 22 54 25) nebo v Informačním a dokumentačním středisku Rady Evropy (110 00 Praha 1, Senovážné nám 26, tel. 24 39 83 13 nebo 24 22 77 97).
16) J. Šturma, O potřebě výchovy k demokracii. Vychovávate3/4, r. 1998, č. 9. - 10; Práva a participace dětí v rodině, ve škole a ve veřejném životě. Sborník z pracovního semináře 21. 4. 1999. PF VŠP Hradec Králové 1999.
17) O. Drouard, Faire évoluer le centre des loisirs. AGORA, r. 1998, č. 14, str. 4.
18) La Citoyenneté en Centres des Jeunes. La Commission consultative des Centres des Jeunes. Minist`ere de la Communauté franc,aise. Bruxelles 1997.
19) Bř. Hofbauer, Rady dětí a mládeže - šance pro výchovu našich mladých občanů. Mládež a společnost. DDM hl. m. Prahy, r. 1997, č. 2.
20) Les enjeux des conseils communaux d' enfants et de jeunes. ANACEJ 7. 10. 1998. AGORA r. 1999, č. 15, str. 155 násl.
