Celkem 6500 tun komunálního odpadu vytvořily domácnosti a firmy v loňském roce v kroměřížském regionu. Tato čísla, která každým rokem narůstají, přiměla město Kroměříž k radikálnímu rozhodnutí. V přijatém plánu odpadového hospodářství stanovilo, že se do roku 2010 sníží množství komunálního odpadu na polovinu.
Místostarosta třicetitisícového města Kroměříž a zároveň předseda mikroregionu Kroměřížsko Petr Sedláček tvrdí, že zvýšené využití odpadů je možné: "Každý obyvatel Kroměříže vytřídil v roce 2005 v průměru 21 kg plastů, papíru a skla. Budou-li občané ještě více třídit, máme vyhráno."
MĚSTO MUSÍ VYTVOŘIT PODMÍNKY
V současné době mají obyvatelé města k dispozici 550 nádob o objemu 240 litrů a 390 větších 1100litrových kontejnerů.
"Jejich počet každoročně zvyšujeme a letošní rok je zlomový v tom, že v plastech, kde jsme zatím separovali jen PET lahve, budeme ještě dále dotřiďovat. Je jasné, že objem odpadů odkládaných do separačních nádob na plasty výrazně vzroste, ale nemusí to mít v podstatě žádný dopad na počet nádob. Počítáme se zvýšením frekvence vývozu stávajících nádob na úkor svozu zbytkového odpadu, jehož objem by se měl snížit. Možná se vám zdá tento názor příliš odvážný, ale já ho mám vyzkoušený ve vlastní domácnosti. Jsme pětičlenná rodina, která veškerý papír už separuje dlouho. Když jsme se důsledně začali zabývat i tříděním veškerých plastů, je jejich objem při sešlápnutí zhruba dvojnásobný proti ostatnímu zbytkovému odpadu," dodává Petr Sedláček.
Paradoxně je tedy rozšíření rozsahu separace pro město levnější. Množství odpadu zůstává stejné, takže náklady na svoz se nezmění. "Předáme-li surovinu k dalšímu využití zdarma nebo ji dokonce prodáme, je to výhodnější, než když musíme odpad odvést na skládku a ještě zaplatit poplatek za uložení," říká místostarosta.
Do městské pokladny putovalo loni od kroměřížských občanů a podnikatelů 13,2 mil. Kč v podobě poplatků za komunální odpad. Náklady na jeho likvidaci však byly ještě o 10 mil. Kč vyšší. Podle Petra Sedláčka je to i kvůli poměrně nadstandardnímu řešení svozu nadměrného a nebezpečného odpadu formou mobilních sběrných dvorů. Občanům navíc celoročně slouží stabilní sběrný dvůr, kam mohou uložit zdarma jakýkoliv odpad. Protože se uvedené iniciativy projeví na čistotě města a jeho okolí, podle radních se desetimiliónová roční investice do odpadového hospodářství z ekologického hlediska bezesporu vyplatí.
RAKOUSKÝ NÁSKOK
V určitých lokalitách Kroměříže se navíc třídí i bioodpad. "Když jsme začínali v roce 1992, byl to pilotní projekt," vzpomíná Antonín Mudroch, ředitel kroměřížské společnosti Biopas, která má odpadové hospodářství v regionu na starosti. Iniciátorem tohoto novátorského počinu je rakouská společnost Saubermacher, která z 50 % společnost vlastní. Přišla nejen s novým projektem, ale dala také městu k dispozici svozové vozidlo, vyklapěč a další technické vybavení včetně finančních prostředků na pořízení nádob. Každá domácnost dostala šestilitrový kyblík na bioodpad a k tomu ještě 110litrovou nádobu tmavě hnědé barvy. Dnes se bioodpad třídí zhruba v 1200 domácnostech, zejména na sídlišti Barbořina, kde lidé žijí v rodinných domcích, a pak také v několika místních ulicích s menšími bytovými jednotkami.
"Účast rakouského partnera je pro město opravdu přínosem. V likvidaci a zejména ve využívání odpadů je totiž stále o několik kroků před námi. Z jeho praxe víme, že využít lze strašně moc, ale to něco stojí. V České republice roční poplatek na zajištění likvidace odpadů může být podle zákona o odpadech maximálně do 500 Kč za občana, přitom veškeré náklady průběžně rostou. Rozdíl musí hradit obce ze svých zdrojů," srovnává Petr Sedláček.
Antonín Mudroch připomíná, že rakouští občané platí za likvidaci odpadů podstatně vyšší poplatky, než jsou u nás. Navíc rakouská vláda přísně zakázala vyvést na skládku jakýkoliv odpad bez předchozího zpracování. "U jižních sousedů by tedy nikoho nenapadlo se zeptat, zda se vyplatí budovat kompostárnu anebo raději vyvážet zbytkový odpad na skládku zhruba za jednu tisícikorunu za tunu. K takovým úvahám bohužel mnohé radní přivádí stávající česká legislativa," zlobí se Antonín Mudroch.
