Různé změny ve financování obcí jsou kvůli neschopnosti vlády jen dílčí a úsměvné, i když Ministerstvo financí v této věci samo o sobě ve vztahu k obcím neodvádí špatnou práci. Buď jak buď, vláda jako by ani netušila, co obce reálně potřebují.
Jak vyplývá také z petice »Stop dotacím z ústředí, zelenou samosprávám«, kterou v letech 2007 a 2008 podepsalo 1027 starostek a starostů, velká část obcí dlouhodobě požaduje:
do daňových příjmů samospráv převést státní dotace (vyjma transferů na sociální dávky apod.);
účelově vázané prostředky pro EU určené do samospráv také převést do rozpočtového určení daní - RUD (od roku 2013);
zrušit státní fondy ve prospěch samospráv a posílit rozpočty malých a středních obcí a měst.
O penězích a aktivitách na rozvoj obcí rozhodují úředníci. Jenže ti nemají politickou zodpovědnost. Starostové jsou v roli škemrajících »cvičených opiček«, které mohou dostat banán teprve až potom, co udělají přemet podle přání úředníka.
Obcím nejvíce vadí dotace. Řekl bych, že jim už spíše »lezou krkem«. Je to nehorázné mrhání prostředky, kde vítězí i slaboduché projekty, má-li žadatel správné konexe nebo splní-li body často nesmyslných podmínek. Sám jsem byl svědkem toho, jak vyhrály projekty jen proto, že slibovaly 15 nových pracovních míst. Obec však nemá peníze ani na údržbu svého dosavadního majetku, takže budované - a tučnými dotacemi podpořené multifunkční zařízení je odsouzeno k tomu stát se skanzenem doby.
Otázka zkorumpovaných a neústavních státních fondů je další, co obcím vadí. Není důvod, proč by o čističce v Horní Lhotě měl rozhodovat úředník. Navíc zřizování státních fondů nemá ústavní oporu - na rozdíl od státního rozpočtu, jehož nejsou součástí. Existence zákonů, jimiž byly zřízeny státní fondy ČR, nejsou v souladu s Ústavou České republiky. Rozpočty státních fondů navíc ani nejsou schvalovány formou zákona o státním rozpočtu, takže nejsou součástí běžného legislativního procesu. Při schvalování rozpočtů státních fondů (a například i posilování jejich příjmů) jsou překračovány pravomoci Poslanecké sněmovny, které jsou úzce vymezeny Ústavou, stejně jako je tomu v případě činnosti všech ústavních činitelů. Z procesu schvalování takových výdajů státu je vyjmut i prezident republiky.
Výsledky průzkumu, který během posledního roku provedla společnost Region-
servis mezi starosty, potvrdily, že obce a města dále na těchto svých přáních trvají.
Ze vzorku zhruba jednoho tisíce starostů si mimo jiné:
650 starostů přálo změnit systém veřejných financí (zrušení státních fondů a navýšení rozpočtů);
589 starostů chtělo změnit legislativu českého státu (ulehčení práce samosprávám a podnikatelům);
459 starostů požadovalo zajistit dodržování Ústavy a provést radikální reformu státní správy;
458 starostů si přálo uhrazení závazků českého státu (vyrovnání dluhu státu).
Jak by vypadala radikální novela RUD ve finančním vyjádření, znázorňuje graf.
KDE NA TO VZÍT
Důležité je, že přání starostů by měla pozitivní dopad do veřejných financí a především do života v obcích a městech. Navíc by se zdvojnásobily daňové příjmy všech měst a obcí v ČR vyjma Prahy. Vyjdeme-li však jen z nejznámějších kauz odkrytých během poslední doby v hlavním městě, předraženou Opencard počínaje a konče kontroverzním financováním tunelu Blanka, zdá se, že Praha má peněz dost...
Jen úhrada státního dluhu by přinesla státu úsporu 70 mld. Kč na úrocích, které stát musí ročně platit. Provnejte si tuto sumu s daňovými příjmy měst a obcí, které v roce 2010 činily celkem 149,6 mld. Kč včetně Prahy, která si z této částky ukrojila zhruba třetinu, celkem 41,5 mld. Kč (podle skutečnosti roku 2010).
Přesunem velké části prostředků ze státních fondů do obcí, zejména ze Státního fondu životního prostředí (SFŽP) a Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB), by municipální sféra získala desítky miliard. Stát by si měl zajišťovat financování dálnic a infrastruktury mimo té obecní. Jsem přesvědčen o tom, že již dávno pozemní komunikace od označení začátku obce do jejího konce měly být obcí, nikoliv státu či kraje. Je to jako by vaše cévy vlastnil jakýsi papaláš v Praze, ale protože by se cpal sádlem, cévy by kornatěly vám, ačkoliv vy se stravujete zdravě a pravidelně sportujete. Ačkoliv se mnohé obce dovolávají oprav komunikací, starostové zůstávají bezmocní, protože hejtman či ředitel státního fondu pouze krčí rameny s tím, že »nejsou peníze.«
Reforma ústředních správních úřadů by přinesla další desítky miliard korun nejen pro zadlužený stát. Jen v ústřední státní správě pracuje na dvacet tisíc zaměstnanců! Ti utrácejí o stošest. Platíme mnoho různých výzkumných ústavů a institucí, o nichž se »běžným« občanům ani nesní.
REFORMA, KTERÁ ZŮSTÁVÁ UTOPIÍ
Je to paradox. Vláda mluví o reformách, ačkoliv žádné neprobíhají. Pouze se zvedají daně, prodlužuje se odchod do důchodu, vydírají se pracující i podnikatelé a ztěžuje se práce firmám i samosprávám. Kdybych nepracoval na poslední skutečné reformě v letech 1997 až 2001, tak bych to neříkal. To byla územní reforma, změnil se systém, vznikly kraje, zanikly okresní úřady atd. Neříkám, že to bylo dobře nebo špatně udělané. Každopádně to zůstalo nedokončené.
Skutečná reforma ústřední státní správy se nikdy neuskutečnila. Bránili jí tehdejší i následující složité vládní koalice a nikdy se nestala prioritou žádného premiéra. Ve skutečnosti nikdo nechce žádné úspory ve státní správě a redukci jejích zaměstnanců (jen »obyčejní« občané). Reforma ústřední státní správy zůstává utopií. Proto je i problematika života obcí a měst na okraji zájmu.
LUDĚK TESAŘ
ekonom - specialista na veřejné finance a hospodaření obcí
www.cityfinance.cz
