Jak v některých městech a obcích v povodí Vltavy postupuje odstraňování škod po povodni v roce 2002? Jaké poučení pro ně z tehdejší tragické živelní pohromy vyplynulo? Jaké kroky by tato sídla uvítala ze strany státu, aby se při případných podobných katastrofách ještě více snížilo riziko ohrožení lidí a aby rovněž škody na majetku byly menší?
O tom jsme besedovali s místostarostou obce Zálezlice na Mělnicku Jiřím Čížkem, starostou Českého Krumlova Ing. Lubošem Jedličkou, starostou Veselí nad Lužnicí Mgr. Jaromírem Novákem, doc. Ing. Petrem Valentou, CSc., z katedry hydrotechniky Fakulty stavební ČVUT a starostou Ledče nad Sázavou Stanislavem Vrbou. Za státní podnik Povodí Vltavy, v jehož sídle se beseda konala, byli přítomni: technický ředitel Ing. Václav Báča, právní specialistka promovaná právnička Jaroslava Nietscheová a vedoucí centrálního vodohospodářského dispečinku Ing. Tomáš Kendík.
Ing. Luboš Jedlička: Na území Českého Krumlova jsou dva vodní toky. Vltava je ovlivněna řízením přehradní nádrže Lipno I a její tok se v roce 2002 mohl s určitým omezením více regulovat. Ale přítok Vltavy - říčka Polečnice se projevil jako neřízený živel. Připočteme-li i členitost terénu ve městě, tak první nutností bylo obnovit průchod a průjezd městem, aby záchranné práce vůbec mohly začít. Teprve pak přišel na řadu problém finanční. Nedostatek peněz doprovází obnovu i opatření proti povodním dodnes.
Mgr. Jaromír Novák: Dobře si pamatuji, jak rychle nám vzápětí po povodni na účtech přibývaly peníze a my hned mohli začít s úklidem města a s prvními pracemi na jeho obnově. Jenže získat dotace z různých titulů bylo časem stále obtížnější, takže ani u nás ještě nejsou některé škody odstraněny. Při povodni a těsně po ní se semkli obyvatelé města i všichni zasahující vojáci, hasiči, policisté a jejich obětavost neznala mezí. Ale jak začala voda opadávat, dostavili se jejich velitelé a najednou vše bylo složitější, začaly se vypisovat žádanky, podávat písemná hlášení apod. Přesto věřím, že kdyby se povodeň z roku 2002 opakovala, už bychom se s ní a jejími následky vypořádali jistě ještě lépe. Jsme totiž zkušenější, vytvořili jsme si i pevné vazby na konkrétní pracovníky Povodí Vltavy a lépe komunikujeme se složkami IZS.
Stanislav Vrba: V Ledči nad Sázavou se s povodněmi potýkáme prakticky rok co rok, nejdramatičtější situace byla v roce 2004 a 2006. Máme sice výhodu, že 30 kilometrů od nás je záchranný prapor Armády ČR, ale dosud jsme jeho pomoci naštěstí nebyli nuceni využít. Lokální povodně nám pomáhají zvládat naši dobrovolní hasiči i hasiči krajští a využíváme také naše Technické služby.
Jiří Čížek: Nevím, zda by armáda s nynějšími stavy profesionálních vojáků dokázala plošně pomoci obcím na celém toku Vltavy a Labe. Ale hlavně ještě zcela nefunguje krizová komunikace mezi obcemi a příslušnými štáby, povodími či hydrometeorology. Před pěti lety to bylo v Zálezlicích markantní. Nikdo nám tehdy neuměl včas sdělit, kolik vody přiteče a kdy. Nakonec nás sice okresní povodňový štáb vyzval k evakuaci obyvatel, ale neuvedl, kam až vystoupá hladina. Takže jsme lidi nejprve dopravili do Obříství. Když i Obříství zalila voda, vezli jsme je do Neratovic. Ale i odtud jsme je zase stěhovali. Aktuální informace o průtoku vody nám chybějí dosud. V případě nebezpečí větších srážek, telefonní linka ČHMÚ bývá přetížena a nelze na ní včas získat potřebné informace.
Ing. Václav Báča: V roce 2002 skutečně došlo k velkému přetížení informačních systémů a jak známo, místně nefungovaly ani sítě mobilních operátorů. Ale už loni byl přístup k informacím technologicky podstatně lépe zabezpečen. Například Středočeský kraj k tomu během povodně zřídil bezplatné krizové telefonní linky. Od loňského jara funguje také wapová služba Povodí Vltavy (wap.pvl.cz) s informacemi o stavech a průtocích na vodních tocích v území povodí.
