OTÁZKA: Zastupitelstvo obce se schází pravidelně každých 14 dnů na neveřejném zasedání nazývaném "porada", z každého je pořizován zápis a usnesení. Vedle toho se koná každé dva měsíce veřejné zasedání, z něhož je rovněž pořizován zápis a usnesení (s poznámkou, že jde o veřejné zasedání). V poslední...
| OTÁZKA: Zastupitelstvo obce se schází pravidelně každých 14 dnů na neveřejném zasedání nazývaném "porada", z každého je pořizován zápis a usnesení. Vedle toho se koná každé dva měsíce veřejné zasedání, z něhož je rovněž pořizován zápis a usnesení (s poznámkou, že jde o veřejné zasedání). V poslední době vznikly pochybnosti o platnosti usnesení zastupitelstva přijatých na neveřejných zasedáních (poradách). Tyto porady nejsou tajné a kdokoliv má na ně přístup. Proto se ptáme, zda je platné každé usnesení zastupitelstva obce schválené zákonem stanovenou většinou členů zastupitelstva (bez ohledu na to, zda bylo přijato na veřejném či neveřejném zasedání zastupitelstva) nebo jen usnesení, které bylo přijato na zasedání veřejném?
ODPOVĚĎ: Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů nerozlišuje veřejné a neveřejné zasedání zastupitelstva obce. V § 93 odst. 2 je kategoricky stanoveno, že zasedání zastupitelstva obce je veřejné. Jinou možnost zákon nezná (a tedy nepřipouští). Tím se stávající zákon liší od českého obecního zřízení z roku 1864 (zákon ze dne 16. dubna 1864 z. z., který se uplatňoval až do vzniku soustavy národních výborů - zajímavostí je, že nikdy nebyl formálně zrušen), v jehož § 49 se výslovně připouštěla možnost, aby se zastupitelstvo usneslo, že jeho jednání bude neveřejné. Podle zákona č. 128/2000 Sb. musí být každé zasedání zastupitelstva obce veřejné. To znamená, že občané obce, kteří mají zákonné právo vyjadřovat v souladu s jednacím řádem zastupitelstva na jeho zasedáních svá stanoviska k projednávaným věcem (viz § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb.), musejí být o každém zasedání zastupitelstva obce předem informováni způsobem stanoveným zákonem, aby tohoto práva mohli využít. Způsob informování o připravovaném zasedání zastupitelstva obce je stanoven v § 93 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. Podle tohoto ustanovení obecní úřad informuje o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva obce s tím, že tuto informaci vyvěsí na úřední desce obecního úřadu alespoň 7 dní před zasedáním zastupitelstva obce. Sejde-li se zastupitelstvo obce a rozhoduje-li o záležitostech svěřených mu zákonem bez toho, že by byla veřejnost uvedeným způsobem o jednání zastupitelstva informována, jsou příslušná ustanovení zákona o obcích (§ 93 odst. 1 a 2) porušena. Pokud jde o platnost usnesení zastupitelstva obce přijatého na "neveřejném" zasedání, zákon č. 128/2000 Sb. v § 87 stanoví, že k platnému usnesení zastupitelstva obce, rozhodnutí nebo volbě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva obce (ponecháváme nyní stranou otázku výkladu pojmu "všichni členové zastupitelstva obce" při případném faktickém poklesu jeho členů v průběhu volebního období, neboť její rozbor není předmětem tohoto příspěvku). Zákon o obcích tedy k platnosti usnesení zastupitelstva obce výslovně požaduje splnění toliko jedné podmínky, kterou je dosažení požadované většiny a platnost usnesení nespojuje s dodržením zásady veřejnosti zasedání zastupitelstva. Ex lege (ze zákona) neplatným by tedy bylo pouze takové usnesení zastupitelstva obce, které by bylo "přijato" méně než nadpoloviční většinou členů zastupitelstva. I v tomto případě by v zájmu právní jistoty bylo třeba, aby tuto skutečnost (neplatnost ze zákona) deklaroval s účinky ex tunc (tzn. od okamžiku přijetí vadného usnesení, nikoliv až od okamžiku, kdy byla tato skutečnost deklarována) zákonem k tomu povolaný orgán veřejné moci. V daném případě je to soud /viz § 123 písm. c), resp. § 124 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb./ a nestačilo by se spokojit pouze s ústním konstatováním tohoto faktu. Samotná skutečnost, že usnesení zastupitelstva obce je přijato na "neveřejném" zasedání ještě neznamená jeho