"V Kroměříži jsme měli vlastní kompostárnu, kterou nám vzala velká povodeň. Teď vozíme bioodpad do 15 kilometrů vzdálených Morkovic, náklady se ještě zvyšují. Přitom stačí několik neukázněných občanů, kteří do bioodpadu zamíchají i jiný komunální odpad, aby se pak jeho celková kvalita zhoršila. Pokud však chceme zajistit odběr kompostu, musí být kvalitní. Mimochodem v Rakousku to díky přístupu místních zemědělců funguje perfektně," dodává ředitel Biopasu Antonín Murdoch.
V roce 2005 technická vozidla svezla do Morkovic celkem 1800 tun bioodpadu. Protože se má podle prognóz jeho množství nadále zvyšovat, město Kroměříž potřebuje investovat nejen do zpracovatelské technologie, ale také do kompostovací plochy.
"Stávající kompostárnu zatím považujeme za provizorní a hledáme vhodnější umístění. Musíme však respektovat veškeré legislativní podmínky a také připomínky občanů," zdůrazňuje kroměřížský místostarosta Petr Sedláček. Jak vzápětí doplňuje, výstavba moderní kompostárny je pro Kroměříž nutností, protože objem bioodpadů tam výrazně narůstá. Na tom se už město s partnery ze Saubermacheru shodlo.
PŘÍKLAD Z UHERSKÉHO HRADIŠTĚ
Byť je svoz bioodpadu v ČR ještě v plenkách, přesto je již více měst a obcí, které se touto problematikou začínají zabývat. V Uherském Hradišti, městě s 26 500 obyvateli, třídí bioodpad od roku 1996. Loňský výsledek? Lidé vytřídili celkem 363 tun, což městský rozpočet přišlo téměř na 700 tisíc Kč.
Zatímco v Kroměříži třídí bioodpad převážně majitelé rodinných domků, v Uherském Hradišti to jsou především občané v bytových domech. K dispozici mají 312 nádob o objemu 120 litrů a 223 speciálních provětrávacích popelnic o obsahu 240 litrů. "Od dubna do října svážíme bioodpad jednou týdně, v ostatních měsících pak dvakrát do měsíce," vysvětluje Dana Schreierová z odboru životního prostředí Městského úřadu v Uherském Hradišti. "Jenže občané, kteří bydlí v rodinných domcích, také často požadují nádoby na bioodpad. Zahrádky se mění spíše na odpočinková místa, zájem o domácí kompostování se snižuje. Analýza ukázala, že u těchto rodinných domků polovinu zbytkového odpadu tvoří bioodpad. Zkušebně jsme proto v lokalitě se 300 rodinnými domky rozvezli nádoby a s příchodem jara jsme je začali vyprazdňovat ne v týdenních, ale čtrnáctidenních intervalech. Vyzkoušíme tedy střídání svozu bioodpadu se zbytkovým. Jaká bude odezva, to se teprve uvidí," říká Dana Schreierová, která se zájmem sleduje ještě jeden zajímavý pokus. Město Uherské Hradiště bylo totiž v loňském roce vybráno do pilotního projektu odděleného sběru bioodpadu, který dotuje Ministerstvo životního prostředí spolu s nizozemskou firmou Tebodin. "Vybrali jsme dvě lokality se sídlištními byty. V jedné 200 domácností obdrželo stovku speciálních biodegradabilních sáčků na třídění bioodpadu, druhá slouží pro srovnání. Každé dva měsíce jednotlivé druhy odpadu vážíme. Ze současných analýz vyplývá, že znečištění nádob zbytkovým odpadem je maximálně jednoprocentní," hodnotí první výsledky projektu Dana Schreierová.
PROJEKT VERSUS REALITA
Kroměřížským radním by se pouhé jedno procento znečištěného bioodpadu tuze líbilo. Realita obzvláště na anonymních sídlištích je ale jiná. Byť mají řidiči svozových vozidel z Biopasu pro neukázněné třidiče varovné letáky zelené a výstražné pak červené barvy, je ještě řada těch, co si zbytkový odpad pletou s bioodpadem. "V minulosti jsme dokonce uvažovali o zrušení jeho separace právě proto, že se nám nedařilo zajistit dostatečnou čistotu," vzpomíná místostarosta Petr Sedláček. "Nakonec jsme však od tohoto kroku upustili, a to je dobře. Nové zavedení by pak bylo velice náročné. A že by časem znovu muselo přijít, je více než jasné. Jedná se přece o jedno z klíčových řešení postupné minimalizace svozu komunálního odpadu na hromadné skládky," uzavřel místostarosta.