Ing. Tomáš Kendík: Tato služba je obdobou našich stránek www.pvl.cz, na které jsme v některých dnech povodní v roce 2006 zaznamenali přes sto tisíc bezproblémových přístupů. Náš wap je dostupný mobilním telefonem z kteréhokoliv místa, pokrytého signálem mobilního operátora
Ing. Luboš Jedlička: V Českém Krumlově by při opakování povodně z roku 2002 škody vzhledem ke konfiguraci terénu zřejmě nebyly o nic menší než před pěti lety. Samozřejmě spoléháme na to, že tok Vltavy by byl ze strany Povodí Vltavy regulován lépe než tehdy. Ovšem Polečnice by určitě opět byla nezvladatelným živlem. Důležité je, že teď víme, kam by řeka vystoupila, a můžeme podnikat opatření, abychom zamezili jejímu nekontrolovatelnému rozlivu.
Doc. Ing. Petr Valenta, CSc.: Řada inundačních území, která po povodních v roce 2002 či 2006 ještě nestačila být vyhodnocena jako aktivní zóny, byla i přes značné poničení původní infrastruktury opět rychle zastavěna. Státní podniky Povodí, které jako správci toků jsou ze zákona povinny navrhovat záplavová území, se dostávají pod dvojí tlak. Po odborné stránce si uvědomují, že dané území by se nemělo znovu zastavovat. Jenže jsou vystaveny tlaku municipalit, aby území dál sloužilo jejich rozvoji a raději bylo obestavěno hrázemi či jinak vymezeno vůči velké vodě. Někdy je navíc poměrně složité aktivní zónu jednoznačně definovat.
Mgr. Jaromír Novák: Aktivní či nebezpečné zóny pokrývají zhruba třetinu území našeho města. Lidé, kteří tam absolvovali dvě poslední povodně, jsou "spravedlivě potrestáni" za to, že jejich domy velkou vodu přečkaly, protože ty teď jsou odsouzeny k jakémusi dožívání. Zkrátka třetina města se nemůže rozvíjet. Novou zástavbu v tomto území už nepovolujeme a místa, kde povodeň zlikvidovala původní domy, zůstávají prázdná. Používaná metodika by však měla lépe rozlišovat specifika jednotlivých měst: Jiné jsou účinky vody v krajině, v níž voda vylitá z břehů neproudí, ale zůstává stát, což je náš případ. A jiné tam, kde voda proudí rychleji a má větší sílu.
Prom. právnička Jaroslava Nietscheová: Zákonodárce po zkušenostech z povodně v roce 1997 vodním zákonem, resp. ustanovením jeho § 67, chtěl dosáhnout toho, aby se území aktivních zón dále nezastavovala. To dnes vede k pnutí mezi správci vodních toků, kteří navrhují záplavová území a vymezení jejich aktivních zón, a vodoprávními úřady, které rozhodují a záplavové území vymezují. Dnes už dokonce víme o první žalobě na náhradu škody za to, že vymezením aktivní zóny došlo ke znehodnocení nemovitosti. Nejde o 150 tisíc korun, které představují rozdíl v hodnotě dvou pozemků před a po vymezení aktivní zóny. Důležitý však bude výsledek soudního sporu. Tzv. malá novela vodního zákona, která se připravuje, se touto otázkou nezabývá. Ale chystá se i tzv. velká novela, která by měla platit nejpozději koncem roku 2009 - a v ní by už tento problém měl být řešen.
Mgr. Jaromír Novák: Dříve se poměrně často stávalo, že stát obcím určil jejich rozvojové lokality. Konkrétně ve Veselí nad Lužnicí nám tehdejší okresní národní výbor tyto lokality v kopcích z územního plánu jednoduše vyškrtnul a lidé museli stavět domy tam, kde jim to dnes stát naopak kvůli velké vodě zakazuje. Myslím si, že exministr Radko Martínek měl docela dobrý nápad, že stát by objekty v záplavovém území měl případně vykoupit za rozumnou cenu od lidí, kteří tam už nechtějí bydlet. Pak nechť by tyto domy prodal třeba zase někomu jinému, ovšem už bez náhrady po případné povodni.