neplatnost ex lege, znamená ale jeho rozpor s výše citovanými ustanoveními zákona o obcích. Podle § 124 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. je okresní úřad povinen pozastavit takové usnesení nebo jiné opatření zastupitelstva obce nemající povahu právního předpisu, které je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem vydaným na základě zákona. "Rozpor se zákonem" znamená nejen rozpor s normami hmotného práva (např. situace, kdy zastupitelstvo obce rozhodne o záležitosti, která je podle § 102 odst. 2 vyhrazena radě obce), ale i porušení norem práva procesního, kam patří i ta ustanovení zákona o obcích, která upravují průběh zasedání zastupitelstva obce včetně již zmíněných § 93 odst. 1 a 2. To tedy znamená, že usnesení zastupitelstva obce, která jsou přijata na zasedání zastupitelstva obce, o němž veřejnost nebyla zákonem stanoveným způsobem informována (§ 93 odst. 1) a kdy tedy nebyla splněna podmínka veřejnosti zasedání (§ 93 odst. 2), jsou usneseními přijatými v rozporu se zákonem. Okresní úřad by měl v daném případě postupovat podle § 124 odst. 2 zákona o obcích. Konečné rozhodnutí, tzn. rozhodnutí o zrušení takového usnesení je v kompetenci příslušného krajského soudu (§ 124 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb.). JUDr. Josef Vedral, Ph. D., Kancelář Svazu měst a obcí ČR NOVÝ ZÁKON O ODPADECH Otázka: Proč se nový zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech vrací k paušální platbě za tuhý komunální odpad, když předtím byli lidé jednotlivou platbou za odvoz popelnice lépe motivováni k malé produkci odpadu a ke třídění? ODPOVĚĎ: Zákon netrvá na paušální platbě. Druhou část stanovuje paušálně, je to pouze věcí rozhodnutí na úrovni obce. Zákon rozhodně nevyžaduje, aby všichni za odpady platili stejnou sumu. STANOVENÍ POPLATKU OTÁZKA: Lze do výpočtu poplatku podle § 10b odst. 3 písm. b) zákona o místních poplatcích zahrnout i platby, které občané hradí přímo svozové organizaci (technické služby)? ODPOVĚĎ: Zákon v § 10b odst. 3 písm. b) stanovuje, že sazbu poplatku podle tohoto ustanovení tvoří částka až 250 Kč na osobu a kalendářní rok, která byla stanovena na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu. Aby obec mohla sazbu poplatku stanovit i podle tohoto ustanovení, tj. nejen podle písm. a), musí tyto skutečné náklady prokázat. Pokud svozová organizace provozovala sběr a svoz komunálních odpadů na základě úplatné smlouvy s obcí, vznikly obci skutečné náklady ve výši úplaty vyplývající ze smlouvy, a lze je do základu pro stanovení druhé části poplatku zahrnout. OTÁZKA: Kam zahrnout náklady obce vynaložené na separovaný odpad? Má obec hradit tyto náklady ze svého rozpočtu? ODPOVĚĎ: Náklady obce vynaložené na nakládání se separovaným (vytříděným) odpadem, které nejsou (nebudou) uhrazeny z příjmu obce ze systémů podle zákona o obalech a povinnosti zpětného odběru podle zákona o odpadech, což je dlouhodobý záměr zákona, lze zahrnout pod prvou složku sazby poplatku podle § 10b odst. 3 píms. a), která je v podstatě částkou paušální. Otázka: Jaké jsou možnosti vymáhání při nezaplacení poplatku? Podle jakého zákona má obec při vymáhání postupovat? ODPOVĚĎ:: Zařazení poplatku za komunální odpad mezi místní poplatky odstraní problémy, které obcím vznikaly právě při vymáhání poplatků. Nebudou-li poplatky zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměří obec podle § 11 zákona o místních poplatcích poplatek platebním výměrem a může případně použít i další sankční ustanovení. Dlužné částky může obec vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla oznamovací (poplatková) povinnost. Až v případě, že nedojde k uhrazení dlužného poplatku ani na základě platebního výměru, nastupuje vlastní vymáhání, které se řídí § 73 zákona č. 377/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Obec jako správce poplatku nejprve ještě jednou vyzve dlužníka k zaplacení (odst. 1 § 73). Pokud dlužník nezaplatí, přistoupí obec k vlastnímu vymáhání, které se provádí daňovou exekucí (odst. 3 - 10 § 73). MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ |
