01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Plnění závazků obchodněprávní smlouvy

Obchodní zákoník obsahuje úpravu zániku závazku jeho splněním v dílu VII první hlavy své III. části. Tento díl se člení na 3 oddíly. V oddílu 1, tj. v ustanovení § 324 až 334, je upraven způsob plnění; v oddílu 2, tj. v § 335 až 339, místo plnění; v oddílu 3, tj. v § 340 až 343, doba plnění....

Obchodní zákoník obsahuje úpravu zániku závazku jeho splněním v dílu VII první hlavy své III. části. Tento díl se člení na 3 oddíly. V oddílu 1, tj. v ustanovení § 324 až 334, je upraven způsob plnění; v oddílu 2, tj. v § 335 až 339, místo plnění; v oddílu 3, tj. v § 340 až 343, doba plnění. Kogentní ustanovení jsou přitom § 324 a 341.

Při splnění dlužník (povinná osoba) poskytne svým úkonem věřiteli (oprávněné osobě) předmět plnění tak, jak byl sjednán ve smlouvě (například předá zboží, dílo či revizní zprávu, obstará uzavření přepravní smlouvy atd.).

Obchodní zákoník v dílu VIII a IX však obsahuje i některá ustanovení o zániku nesplněného závazku. Je zde úprava odstoupení od smlouvy, odstupného a zmaření účelu smlouvy.

Dále se zde nacházejí některá ustanovení o dodatečné nemožnosti plnění, která se budou realizovat a aplikovat spolu s ustanoveními o nemožnosti plnění, která obsahuje občanský zákoník. To platí i pro některá ustanovení o započtení pohledávek. Zánik nesplněných závazků ovšem není upraven jen v obchodním zákoníku a pro obchodní závazkové vztahy upravuje tyto otázky také občanský zákoník. Upravuje dohodu, uplynutí doby, výpověď, neuplatnění práva, splynutí, narovnání a smrt dlužníka nebo věřitele.

Jak upozorňuje S. Plíva1), dalším právním důvodem, který není uveden v obecné úpravě, je zánik tzv. fixního závazku (kdy je stanovena doba plnění přesným termínem, zejména dnem), a to v důsledku jeho nesplnění. K zániku závazku může také dojít v důsledku tzv. podstatné změny okolností, se kterou se počítá v úpravě smlouvy o uzavření budoucí smlouvy.

ZPŮSOB PLNĚNÍ

Kogentní ustanovení (§ 324 odst. 1) určuje, že plnění musí být splněno věřiteli, včas a řádně. Pak závazek zanikne. Plnění tedy musí být poskytnuto včas, aby nemohl být uplatněn případný postih. Přitom však platí kogentní § 324 odst. 2, že závazek zaniká také pozdním plněním dlužníka, ledaže před tímto plněním závazek již zanikl odstoupením věřitele od smlouvy.

Plnění ovšem musí být nejen včasné, ale i řádné. Aby došlo ke splnění, předmět plnění nesmí mít jakékoli vady ani nedodělky. V souladu se zásadou poctivého obchodního styku (viz § 265 obchodního zákoníku) lze ovšem například dohodnout (je-li dílem stavba), že věřitel - objednatel dílo převezme s ojedinělými drobnými vadami a ojedinělými drobnými nedodělky (pokud samy o sobě ani ve spojení s jinými těmito vadami a nedodělky nebrání provozu nebo užívání ani je neztíží). Takovým převzetím však nedochází ke splnění a ke splnění dojde tehdy, až předmět plnění bude bezvadný a úplný.

Jestliže dlužník poskytne vadné plnění a věřitel nemá právo odstoupit od smlouvy nebo tohoto práva nevyužije (viz kogentní § 324 odst. 3), mění se obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění, a závazek zaniká jejich uspokojením (například odstraněním vad).

Splnění závazku druhou stranou, mají-li strany vzájemné závazky, se může domáhat jen ta strana, která svůj závazek již splnila nebo je připravena a schopna jej splnit současně s druhou stranou. To neplatí, pokud ze zákona nebo z povahy některého závazku vyplývá něco jiného (§ 325).

Jde-li o případ, kdy je strana povinna plnit závazek před plněním závazku druhé strany, může své plnění odepřít až do doby, kdy jí bude poskytnuto nebo dostatečně zajištěno plnění druhé strany, jestliže po uzavření smlouvy se stane zřejmým, že druhá strana nesplní svůj závazek vzhledem k nedostatku své způsobilosti poskytnout plnění nebo vzhledem ke svému chování při přípravě plnění závazku (§ 326 odst. 1).

V takových případech (předvídaných v § 326 odst. 1) může oprávněná strana stanovit druhé straně přiměřenou lhůtu k dodatečnému zajištění plnění a po uplynutí této lhůty může od smlouvy odstoupit (viz § 326 odst. 2).

KDY LZE ODEPŘÍT PLNĚNÍ NEBO ODSTOUPIT OD SMLOUVY

Je stanoven i případ (rovněž v § 326 odst. 2), kdy lze odstoupit od smlouvy bez poskytnutí přiměřené lhůty. Je to možné tehdy, jestliže na majetek druhé strany je prohlášen konkurs.

Pokud nenastanou situace předvídané zákonem (viz § 326 odst. 1 a odst. 2), pak není žádná ze stran oprávněna odepřít plnění nebo odstoupit od smlouvy z důvodu, že závazek druhé strany z jiné smlouvy nebyl splněn řádně a včas (viz § 326 odst 3). Právní úprava je ovšem i u těchto otázek dispozitivní. To umožňuje i jiná vhodná ujednání, která jsou v souladu s obecnými zásadami (například zásadou poctivého obchodního styku).

Ustanovení obchodního zákoníku o zániku závazku jeho splněním řeší i problematiku tzv. alternativního plnění závazku (§ 327). Není-li smluveno jinak nebo to ze smlouvy nevyplývá, má právo určit způsob plnění dlužník. V opačném případě přísluší toto právo věřiteli. Pokud toto právo přísluší věřiteli a věřitel neurčí způsob plnění ve smlouvou stanovené době jinak do doby plnění, může určit způsob plnění dlužník.

Po právu sdělený způsob dlužníkem nebo věřitelem nemůže být po oznámení bez souhlasu druhé strany měněn.

Je-li předmětem plnění věc, může být určena individuálně nebo může jít o věci podle druhu (nafta, uhlí atd.). Individuálně určenou věc je třeba přesně popsat (určit její vlastnosti). To lze doporučit i u věcí druhových.

Při plnění druhových věcí se snaží smluvním stranám obchodní zákoník napomáhat. Stanoví (v § 328), že je-li předmětem plnění věc určená podle druhu, je dlužník povinen poskytnout věřiteli věc, jež se hodí pro účely, pro něž se věc téhož druhu zpravidla používá na základě obdobných smluv.

Následně řeší obchodní zákoník i částečné plnění závazku. Určuje (§ 329), že věřitel je povinen přijmout i částečné plnění závazku, pokud částečné plnění neodporuje povaze závazku nebo hospodářskému účelu sledovanému věřitelem při uzavření smlouvy, jestliže tento účel je ve smlouvě vyjádřen nebo dlužníkovi znám.

Toto částečné plnění závazku je pak obecně povinen například přijmout kupující osobních automobilů při dodávce menšího počtu aut.

Další ustanovení (§ 330 odst. 1) řeší situaci, má-li dlužník vůči věřiteli více závazků stejného druhu, ať již z jedné smlouvy či většího počtu smluv. Pokud poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků, je splněn závazek určený dlužníkem. Pokud dlužník toto určení neuvede, je splněn závazek nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství.

Poznámky:

1) Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy, první vydání, ASPI Praha, 2006, s. 108

Karel Marek
Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down