Ing. Luboš Jedlička: To by nebyla cesta pro Český Krumlov. Stát by totiž musel vykoupit tři čtvrtiny jeho historického centra, které se při povodni v rozsahu té před pěti lety mění ve velké jezero. A přitom bychom se bavili o desítkách miliard korun. Ale hlavně: Český Krumlov nelze přestěhovat jinam. Jeho obyvatelé se totiž o své domy starají, což naše město dělá historickým skvostem. Pokud někde v aktivní zóně zůstává jednotlivý dům, pak je asi skutečně jednodušší jej vykoupit, a vyřešit tím možnou hrozbu v řádu milionů korun. Ale problém vidím jinde. Stát reguluje a chrání penězi nevyčíslitelné kulturní dědictví. Do historického centra se vkládají stamiliony, ať už ze státních, či soukromých zdrojů. Úředník jednoduše přikáže majiteli domu udělat fasádu nadstandardním způsobem, bezmála dvojnásobně dražším, než na kolik by vyšla běžná fasáda. Jenže pak nedokážeme přijmout opatření, abychom takovou hodnotu ochránili před povodní. Tohle mně připadá jako mrhání penězi i jako zcestná filozofie. Proto tvrdím, že když prostřednictvím památkářů stát striktně stanovuje určitý ráz historického města, pak by měl rovněž umět takové hodnoty ochránit.
Mgr. Jaromír Novák: Veselí n. L. má štěstí, že povodí Lužnice bylo vybráno pro modelový česko-švýcarský projekt FLAMIS. Ten měl analyzovat příčiny povodně, její projevy a také naznačit možnosti prevence. Jedním z řešení by mohlo být vybudování suchého poldru Krkavec, který by mohl hladinu vody z povodně v roce 2002 snížit o celý metr. Ale tato stavba by byla i otázkou politickou, neboť v území poldru by ležela obec Hamr. Navíc se v souvislosti s poldrem vtírá úvaha, zda by se nechoval jako vypuštěný rybník, který při napouštění obvykle teče jako cedník. Takže možná více než suchý poldr bychom přivítali nějakou nádrž, která se kdysi v naší oblasti plánovala jako zásobní vodárenské dílo. Vyřešit se musí i otázka bezpečnosti rybníka Rožmberk, protože mít takovou masu vody nad sebou není moc pro město příjemný pocit. Na základě výstupů z projektu FLAMIS jsme společně s Povodím Vltavy začali plánovat především pevné, ale i mobilní hráze. Ovšem nejsme schopni ochránit město na víc než 50- či možná ještě 70letou vodu. Asi nikomu by se totiž nechtělo žít za tři metry vysokými hrázemi, které by obehnaly město.
Doc. Ing. Petr Valenta, CSc.: Navíc zkušenosti z povodní v letech 1997 a 2002 dokládají, že protipovodňové hráze mohou být za určitých okolností zranitelné a dokonce se i protrhnout. Důsledky povodně, která by pak zaplavila území za hrázemi, by mohly být případně tvrdší, než kdyby tam hráze nestály. Proto se vždy přimlouvám za to, aby protipovodňová ochrana spočívala v kombinaci opatření v povodí - ať už typu suchých poldrů, nádrží apod., s nějakými technickými, nikoliv však megalomanskými opatřeními přímo ve chráněné lokalitě.
Ing. Luboš Jedlička: Ve městě jsme dosud neobnovili všechny mosty a lávky. Kdybychom však chtěli obnovit náš hlavní most u pivovaru, stálo by to 60 mil. Kč. Může si to dovolit město s ročním rozpočtem něco málo nad 300 milionů? Přitom tento most je jediným přístupovým místem do centra a v případě požáru by po něm přejížděla těžká technika hasičů. Dnes by ovšem musela vzít zavděk mostním provizoriem. Navíc vedle oprav musíme myslet i na prevenci. Tu vidíme v pokračování velmi dobré spolupráce s Povodím Vltavy. Dále v mobilních zábranách, jimiž do určité výše vzedmutí hladiny můžeme v historickém jádru ochránit nejbližší objekty. A konečně v opatřeních na vodních tocích, hlavně ve zvětšení kapacity koryta Polečnice na území města.
Jiří Čížek: Z peněz obce a za přispění kraje jsme už vybudovali malou hráz, která loni ochránila Zálezlice při povodni. Ale chceme být chráněni i před takovou povodní, jaká tu byla v roce 2002. Náš projekt je navržen Povodím Vltavy pro zařazení do podpory z programu Podpora prevence před povodněmi II. Žel vázne na výkupu pozemků. Na našem katastru totiž spekulanti skoupili pozemky a teď nehorázně licitují o jejich ceně.
Prom. právnička Jaroslava Nietscheová: Zmíněná tzv. velká novela vodního zákona počítá s tím, že vlastníci nemovitostí budou na svém pozemku povinni strpět realizaci protipovodňových opatření, samozřejmě za náhradu. Nicméně už teď platí cenový výměr MF ČR, který říká, že pokud se omezují práva vlastníků na pozemcích v souvislosti i s protipovodňovými opatřeními, pak cena tohoto věcného břemene je 50 Kč/m2. Není to málo, avšak jde o reálnou částku, aby se spekulantům sebral vítr z plachet.
Ing. Václav Báča: Program Podpora prevence před povodněmi II je omezen částkou zhruba 10 mld. Kč, přičemž pro státní podnik Povodí Vltavy platí limit 1,9 mld. Kč. Program je postaven zejména na hodnocení ekonomické efektivity navržených opatření. Metodika hodnocení přihlíží i k tomu, zda a do jaké míry je obec před realizací opatření chráněna. Proto nejsou znevýhodněny menší obce, neboť bývají chráněny proti vodě na menší míru než velká sídla, která už historicky mají ochranu proti dvacetileté, padesátileté či dokonce až stoleté vodě. Metodika také poskytuje větší prostor obcím jako navrhovatelům protipovodňových opatření. Investorem je vždy správce toku, který postupuje podle návrhů a ve spolupráci s obcí. Obec by nyní podle metodiky měla připravit návrh opatření až do úrovně územního rozhodnutí. Další termín pro podání návrhů obcí bude letos na podzim
Mgr. Jaromír Novák: Povodeň vždy zanáší koryta řek množstvím splaveného materiálu. Ve městě není problém koryta čistit - v tom nám správce toku jde takříkajíc na ruku. Ale už se stalo, že vně intravilánu jeho snahu zabrzdili ekologové s poukazem na výskyt škeble, kterou by čištění koryta ohrozilo.
Stanislav Vrba: Jiná věc je to, jak je legislativně ošetřeno vyhlášení stavů nebezpečí a nouze. Například stav nebezpečí může vyhlásit hejtman kraje, pokud ohrožení životů osob a majetku živelní pohromou nelze odvrátit běžnou činností správních úřadů a složek IZS. Ale žádné objektivní měřítko pro vyhlášení takového stavu neexistuje. Řekněme si však rovnou, že neplatí-li pro obec či kraj tento stav, pak nedosáhne na výhodné dotace k likvidaci škod po povodni. Jsem tady mezi vámi určitě jediný, kdo má z loňska tuto negativní zkušenost.
Ing. Luboš Jedlička: Obcím by pomohl jeden univerzální dotační titul na protipovodňová opatření. Konkrétně v Českém Krumlově se sami nevzmůžeme na mobilní zábrany, které by stály desítky milionů korun. A bylo by lhostejné, zda příjemcem dotace by bylo město nebo správce vodního toku.
IVAN RYŠAVÝ
Škody po povodni v roce 2002
Český Krumlov: Jen škody na stavebních objektech města byly vyčísleny na 62,795 mil. Kč, avšak se škodami na dalším majetku (mosty, lávky pro pěší, inženýrské sítě, kolektor, veřejné osvětlení atd.) činily celkem téměř 90 mil. Kč.
Ledeč nad Sázavou: Povodeň na Sázavě v roce 2002 nedosáhla v Ledči nad Sázavou hranice 100leté vody, k čemu jí však chybělo pouze 30 cm. Škody tehdy nebyly vyčíslovány. Srovnatelná povodeň v roce 2005 přinesla městu pětimilionové škody. V roce 2006 způsobila povodeň se 100letou vodou na městském majetku šestimilionové škody a při bleskové povodni na Olešenském potoku v roce 2004, kdy bylo zaplaveno více než 55 objektů, škody přesáhly celkem 35 mil. Kč.
Veselí nad Lužnicí: K demolici určeno celkem 26 obytných domů. Škody na majetku města přesáhly 224 mil. Kč, škody na majetku ve městě celkem činily 961,128 mil. Kč.
Zálezlice: Po povodni demolováno 58 obytných domů z celkem 146, zaplaveno a poškozeno bylo dalších 61 domů. Bylo demolováno však i dalších 50 objektů (stodoly, dílny, letní kuchyně aj.). Škody na majetku nebyly nikdy přesně vyčísleny, odhady však hovořily o částce zhruba 200 mil. Kč.
