Plán odpadového hospodářství se nemůže líbit všem

Jak to v současné době vypadá s Plánem odpadového hospodářství?

S plánem jsme pracovali ve dvou směrech - jednak jako s koncepčním materiálem, jednak jako s právním předpisem. Jako koncepční materiál vznikal v pracovních komisích, proběhlo u něj posouzení vlivů na životní prostředí včetně veřejného projednávání. A protože je to zároveň právní předpis, uskutečnilo se klasické připomínkové řízení vnitřní a vnější a vypořádání připomínek.

Připomínek bylo asi 1200 ze 180 připomínkových míst (i z nevládních organizací a zájmových svazů). Mnohé z nich byly zcela protichůdné a bylo třeba se s nimi nějak vypořádat do konce roku 2002, což byl termín daný zákonem o odpadech. Pak jsme dostali dopis od předsedy vlády, že zůstává 174 rozporů, které nelze řešit na jednání vlády, a že se máme pokusit je vyřešit. To se nyní děje. Například Ministerstvo průmyslu a obchodu od některých svých připomínek ustoupilo.

Až se rozpory vyřeší, bude návrh plánu znovu předložen vládě?

Ano. Ono se to pochopitelně nepovede tak, aby se výsledný dokument líbil všem. S určitými rozpory a připomínkami budeme muset počítat. Náš ministr měl předložit vládě návrh Plánu odpadového hospodářství ve druhé polovině února. Legislativní rada vlády může dát nějaká doporučení, navíc přímo na jednání vlády může někdo říci, že s určitou pasáží nesouhlasí a že ji navrhuje třeba vypustit. Vládní kabinet může materiál rovněž zamítnout a nařízení nevydat, ale to by nebylo dobré řešení. Kraje totiž ze zákona do roka od publikování nařízení vlády musejí zpracovat svoje plány odpadového hospodářství. Odmítnutím by pak neměly své plány odpadového hospodářství v roce 2004, ale až v roce 2005.

A když návrh plánu odpadového hospodářství vláda schválí?

Po schválení vládou by měl vyjít jako nařízení vlády ve Sbírce zákonů. Samozřejmě nikde není řečeno, že bude po celou dobu své platnosti neměnný. Pokud se změní vstupní podmínky, bude nutné ho aktualizovat. Na aktualizaci se začne pracovat nejspíš už během letošního roku. Ale to nás už nebude tlačit čas a půjde o mnoha věcech diskutovat a upřesňovat je. V aktualizaci by se měly zohlednit dopady připravované novely zákona o odpadech, ekologické daňové reformy apod.

Nevládní organizace vytýkají Ministerstvu životního prostředí malou míru znovuvyužití a recyklace odpadu. Budoucí cíle České republiky jsou prý daleko za realitou v některých vyspělých státech.

Tyto organizace uvádějí, že se u nás recykluje 7 % odpadu, ale já nevím, jak toto číslo vzniklo. Mohu jen komentovat čísla, která má naše ministerstvo. Komunální odpad tvoří zhruba 11 % všech odpadů v ČR. Není to tedy ten nejzávažnější problém v odpadovém hospodářství, i když je důležitý v tom, že odpad všichni produkujeme a můžeme ovlivnit nakládání s ním.

Nakládání s odpady je však kompetencí radnic. Obce, které jsou ze zákona původci komunálního odpadu, mohou regulovat režim svou obecně závaznou vyhláškou tak, jak jim to umožňuje zákon. Nebylo by šťastné do toho vstupovat a obecně přikazovat, že to se bude dávat do pytlů, jiné zase do obrovských kontejnerů apod. Ne všude jsou stejné podmínky - jiné jsou v historickém středu města, jiné ve vilové čtvrti či v průmyslové zóně. Každá obec znalá místních poměrů by svou situaci měla řešit co nejoptimálněji. Přirozeně zákon o odpadech a celorepublikový Plán odpadového hospodářství budou tlačit na to, aby se maximálně třídilo a podporovalo materiálové využívání odpadů. Z čísel, která máme k dispozici, vyplývá, že jsme na tom hůře v porovnání s Rakouskem či Nizozemím, ale srovnatelně nebo lépe než ve Velké Británii či Itálii.

Podle evidovaných způsobů nakládání s odpady v České republice tvoří úprava a využívání odpadů zhruba 30 % a 70 % představuje konečné zneškodnění. Velké procento u nás bohužel tvoří skládkování: 60 - 70 % ze způsobů konečného zneškodnění, zatímco podle zákona má maximální preferenci materiálové využití odpadů, dále energetické využití a pak mohou následovat způsoby konečného odstranění (v dřívější terminologii zneškodnění) odpadů. Na úplném konci je skládkování. Na skládku by měly jít odpady, s kterými opravdu už nic jiného nelze udělat. Zákon zpřísňuje, které odpady tam být v žádném případě nesmí. Navíc skládkované odpady by měly být už nějakým způsobem předupravené.

Myslíte, že v přechodném období, které máme s EU vyjednané, splníme povinnost dosáhnout do roku 2005 až 45 % recyklace a 52 % opětovného využití obalů?

Podle předběžných údajů se zdá, že splnit tyto kvóty by neměl být problém. Jenže v EU už se diskutuje o aktualizaci obalové směrnice, které se opět budeme muset přizpůsobit. Zase to vyvolá u nás novelu zákona o obalech.

Velkou část odpadu tvoří organický odpad, který je například v Německu zahrnut do systému tříděného sběru. Bude tomu tak i u nás, nebo záleží jen na obcích?

Z evropské směrnice o skládkování vyplývá povinnost snižovat podíl biologicky rozložitelného komunálního odpadu na skládkách. Celorepublikový Plán odpadového hospodářství tomu vysloví podporu, protože stát se zavazuje respektovat tuto evropskou směrnici. Poté už bude na krajích a na obcích, aby rozhodly, zda postaví kompostárnu, budou podporovat využívání domácích kompostérů či nějaká jiná konkrétní opatření. Velké zkušenosti s tím však nejsou. Plán odpadového hospodářství předpokládá, že bude zpracována speciální studie pro nakládání s biologicky rozložitelným odpadem. Stav je nutné seriózně zmapovat a připravit vhodné systémy. Půjde o to, zda podporovat spíše velké průmyslové kompostárny nebo hledat jiná řešení, abychom se třeba nedostali do situace, kdy budeme podporovat vznik kompostáren a přitom nebudeme vědět, co dál s vyrobeným kompostem.

JANA PLAMÍNKOVÁ