Obce by se měly stát garantem systému sociálního bydlení v dané lokalitě - ovšemže s odpovídající finanční metodickou podporou ze strany státu. Předpokládá to Koncepce bydlení do roku 2020 podporovaná i Platformou pro sociální bydlení.
Platforma pro sociální bydlení vznikla jako sdružení, jehož cílem je podpora vzniku segmentu, který v Česku chybí a jehož potřeba je velice aktuální. Podle koordinátora platformy Jana Miloty platforma chce být diskusním prostorem, který veřejnosti přiblíží problémy lidí ohrožených bezdomovectvím a návrhy na řešení těchto jejich situací. »Žádáme proto zástupce obcí o podporu a vstup do této debaty,« vybízí Jan Milota.
Platforma je asi více známa svým vymezením vůči snahám ministerstev pro místní rozvoj a práce a sociální péče podpořit výstavbu sociálních ubytoven. Proč jste tolik proti těmto snahám, když vše nasvědčuje tomu, že lidí bez střechy nad hlavou bude spíše přibývat?
Oběma resortům poskytujeme zpětnou vazbu a odborná stanoviska ke konkrétním návrhům. Spíše než coby vymezení vnímáme náš postoj jako garanci spojení dvou oblastí: prvku bydlení a prvku sociálního, které dosud nebyly spojovány do svébytného celku. Sociální bydlení chápeme jako komplex nástrojů vedoucích k zajištění dlouhodobého a důstojného bydlení pro lidi ohrožené bezdomovectvím v širokém významu a nutno dodat, že v tom jsme s oběma resorty zajedno. Ubytovny jsou nejproblematičtějším prvkem, přičemž panuje shoda, že nejsou vhodné k dlouhodobému bydlení, jež teď zajišťují pro velkou skupinu obyvatel. Podpora výstavby ubytoven a jejich zahrnutí do systému sociálního bydlení jsou nekoncepční a nesystémové opatření, na což upozorňují i odborníci v evropském kontextu (např. Volker Busch-Geersema, analytik evropské sítě Feantsa). Na ubytovně zkrátka lidé řeší zcela jiné problémy a sociální práce cílená na zlepšení bydlení tam selhává. Jistěže ubytovny mají svoji roli a např. mohou krátkodobě řešit krizové situace po ztrátě bydlení. Jejich zasazení do systému sociálního bydlení je však legitimizuje jako řešení bydlení. My říkáme, že ubytovna může poskytnout jen ubytování - ne bydlení, a tedy ani domov. Má-li mít systém sociálního bydlení potenciál sociální integrace, musí zahrnuté nástroje mířit k tomuto cíli. Lidé se mohou integrovat jen v běžném sousedství, nikoliv v sousedství definovaném chudobou a sociálním vyloučením. Ubytovny, jakkoli regulované, nemohou tento nárok splnit, a proto pro nás nepředstavují systémový nástroj, který by měl být pojat do systému.
Které nástroje by tedy měly být do systému sociálního bydlení zahrnuty?
Především jde o vyvážený komplex sociální práce a dostatku bytů. Naši koncepci odvozujeme od životních situací jednotlivců ohrožených bezdomovectvím, nikoliv od cílových skupin. Mj. si od toho slibujeme možnost individuálního zacílení. V Česku se téměř výhradně pracuje s modelem prostupného bydlení, jehož základem je předávání kompetencí k bydlení v jednotlivých hierarchizovaných stupních. Tento model/nástroj bývá kritizován kvůli jeho »neprostupnosti« do vyšších samostatnějších forem bydlení (někdy se označuje za »management bezdomovectví«). Platforma jej však považuje za jeden z legitimních nástrojů, s nímž by se mělo počítat. Rádi bychom do českého prostředí uvedli i koncept Housing first (nepodmíněné bydlení), jenž má v zahraničí slibné výsledky. Různá míra podpory sociální práce a nové formy služeb jsou pak neoddělitelnou součástí sociálního bydlení. Ale je nutné počítat i s lidmi s nízkými příjmy, jimž nechybějí dovednosti k udržení bydlení. Např. rodiče samoživitelé či důchodci, nepotřebují podporu sociální práce, jen podporu finanční.
Které odpovědnosti v tomto vašem konceptu má mít stát a které obce?
Stát může nastavit systém a finanční podporu. Realizace systému a jeho provoz však podle našeho názoru může být zajištěna jen obcemi. Pouze samosprávy jsou schopny (samozřejmě za předpokladu dostatečných zdrojů a metodické podpory ze strany státu) nastavit lokálně funkční a obhajitelné systémy podpory lidí ohrožených bezdomovectvím. Právě tak jsme přesvědčeni o nutnosti zahrnout do procesu plánování sociálního bydlení rovněž zástupce obcí, což je předpoklad, aby tento proces získal jejich podporu a mohl být reálně provozován - a aby se tedy stal i legitimním prvkem sociální inkluze v České republice.
Konzultujete své záměry a představy také s obcemi?
Protože Platforma sdružuje řadu organizací poskytujících sociální služby, jsme přes ně s řadou obcí v kontaktu. Nicméně naši agendu a návrhy nástrojů sociálního bydlení jsme zatím komunikovali hlavně uvnitř Platformy a soustředili se na její budování. Nyní chceme oslovovat zástupce samospráv a téma s nimi diskutovat. Členstvím obcí by Platforma získala na síle a legitimitě. Dosud však žádná obec do Platformy nevstoupila. Téma sociálního bydlení chceme s obcemi věcně diskutovat, členství v Platformě by bylo spíše nástrojem. Role samospráv v systému sociálního bydlení podle našich představ spočívá hlavně v poloze koordinační a garanční než v poloze extenzivní ve smyslu vlastnictví a údržby bytového fondu. Do sociálního bydlení je třeba zapojit i soukromé vlastníky bytů. Předpokladem je však systém podpory a pravidel zapojení jednotlivých aktérů.
Tedy např. to, že by stát na obce přesunul výplaty doplatků na bydlení a obce by spolurozhodovaly o tom, komu dávky na bydlení budou určeny a v jaké výši?
Ano, tak vyznívá i Koncepce bydlení do roku 2020. Ve zkratce: Jakmile by se obec stala garantem systému v dané lokalitě, bylo by logické, aby agendu dávek na bydlení měla ve své kompetenci. Rámec sociálního bydlení nastavený státem by dále konkretizovala přiznáním dávky na bydlení. Tak by vcelku jednoduše určila, co je sociální bydlení a co nikoliv.
Pouze samosprávy jsou schopny - ovšemže s náležitou podporou státu - nastavit lokálně funkční a obhajitelné systémy podpory lidí ohrožených bezdomovectvím.
Koordinátor Platformy pro sociální bydlení Jan Milota z IQ Roma servis je připraven na e-mailové adrese jan.milota@iqrs.cz reagovat i na dotazy a podněty radnic.
FOTO: ARCHIV
