V současné době se nejedna radnice zabývá otázkou, co s kulturním domem, který v jejím městě či obci stojí, kde se bude kultura rozvíjet a kdo to zaplatí. V Písku projevili především odvahu takový problém řešit přímo bez alibismu.
Tam, kde měli z minulosti postavenu chloubu každé větší obce vlastní "kulturák" a v posledních letech jej tak trochu přeplnili různými aktivitami včetně trhů různého druhu - jen když to vynášelo, nebo na něj naopak zcela "pozapomněli", tam je často lépe se po nemovitosti tohoto druhu ani nezeptat. Koncepce stavby i její stav jsou prostě špatné.
MĚSTO ZAČALO JEDNAT
Tyto skutečnosti si uvědomili v Písku a začali jednat. Město počátkem 90. let získalo další možnosti pro klubové vyžití. Vedle kulturního klubu, který byl původně závodním klubem textilního podniku Jitex, začaly postupně svou činnost další tři kluby a funguje i městské divadlo.
Představitelé města si však po rozboru situace v této oblasti uvědomovali, že právě kulturní klub je přirozeným centrem společenského života. Avšak množství a rozličnost pořádaných akcí postupně překračovaly možnosti budovy. Stavba sama ve stylu socialistického realismu městu na kráse moc nepřidala, spíše naopak. Největším paradoxem je však současnými památkáři vydaný zákaz na exteriéru klubu cokoliv měnit. Nemá zřejmě totiž ve svém architektonickém pojetí obdobu ani u nás, ani ve střední Evropě. Stav objektu po převzetí městem vyžadoval na první pohled generální opravu. Již při prvních úvahách bylo na radnici jasné, že nepůjde o malou investici. Navíc se ukázalo, že kapacita klubu již v současné době nestačí. Velký sál byl malý pro diváky, šatny pro účinkující také potřebovaly změnu. Stejně tak prostory pro klubovou činnost, zájmové kroužky a spolkovou činnost.
NOVÉ USPOŘÁDÁNÍ
Proto bylo od vedení města prozíravé rozhodnutí udělat optimální změny a ne pouhou generálku, a za vyšší náklady zajistit vhodné podmínky pro kulturu i do budoucnosti. Cílem nového uspořádání objektu bylo řešení, které pozvedne kvalitu a vybavení objektu, umožní využívat jednotlivé prostory k určeným činnostem souběžně a nezávisle na sobě. Toto pojetí současně umožní i variabilní přístup veřejnosti včetně odstranění bariér imobilním spoluobčanům.
Při zadání projektu se nezapomnělo ani na exteriér. Ten byl nejen zbaven dodatečné přístavby, ale při respektování požadavků památkářů byla oživena i fasáda velkými prosklenými plochami s hliníkovými rámy v kontrastu s šedou břízolitovou omítkou.
Z kotelny byl vybudován malý útulný klub Kotelna s bezbariérovým vstupem přímo z ulice. Nově byla upravena terasa v návaznosti na letní scénu, přistavěna přísálí, která spolu s novými balkóny umožňují zvýšit kapacitu klubu při konání velkých společenských akcí.
Pro účinkující a administrativu se našly prostory úpravou půdy.
Při těchto úvahách rostl předpokládaný rozpočet po miliónech. Nakonec skončil u částky přes 150 miliónů korun. Už nyní je jasné, že velkorysost byla na místě.
KDE NA TO VZÍT
Díky novému vybavení restauračních a dalších stravovacích zařízení je budova atraktivní pro místní podnikatele v pohostinství. Konečnému rozhodnutí, kdo bude klub provozovat, předcházely dlouhé diskuse. Jeden názor hájil především prioritu kulturních činností, a tím tedy i určité požadavky na finanční, zejména sponzorské příspěvky, které by provoz dotovaly. Druhý představovali zájemci o komerční využití, opírající se o provoz restauračních zařízení a slibující společenské, kulturní a klubové využití v návaznosti na komerční prosperitu celého zařízení.
Zastupitelé dlouho váhali a také dlouho sbírali názory, aby jejich rozhodnutí bylo co nejlepší. Jelikož většinu od zastupitelů získalo druhé řešení, bude provoz v soukromých rukou.
Náklady na revitalizaci klubovní budovy a moderního vnitřního vybavení nakonec vyšly na 150 miliónů korun. Nájemné je 1,2 miliónu korun ročně. I když noví nájemci mají určitě velmi dobré rozbory a kalkulace i zkušenost z provozování podobných podniků, čas ukáže, zda tento způsob bude tím správným, vyváženým ekonomickým i společenským řešením.
"Rozhodnutí městské rady zvolit cestu komerčního provozu je samozřejmě v podmínkách města s 30 tisíci obyvateli velmi odvážné. Nemohli bychom je učinit, kdyby kulturní dům obstarával veškeré kulturní aktivity ve městě. Ale v Písku jsou i další soukromá zařízení, která nejdou jen komerční cestou, zajišťují kulturu na vysoké úrovni a přesto nejsou ztrátová. Jde o divadlo Pod čarou a RW Café. Rozhodli jsme se je následovat a ulevit městskému rozpočtu tam, kde o to soukromý sektor stojí. Smlouva s nájemcem kulturního domu zaručuje, že bude nejen platit nájem, ale i běžné opravy, údržbu, revize a veškeré provozní náklady. To vše dohromady uspoří městské pokladně ročně asi čtyři milióny korun, které nebudeme muset vydat," vysvětluje starosta města JUDr. Luboš Průša.
Podle již ohlášených programů by neměla utrpět ani kultura ve městě. Naopak nový kulturní dům by mohl být impulsem pro další aktivity, například pro pořádání menších kongresů, regionální centrum kultury apod. (město nerezignuje rovněž na své postavení jednoho z největších organizátorů kulturního života a ponechává v činnosti - i když značně zredukovanou - příspěvkovou organizaci Kulturní klub města Písku).
Rada města razí teorii, že "co mohou úspěšně provozovat ruce soukromé, na to by neměly sahat ruce veřejné". Nelze než Píseckým přát, aby čas ukázal, že měla pravdu. Chyba by byla velmi drahá.
